24 Cdo 3883/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3883/2022 citace  Právní věta:Důvodem pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti soudním rozhodnutím (§ 869 o.z.) může být i trvalá duševní porucha (plně svéprávného) rodiče, i když nevyžaduje dlouhodobou hospitalizaci rodiče ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě - vyžaduje-li to současně zájem dítěte - soud může pozastavit výkon rodičovské odpovědnosti rodiče v celém rozsahu nebo jen v rozsahu některých jejích složek (případně jen některých právních jednání), v závislosti na tom, v jaké míře není rodič schopen (není způsobilý) z důvodu duševní poruchy rodičovskou odpovědnost vykonávat. V odůvodněných případech soud může rodiči, jemuž byl (lhostejno v jakém rozsahu) pozastaven výkon rodičovské odpovědnosti, určit soudním rozhodnutím styk s dítětem. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:24 Cdo 3883/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3883.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rodičovská odpovědnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 858 o. z. § 866 o. z. § 869 odst. 1 o. z. § 870 o. z. § 871 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 8. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:38 / 2024 Anotace:Soud prvního stupně na návrh matky omezil otce ve výkonu rodičovské odpovědnosti tak, že není oprávněn nezletilou zastupovat ve věcech péče o zdraví, včetně psychologické péče, jakož i v oblasti školního vzdělávání a výchovy nezletilé, včetně rozhodování o nich. Další návrhy matky zamítl. Vycházel z toho, že otec trpí paranoidní poruchou osobnosti, a přesto že se v minulosti prokázal i jako pečující rodič, vystavoval nezletilou například zbytečným hospitalizacím, odmítal nástup nezletilé do mateřské a poté i základní školy. Pravomocným rozhodnutím soudu o omezení styku s nezletilou byl fakticky téměř vyloučen z její výchovy. Z dokazování vyplynulo, že otec své postoje nezměnil a není schopen jednat v nejlepším zájmu nezletilé. Soud prvního stupně omezil otce ve výkonu rodičovské odpovědnosti v těch oblastech, kde docházelo k rozporu se zájmy nezletilé, přičemž v ostatních oblastech důvody k dalšímu omezení neshledal. K odvolání otce odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v omezujícím výroku a zdůraznil, že k naplnění skutkové podstaty omezení rodičovské odpovědnosti musí rodič svou rodičovskou odpovědnost nebo její výkon zneužívat, anebo ji závažným způsobem zanedbávat. Podle názoru odvolacího soudu otec zneužívá svou rodičovskou odpovědnost vůči nezletilé, prosazuje své vlastní zájmy či své domněnky a nepřipouští, že by se mohl mýlit. Rovněž neprojevil žádný nadhled, nedbal zájmů nezletilé ohledně výběru základní školy. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že ze strany otce dochází ke zněužívání rodičovksé odpovědnosti, přičemž jeho jednání dosahuje takové intenzity, že jediným účinným prostředkem ochrany dítěte je omezení rodičovské odpovědnosti otce. Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka zda, případně za jakých podmínek, může soud rozhodnout o omezení výkonu rodičovské odpovědnosti (plně svéprávného) rodiče, který trpí duševní poruchou. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3883/2022-4591 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem XY, zastoupené kolizním opatrovníkem městem Příbram, se sídlem městského úřadu v Příbrami, Tyršova č. 108, dcery matky P. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída č. 335/12, a otce K. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 30 P 100/2017, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č.j. 101 Co 220/2021-4384, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. října 2021 č.j. 30 P 100/2017-4289 (s výjimkou výroku II.) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 4.6.2019 (doplněným dne 1.11.2019 a 17.11.2019) se matka domáhala omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k nezletilé AAAAA tak, že není oprávněn rozhodovat ve věcech péče o zdraví nezletilé, rozhodovat ve věcech školního vzdělávání a výchovy nezletilé, spravovat jmění nezletilé a podávat za nezletilou podání na orgány veřejné moci a v řízení před těmito orgány nezletilou zastupovat. Návrh matka podala v době probíhajícího řízení o změnu péče a úpravu styku otce s nezletilou a s poukazem na závěry znaleckého posudku S. ze dne 13.5.2019 (a také znaleckého posudku MUDr. Mgr. Evy Navrátilové v trestním řízení vedeném proti otci), z nichž vyplývá paranoidní vnímání skutečností otcem a jeho nepřátelské postoje k matce, dovozovala, že jakýkoliv výkon rodičovské odpovědnosti vyžadující souhlas obou rodičů by byl otcem okamžitě zneužit k dalšímu boji s matkou a nikoliv k hledání nejlepšího zájmu nezletilé. Poukazovala přitom na již pravomocně ukončené řízení o nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilé do mateřské školy a dále též na neschopnost rodičů se dohodnout na výběru základní školy, na kterou by měla nezletilá nastoupit. Vytýkala otci, že nezletilou nechal hospitalizovat kvůli drobným nesrovnalostem ve vylučování a štípancům od komára ve dnech 14.-15.4.2017 a 26.-27.9.2017. Protože v oblasti vzdělávání a zdravotní péče o nezletilou je třeba rodičovskou odpovědnost vykonávat opakovaně, je podle mínění matky nezbytné rodičovskou odpovědnost otce omezit a předejít tak zbytečným soudním sporům. Okresní soud v Příbrami (poté, co řízení o rodičovské odpovědnosti otce nejprve spojil s řízením o změnu péče a úpravu styku s nezletilou a následně je opět vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí) rozsudkem ze dne 24.9.2020 č.j. 30 P 100/2017-3909 návrh matky na omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce zamítl a rozhodl o povinnosti matky zaplatit otci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně poukázal na preventivní a sankční povahu omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, přičemž zdůraznil, že samotným omezením výkonu rodičovské odpovědnosti nedochází k omezení rodičovské odpovědnosti samotné a že zásadně podle právní teorie platí, že omezení výkonu rodičovské odpovědnosti by mělo být použito tam, kde je omezována povinnost nebo právo, které je třeba opakovaně vykonávat. Při svém rozhodování vycházel mj. ze znaleckého posudku S. ze dne 13.5.2019, vypracovaného pro účely řízení ve věci změny péče a úpravu styku s nezletilou, podle jehož závěrů otec trpí paranoidní poruchou osobnosti, osobnost je organizována nezrale, hraničně; charakterizuje ji používání výrazně nezralých obranných mechanismů. Otec skutečnosti hodnotí vyhraněně, zaujímá jen jeden postoj a údaje, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením, popírá nebo devalvuje. Není schopen alternativních pohledů na skutečnosti, význam událostí si zjednodušuje, a tím se také vyhýbá pochybnostem o sobě. Výchovné působení otce je pro zdravý vývoj nezletilé rizikové a z dlouhodobého hlediska pro vývoj její osobnosti nepochybně ohrožující. Je to nezletilá, kdo má naplňovat očekávání otce, sdílet jeho přání a potřeby. Otec není schopen podporovat dítě k autonomii, respektovat jeho specifické potřeby, v kontaktu s dítětem naopak prosazuje svoje potřeby. V rámci úvah o potřebě zásahu do rodičovské odpovědnosti otce v oblasti výchovy a vzdělávání však soud prvního stupně akcentoval, že po pravomocném ukončení řízení ve věci změny péče a úpravu styku s nezletilou (jehož výsledkem bylo svěření nezletilé do péče matky a otci byl umožněn asistovaný styk s nezletilou pouze tři dny v roce), otec nakonec dal matce souhlas s nástupem nezletilé do jí vybrané základní školy, když „uznal fakt vhodnosti výběru školy pro nezletilou“ (řízení o nahrazení souhlasu otce bylo proto následně zastaveno). Pokud se týká zdravotní péče o nezletilou, je podle názoru soudu prvního stupě sice pravda, že v období let 2016-2017 docházelo mezi rodiči opakovaně k neshodám ohledně způsobu, rozsahu a nutnosti poskytování zdravotní péče o nezletilou, ovšem „od té doby k žádným dalším problémům v tomto směru nedochází, nezletilá je zdravá duševně i fyzicky“. Za dané situace je tak vidět „určitý posun“ v postojích otce, a proto podle mínění soudu prvního stupně „n