24 Cdo 3248/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3248/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3248/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3248.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3248/2025-145USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci žalobce M. F., zastoupenému JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská č. 11/6, proti žalovaným 1) K. H. – K., 2) D. S., 3) J. S. a 4) T. S., všem zastoupeným JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, o určení nabytí dědictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27 C 36/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2025, č. j. 19 Co 120/2025-115, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 986 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání - není-li stanoveno jinak - přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 2. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. a kromě údajů o tom, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá, rovněž uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. § 241a odst. 2 o.s.ř.). 3. Ohledně splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalobce ve svém dovolání uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to zejména ustanovení § 80 o. s. ř., § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. a zák. č. 87/1991 Sb.“. V žalobcově dovolání je tedy pouze parafrázován obsah ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by pro uplatněný dovolací důvod bylo konkretizováno, který ze zákonem určených předpokladů přípustnosti dovolání obecně uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje dovolatel pro něj za splněný. Takovéto alternativní vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.; z povahy věci přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, když splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání zpravidla vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014). 4. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž platí, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání také zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní (nová) otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení by se dovolací soud měl odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4807/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod (pro každou jednotlivou právní otázku) samostatně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Nejvyššímu soudu přitom nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání, možné důvody přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nepředstavuje bezbřehý přezkum, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). 5. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č.j. 19 Co 120/2025-115, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. 6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu