24 Cdo 3526/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3526/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:24 Cdo 3526/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.3526.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.06.2025II.ÚS 1622/25 Jiří Přibáň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3526/2024-1859 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po J. K., zemřelém dne 19. prosince 2008, za účasti 1) V. K., zastoupené JUDr. Tomášem Průšou, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí č. 681/3, 2) K. B., 3) E. K., 4) J. K. a 5) J. M., účastníků 2) až 5) zastoupených JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská č. 1099/6, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 13/2009, o dovolání V. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2024, č. j. 29 Co 95/2024-1769, takto: I. Dovolání V. K. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/2009-1144, rozhodl o tom, že s účastnicí 1) nebude jednáno jako se závětní dědičkou, ale bude s ní jednáno jako s dědičkou ze zákona, neboť dospěl k závěru, že v daném dědickém řízení není obsažen cizí prvek a nejsou splněny základní předpoklady pro aplikaci subsidiární kolizní normy § 18 odst. 2 první věty části za středníkem zákona č. 97/1963 Sb., podle které ohledně formy závěti stačí, vyhoví-li právu státu, na jehož území byla závěť učiněna. Usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2019, č. j. 29 Co 239/2018-1215, dovolání účastnice 1) proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 24 Cdo 3264/2019-1303, a ústavní stížnost účastnice 1) byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 522/20. 2. Poté Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 17. 6. 2022, č. j. 26 D 13/2009-1642, zamítl žalobu účastnice 1) na obnovu řízení podanou proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/2009-1144. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2022, č. j. 29 Co 305/2022-1658, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, Nejvyšší soud dovolání účastnice 1) proti usnesení odvolacího soudu usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 24 Cdo 453/2023-1687, zamítl, a Ústavní soud ústavní stížnost účastnice 1) usnesením ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2779/23, odmítl. 3. Obvodní soud pro Prahu 6 následně usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 26 D 13/2009 -1720, určil obvyklou cenu dědictví částkou 6 337 530,15 Kč, výši dluhů částkou 605 321,93 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 5 732 208,22 Kč (výrok I.), potvrdil, že veškerý ve výroku specifikovaný majetek zůstavitelem zanechaný nabyli pozůstalá manželka účastnice 1) „podílem jedna pětina a odpovídá za jednu pětinu pasív dědictví“, pozůstalá dcera účastnice 2) „podílem jedna pětina a odpovídá za jednu pětinu pasív dědictví“, pozůstalá dcera účastnice 3) „podílem jedna pětina a odpovídá za jednu pětinu pasív dědictví“, pozůstalý syn účastník 4) „podílem jedna pětina a odpovídá za jednu pětinu pasív dědictví“, a pozůstalá dcera účastnice 5) „podílem jedna pětina a odpovídá za jednu pětinu pasív dědictví“ (výrok II.), dále určil povinnost dědiců [účastníků 1) - 5)] zaplatit odměnu a hotové výdaje notářky JUDr. Ivany Kruškové, jako soudní komisařky, za úkony provedené v řízení o dědictví v celkové výši 72 534 Kč, a to v poměru každý účastník řízení 1) – 5) ve výši 1/5, tj. 14 506,80 Kč, ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.), a rozhodl, že účastnice 1) je povinna uhradit účastníkům 2) – 5) náhradu nákladů ve výši 2 428 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Kučery ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.). Na základě zjištění, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti, že jako v úvahu přicházející dědice ze zákona v I. dědické skupině zanechal účastníky 1) – 5), kteří dědictví neodmítli, že k uzavření dědické dohody nedošlo, soud prvního stupně - po zahrnutí nově najevo vyšlého majetku - rozhodl o obvyklé ceně dědictví, výši dluhů a čisté hodnotě dědictví podle § 175o odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění ke dni úmrtí zůstavitele, a potvrdil nabytí dědictví podle § 175q odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění ke dni úmrtí zůstavitele. 