24 Cdo 3333/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3333/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3333/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3333.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 159a odst. 4 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1282/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3333/2025-243 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců: 1) Z. Č. a 2) J. H., oběma zastoupených JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Jezerem č. 415/2, proti žalované V. Č., zastoupené JUDr. Petrem Víškou, advokátem se sídlem v Plzni, Malická č. 1576/11, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 39 C 115/2024, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. srpna 2025, č. j. 14 Co 212/2025-214, 14 Co 213/2025, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 022 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Víšky, advokáta se sídlem v Plzni, Malická č. 1576/11. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 20. 5. 2025, č. j. 39 C 115/2024-187, určil, že „ke dni 23. 2. 2021 byly ve společném jmění manželů pana Z. Č., zemř. 23. 2. 2021 a paní V. Č, tyto nemovitosti: a) bytová jednotka číslo XY o velikosti 2+1 ve 4. nadzemním podlaží budovy č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu, konkrétně budovy XY v rozsahu XY, pozemku parc. číslo XY - zastavěná plocha a nádvoří v rozsahu XY a dále pak pozemku parc. číslo XY - zahrada v rozsahu XY, vše zapsáno na LV č. XY, XY a XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY. b) pozemek parc. číslo XY - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního a pozemek parc. číslo XY - zahrada, vše zapsáno na LV číslo XY pro obec XY katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY“ (výrok I.). Dále pak určil, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 133 290 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám právní zástupkyně žalobců“ (výrok II.) a že „žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město státem hrazené náklady řízení, o jejich přesné výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením“ (výrok III.). Dále pak Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 24. 6. 2025, č. j. 39 C 115/2024-194, uložil žalované „zaplatit České republice státem hrazené náklady řízení ve výši 3 242,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město“. 2. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 8. 2025, č. j. 14 Co 212/2025-214, 14 Co 213/2025, rozsudek soudu prvního stupně, jakož i jeho usnesení zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že „do tří dnů od právní moci usnesení je povinen žalované k rukám jejího zástupce nahradit každý žalobce samostatně náklady řízení ve výši 16 123,25 Kč a nadto oba žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 13 192,50 Kč“ (výrok II.), že „stát nemá vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení a po právní moci tohoto usnesení bude žalobcům vrácena záloha na náklady dokazování ve výši 40 000 Kč“ (výrok III.) a že „po právní moci tohoto usnesení bude žalované vrácen soudní poplatek ve výši 8 000 Kč“ (výrok IV.). 3. Odvolací soud ve svém usnesení shrnul dosavadní průběh řízení následovně. Žalovaná a otec žalobců – Z. Č., zemřelý dne 23. 2. 2021 (dále jen „zůstavitel“), měli v minulosti předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů. Dne 23. 2. 2015 a dále 25. 3. 2015 zůstavitel a žalovaná sepsali dvě smlouvy o manželském majetkovém režimu formou notářského zápisu, přičemž rozsah společného jmění manželů zúžili tak, že předmětné nemovitosti jsou pouze vlastnictvím žalované. Zůstavitel dne 23. 2. 2021 zemřel a usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2021, č. j. 29 D 560/2021-2, bylo zahájeno řízení o jeho pozůstalosti. V něm žalovaná ve formuláři k protokolu o předběžném šetření ze dne 7. 4. 2021 žádné nemovité věci ve společném jmění se zůstavitelem neuvedla. Při jednání u soudního komisaře dne 4. 8. 2021 byla konstatována existence smluv o manželském majetkovém režimu, podle protokolu o tomto jednání však žalobci jako další dědici neplatnost těchto smluv nenamítali, příslušnost předmětných věcí do společného jmění zůstavitele a žalované netvrdili a jejich zařazení do vypořádávaného společného jmění a do společného prohlášení o pozůstalostním majetku nepožadovali. Předmětné nemovitosti nebyly zahrnuty do majetku pozůstalosti, neboť ke dni úmrtí zůstavitele byla v katastru nemovitostí jako jediná vlastnice vedena žalovaná. Řízení o pozůstalosti bylo skončeno usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 9. 2021, č. j. 29 D 560/2021-46, jímž byla dohoda o vypořádání společného jmění zůstavitele a žalované a schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti; usnesení nabylo právní moci dne 21. 9. 2021. 4. Z obsahu spisů dále vyplývá, že žalobci dne 6. 12. 2022 podali u soudu prvního stupně žalobu na určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti zůstavitele v jeho společném jmění se žalovanou, soud prvního stupně ji však prvním rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 39 C 306/2022-64, zamítl s odůvodněním, že po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti lze žalovat již jen na určení vlastnického práva samotných dědiců. Žalobci se proti tomuto rozsudku odvolali s tím, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení mají, avšak následně svůj postup přehodnotili, dne 1. 5. 2023 podali u soudu prvního stupně ohledně předmětných věcí návrh na dodatečné projednání pozůstalosti a nezaplatili soudní poplatek za odvolání, pročež soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 39 C 306/2022-74, odvolací řízení zastavil; usnesení nabylo právní moci dne 21. 6. 2023. 5. V řízení o dodatečném projednání pozůstalosti mezi dědici reálný spor o příslušnost předmětných věcí ke společnému jmění manželů nevznikl, a usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 7. 2023, č. j. 29 D 560/2021-58, byl návrh na dodatečné projednání pozůstalosti zamítnut z důvodu, že nevyšel najevo žádný neprojednaný majetek zůstavitele; usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2023. 6. Dne 7. 5. 2024 podali žalobci u soudu prvního stupně (nyní projednávanou) žalobu na určení, že jsou každý jednou šestinou vlastníky předmětných nemovitostí. Na základě přípisu soudu prvního stupně žalobci dne 20. 5. 2025 změnili žalobní petit tak, že se domáhali určení příslušnosti předmětných nemovitostí do společného jmění zůstavitele a žalované ke dni jeho smrti. Tuto změnu soud prvního stupně při jednání 20. 5. 2025 připustil. 7. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení ze dne 22. 8. 2025, č. j.14 Co 212/2025-214, 14 Co 213/2025, v nyní projednávané věci dále s odkazem na ustálenou judikaturu dovodil, že „výsledkem všech procesů je existence dvou rozsudků o téže záležitosti, z nichž jedním byla žaloba zamítnuta a druhým jí bylo vyhověno“, že „překážku věci rozsouzené zakládá nejen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno, ale i rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, nestalo-li se tak z důvodu, který má charakter důvodu ″pro tentokrát″“, že „překážku věci rozsouzené však v těchto případech prolamuje pouze pozdější změna skutkového stavu, tedy vznik nebo naopak odpadnutí skutečností, které jsou pro rozhodnutí věci významné a které v dřívějším řízení dány nebyly nebo naopak byly“, že „pouhá změna rozhodovací praxe soudů při řešení rozhodné právní otázky tuto překážku neprolamuje; otázka právního posouzení a případné změny judikatury nemá z hlediska podmínky řízení podle § 159a odst. 4 o. s. ř. žádný význam“, že „v souzené věci se jednalo pouze o pochybnosti o právním posouzení věci, tedy o tom, zda naléhavý právní zájem na určení příslušnosti určitého aktiva ke společnému jmění zůstavitele a jeho manželky je dán v situaci, kdy v původním řízení o pozůstalosti ani v řízení o jejím dodatečném projednání nevznikl mezi dědici o tuto příslušnost spor“, že „z hlediska skutečností rozhodujících pro posouzení věci však k žádné změně nedošlo – v obou případech bylo o žalobách rozhodováno v