24 Cdo 3273/2023 – Nejvyšší soud

24 Cdo 3273/2023-461 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), zastoupenou kolizním opatrovníkem městem Orlová, se sídlem městského úřadu v Orlové-Lutyni, Osvobození č. 796, dceru rodičů D. D. P., zastoupené Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Zámecká č. 488/20, a P. L., o návrhu matky na zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 100 P 213/2018, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.7.2023 č.j. 14 Co 136/2023-393, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 16.2.2023 č.j. 100 P 213/2018-355 zbavil otce rodičovské odpovědnosti k nezletilé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že nezletilá AAAAA se nachází ve faktické péči matky, otec se s ní od prosince 2019 nikterak nestýká, nepodílí se na její výchově, výživné řádně nehradí a nad rámec výživného ničím nepřispívá (dvakrát byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody pro přečin zanedbání povinné výživy, otci nyní trvá zkušební doba do 5. 4. 2024). Výkon rodičovské odpovědnosti je tak koncentrován toliko do rukou matky. Otci přitom nic (žádné objektivní překážky) nebrání ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti k dítěti, je mu dobře známo bydliště nezletilé a matky. Stejně jako v předchozím řízení o úpravu styku probíhajícího v letech 2020 až 2021 u zdejšího soudu otec toliko deklaruje svůj zájem o nezletilou, fakticky však nic nečiní pro realizaci kontaktu s ní. Při svém rozhodování soud prvního stupně přihlédl rovněž ke zdravotnímu stavu nezletilé, která je v péči psychiatrické ambulance, v nedávném období byla hospitalizována v psychiatrické nemocnici a má výukové problémy ve škole, a také k tomu, že nezletilá má zcela negativní vztah k otci v důsledku předchozích zkušeností s ním. Za daných okolností dospěl k závěru, že „chování otce lze považovat za zanedbávání závažným způsobem výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilé“, a že v zájmu nezletilé je tak odůvodněno zbavení otce rodičovské odpovědnosti podle ustanovení § 871 odst. 1 o.z. 2. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.7.2023 č. j. 14 Co 136/2023 -393 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh matky na zbavení otce rodičovské odpovědnosti k nezletilé zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani řízení odvolacího. Odvolací soud zdůraznil, že při rozhodování o zásahu do rodičovské odpovědnosti je zásadně zapotřebí zvážit intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské odpovědnosti, a v této souvislosti vytkl soudu prvního stupně, že v rámci svého právního posouzení zjevně ponechal stranou, že zbavení rodičovské odpovědnosti je vlastně tím nejtvrdším zásahem do vztahů mezi rodiči a dětmi. V případě zanedbávání povinností rodičem tedy musí být dán tak značný jeho stupeň, že zbavení rodičovské odpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. Podle názoru odvolacího soudu sice není pochyb o tom, že osobní kontakty otce s nezletilou nejsou uskutečňovány dlouhou dobu (od prosince roku 2019) a otec se aktivně nikterak nezapojuje do péče o nezletilou dceru, „na druhé straně však nelze odhlédnout od skutečnosti, že k realizaci styku s nezletilou mu schází soudem vymezený rámec, když naopak rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířové ze dne 4.2.2021, č. j. 100 P 213/2018-281 mu styk s nezletilou dcerou nebyl upraven“. I když otec v následném období nevyvíjel prakticky žádnou aktivitu k tomu, aby se jeho kontakty (a to i formou rozhodnutí soudu) nějakým způsobem upravily a stanovil se jejich časový rámec, „rozhodně nelze tuto absenci osobních styků otce s nezletilou kvalifikovat jako natolik závažné zanedbávání rodičovských povinností, v důsledku kterých by zbavení rodičovské odpovědnosti otce mělo být tím jediným účinným prostředkem ochrany nezletilého dítěte“. Podle mínění odvolacího soudu „tím, že se otec s dcerou nestýká, ji na druhé straně nijak nepoškozuje nějakým svým nevhodným vlivem či negativním jednáním, a pokud nezletilá k němu nechová kladný vztah, pak toto samo o sobě důvodem k použití opatření dle ust. § 871 odst. 1 o.z. rozhodně být nemůže“. Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že „absence pravidelných kontaktů otce s nezletilou dcerou není vyloženě dána jen jeho nezájmem, ale do důvodů přerušení těchto kontaktů se nemalou měrou promítá i samotný postoj matky, kupříkladu tím, kdy uvedla, že si jeho telefonní číslo ve svém telefonu zablokovala“. Okolnost, že otec nehradí povinné výživné „je pro účely tohoto řízení právně irelevantní, neboť vyživovací povinnost není součástí rodičovské odpovědnosti, nýbrž vyplývá ze samé podstaty právního vztahu rodičovství“. Důvodem pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti přitom nemůže být ani to, aby se druhému rodiči usnadnilo vyřizování konkrétních záležitostí u úřadů, anebo u lékařů apod. Stejně tak nemůže být důvodem k zbavení rodičovské odpovědnosti otce zájem matky provést změnu křestního jména a příjmení nezletilé dcery, pokud toto její úsilí naráží na nesouhlas otce (k takovému postupu zákon zakotvuje jiné právní prostředky), a konečně ani poukaz matky na to, že nezletilá dcera se svého otce bojí a nemá zájem se s ním stýkat. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud (po zhodnocení důkazů provedených v prvostupňovém řízení) na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že návrh matky na zbavení otce rodičovské odpovědnosti není důvodný. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala matka dovolání. Namítala, že podle judikatury dovolacího soudu neplnění vyživovací povinnosti rodičem není důvodem pro omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti tehdy, existuje-li vzájemný citový vztah mezi nezletilým dítětem a tímto rodičem. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Otec byl opakovaně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody pro zanedbání povinné výživy nezletilé, přičemž s nezletilou se nestýká od roku 2019, aniž by se úpravy styku domáhal soudní či jinou cestou, a nezletilá k němu nechová kladný vztah. Za těchto okolností podle názoru dovolatelky měl být otec rodičovské odpovědnosti k nezletilé zbaven. Odvolací soud se však zaměřil toliko na posouzení, zda by se zbavením otce rodičovské odpovědnosti dostatečně zlepšily faktické poměry nezletilé. Dále dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že v řízení upustil od zjištění názoru nezletilé, aniž tento postupu náležitě odůvodnil, jak je vyžadováno judikaturou dovolacího soudu. Nezletilé v době rozhodování odvolacího soudu již bylo téměř 12 let, přičemž dosažení této věkové hranice zakládá domněnku, že je dítě schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Kromě toho dovolatelka namítala, že odvolací soud v řízení neprovedl ani výslech otce, nezjišťoval skutečnosti týkající se jeho způsobu života, příčiny a okolnosti jeho prokázaného nezájmu o nezletilou, a neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem, kterým by především zjistil, jaký je vztah nezletilé k otci. Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Nikdo z dalších účastníků se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). 8. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu – mimo jiné – na vyřešení otázky procesního práva, za jakých podmínek (předpokladů) může soud v řízení o omezení, či zbavení rodičovské odpovědnosti upustit od zjištění názoru nezletilého dítěte. Vzhledem k tomu, že při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud Če