4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 5. 2024, č. j. 29 Co 95/2024-1769, rozhodl, že „usnesení soudu prvního stupně „se ve výroku I mění jen tak, že a) obvyklá cena dědictví se určuje částkou 6 390 460,15 Kč a c) čistá hodnota dědictví se určuje částkou 5 785 138,22 Kč; ve výroku II bod 7 se mění jen tak, že za specifikaci pozemků parc. č. XY a parc. č. XY se doplňuje věta, která zní: k datu úmrtí vše v ceně dle znaleckého posudku č. 321a/2010 stanovené ve výši 52 930 Kč; jinak se ve zbývající části výroků I a II potvrzuje“ (výrok I.), dále usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III „jen tak, že celková výše odměny a náhrady hotových výdajů notářky JUDr. Ivany Kruškové činí 65 786,36 Kč včetně 21% DPH, a každý z dědiců specifikovaných ve výroku III usnesení soudu prvního stupně je povinen zaplatit této notářce 1/5 odměny, tj. 1/5 z částky 59 774 Kč, což je částka 11 954,80 Kč, a 1/5 náhrady hotových výdajů, tj. 1/5 z částky 6 012,36 Kč, což je částka 1 202,472 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje“ (výrok II.), a rozhodl, že účastnice 1) je povinna zaplatit účastníkům 2) - 5) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 18 513 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana Kučery. Poté co dovodil, že soud prvního stupně „zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí“ a tento s výjimkou opomenutí přiřazení ocenění k jednomu z aktiv dědictví a otázky nákladů řízení „správně právně posoudil“, odvolací soud uzavřel, že usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/2009-1144, „obstojí a není potřeba přehodnocovat jeho závěry“, neboť „tzv. nové důkazy navrhované účastnicí 1) totiž nemohou závěr učiněný v usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 26 D 13/2009-1144, zvrátit“, jelikož zůstavitel „koncem roku 2004 stále působil na pozici děkana XY, byl tedy pracovně vázán v XY, v České republice, v rozhodné době ani před tím a ani poté rovněž nepobýval na žádné stáži v Rakousku“. Odvolací soud se ztotožnil také se závěrem soudu prvního stupně, že „zůstavitel neměl k Rakousku, na jehož území měl údajně dne 23. 12. 2004 pořídit ústní závěť v odlišné formě, než kterou umožňuje právo státu, jehož byl zůstavitel státním příslušníkem v době pořízení závěti, ani neměl k pořízení takové závěti na území Rakouska jiný opodstatněný důvod, nebyl vážně nemocen, neocitl se neočekávaně v žádné situaci ohrožující jeho život či zdraví“, že zůstavitel „jen v Rakousku občas navštěvoval s nyní pozůstalou manželkou její dceru, tedy svou nevlastní dceru, která tam studovala“, že „v prosinci 2004 byl zůstavitel přiměřeně zdráv a nepostihl jej žádný úraz, ani živelná či jiná tragická událost“, že „po údajném pořízení ústní závěti žil ještě další 4 roky“, a tedy že „v daném dědickém řízení není obsažen cizí prvek a nejsou splněny základní předpoklady pro aplikaci subsidiární kolizní normy § 18 odst. 2 první věty části za středníkem zákona č. 97/1963 Sb.“. 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala účastnice 1) dovolání s odůvodněním, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, „jsou založeny na neúplně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu“, neboť odvolací soud „neprovedl dovolatelkou navržené důkazy“, ačkoliv soudy v projednávaném případě „byly povinny se nově objevivšími skutečnostmi a navrženými důkazy zabývat a důkazy provést, případně tyto důkazní návrhy zamítnout a zdůvodnit, proč k těmto důkaznům nepřihlédly“, že dřívější skutkový závěr soudů „není založen na logickém řetězci relevantních důkazů“, a že „důkazy navržené dovolatelkou zpochybňují věrohodnost a pravdivost“ pro usnesení č. j. 26 D 13/2009-1144 významných důkazů stran pobytu zůstavitele v XY a zdravotního stavu zůstavitele v době před zanecháním údajné ústní závěti podle rakouského civilního práva. Dále dovolatelka soudům vytýká, že otázka zdravotního stavu z