24 Cdo 3145/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3145/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 2. 2024 Spisová značka:24 Cdo 3145/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3145.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Vlastnictví Dědické řízení Dědická nezpůsobilost Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175k odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175q odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 469 obč. zák. § 243e odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3145/2023-1087 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně B. B., zastoupené JUDr. Peterem Arendackým, advokátem se sídlem v Rebešovicích, Horky č. 99, a žalovaných 1) V. M., 2) M. Š., obou zastoupených Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská č. 1686/13, 3) V. M., zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 770/2, 4) D. M., 5) M. Ž., zastoupeného JUDr. Leošem Lejskem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce č. 171/16, 6) J. B., 7) E. V., 8) J. V., 9) J. J. a 10) I. M., o určení, že J. B., zemřelý dne XY, byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 762/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2023, č. j. 39 Co 52/2023-1031, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2023, č. j. 39 Co 52/2023-1031, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. srpna 2022, č. j. 34 C 762/2013-976, a jeho doplnění usnesením ze dne 25. července 2023, č. j. 34 C 762/2013-1041, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 34 C 762/2013-976, ve znění usnesení ze dne 25. 7. 2023, č. j. 34 C 762/2013-1041, zamítl žalobu na určení, že zůstavitel J. B., zemřelý dne XY (dále též jen „zůstavitel“), byl ke dni své smrti vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY, XY, XY a XY stojící na parcele č. XY, XY, XY a XY, jakož i spoluvlastníkem podílu na společných částech budovy č. p. XY, XY, XY a XY, dále spoluvlastníkem nebytových jednotek č. XY a č. XY totožně v budově čp. XY, XY, XY a XY, a dále vlastníkem budovy bez č. p. (garáže) na pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY, obec XY (dále i jen „bytová jednotka“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Hodnocením provedených důkazů dospěl jednak k závěru, že žalovaní 1), 2) a 3), kteří jsou zapsáni jako vlastníci uvedené bytové jednotky v katastru nemovitostí, jsou jejími dobrověrnými nabyvateli, neboť z žádných důkazů nevyplynulo, že koupě byla spekulativní, a nelze pominout ani presumpci správnosti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Současně dovodil, že žalobkyně, kterou zůstavitel povolal za dědičku závětí ze dne 16. 11. 2004, je dědicky nezpůsobilá ve smyslu ustanovení § 469 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), když se dopustila ve vztahu k zůstaviteli jednání, které naplňovalo znaky povahy trestného činu podvodu, k čemuž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti jak v řízení o dědictví, tak v případném sporném řízení. Uzavřel, že je-li žalobkyně dědicky nezpůsobilá, nemůže mít ani naléhavý zájem na žalobou požadovaném určení. 2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 39 Co 52/2023-1031, rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku zrekapituloval dosavadní průběh řízení, v řízení provedené dokazování a z něho zjištěný skutkový stav, právní hodnocení věci soudem prvního stupně, důvody odvolání žalobkyně proti napadenému rozsudku i vyjádření žalovaných 1), 2) a 5) k odvolání. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5603/2016 (kterým byly zrušeny předcházející rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího v této věci), v němž je mimo jiné uvedeno, že pro posouzení dané věci je podstatné, že předmětem řízení je určení, že uvedený nemovitý majetek byl v době smrti ve vlastnictví zůstavitele, odvolací soud zdůraznil, že se nyní při rozhodování zabýval pouze okolnostmi do tohoto data (XY). Vzhledem k tomu, že k uzavření darovací smlouvy mezi žalobkyní a Š. K. dne 11. 6. 2010, jejímž předmětem byla sporná bytová jednotka, tak i následné kupní smlouvy mezi Š. K. a manžely M. dne 6. 10. 2010, na jejichž základě jsou nyní v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci žalovaní 1), 2) a 3), došlo až po smrti zůstavitele, odvolací soud se nezabýval posouzením otázky nabytí vlastnictví od nevlastníka, napadený rozsudek přezkoumal pouze ohledně úvah soudu prvního stupně vedoucích k závěru o dědické nezpůsobilosti žalobkyně. Vzal za prokázané, že žalobkyně za života zůstavitele, který byl v roce 2009 úředně prohlášen za neschopného činit právní úkony (s tím, že podle znaleckých posudků již nejméně od roku 2006, resp. 2005, nebyl schopen vnímat smysl právních úkonů a s nimi spojených následků), převedla či nechala převést z účtu zůstavitele na svůj účet vysoké peněžní částky (v součtu přesahující 14 000 000 Kč) a uzavřela s ním v roce 2008 darovací smlouvu, jejímž předmětem byla nyní sporná bytová jednotka. Za podstatné považoval, že další peníze z účtu zůstavitele na účet svůj převedla v době, kdy již byl zůstavitel pravomocně zbaven způsobilosti k právním úkonům a byl trvale hospitalizován v sanatoriu, a zařizovala také pořízení jeho nové závěti ve svůj prospěch. K námitce žalobkyně, že o tom, že je dědičkou zůstavitele, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 372/2010, odvolací soud uvedl, že v tomto řízení se nyní posuzovanými otázkami soud nezabýval, vycházel pouze z obsahu závěti zůstavitele ze dne 16. 11. 2004 za situace, kdy zůstavitel zanechal celkem čtyři závěti (ze dne 28. 4. 2009, 12. 2. 2009, 18. 11. 2004 a 16. 11. 2004). Dále odvolací soud konstatoval, že pochybení spočívající v nedostatku účastenství v řízení (pro které byla dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího v dané věci zrušena rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5603/2016) byla odstraněna vstupem všech v úvahu přicházejících dědiců po zůstaviteli. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1820/99 pak dovodil, že nebylo-li řízení o dědictví po zůstaviteli dosud skončeno (je přerušeno do rozhodnutí v této věci, tj. o určení vlastnictví zůstavitele), může si soud v tomto občanském soudním řízení otázku dědického práva žalobkyně posoudit sám jako otázku předběžnou, a že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3423/2011) dědická nezpůsobilost nastává ex lege a soud k ní proto přihlíží z úřední povinnosti. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že „žalobkyně tak jako dědicky nezpůsobilá není aktivně legitimována k žalobě na určení vlastnictví ke dni smrti zůstavitele, neboť na posouzení této otázky nemůže mít právní zájem“. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky vázanosti soudu rozsudkem ve věci dědického práva (v dané věci dědického práva žalobkyně) v řízení, jehož předmětem není určení dědického práva a které neprobíhá jen mezi dědici. Je toho názoru, že existuje-li rozsudek, který pozitivně určuje její dědické právo, vydaný v řízení zahájeném ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., nemůže si soud v jiném řízení, než v dalším řízení zahájeném podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., posoudit otázku jejího dědického práva jako předběžnou, ale musí respektovat vydané rozhodnutí, které ve výrokové části její dědické právo určilo. O tom, že je dědičkou po zůstaviteli, bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 28 C 372/2010, a tento rozsudek je pro soud v řízení o nyní projednávané věci podle ustanovení § 159a odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. závazný. V dané věci nejde o spor mezi dědici o dědické právo, žádný z žalovaných 1), 2), 3) není dědicem zůstavitele J. B., předmětem sporu je určení, zda tento zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem sporných nemovitostí. Odvolací soud sice v bodě 43. odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, v němž je také uvede