24 Cdo 3883/2022 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3883.2022.1
Datum: 2023-05-31
Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem XY, zastoupené kolizním opatrovníkem městem Příbram, se sídlem městského úřadu v Příbrami, Tyršova č. 108, dcery matky P. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Tomešovou…
24 Cdo 3883/2022-4591 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem XY, zastoupené kolizním opatrovníkem městem Příbram, se sídlem městského úřadu v Příbrami, Tyršova č. 108, dcery matky P. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída č. 335/12, a otce K. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 30 P 100/2017, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č.j. 101 Co 220/2021-4384, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. října 2021 č.j. 30 P 100/2017-4289 (s výjimkou výroku II.) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 4.6.2019 (doplněným dne 1.11.2019 a 17.11.2019) se matka domáhala omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k nezletilé AAAAA tak, že není oprávněn rozhodovat ve věcech péče o zdraví nezletilé, rozhodovat ve věcech školního vzdělávání a výchovy nezletilé, spravovat jmění nezletilé a podávat za nezletilou podání na orgány veřejné moci a v řízení před těmito orgány nezletilou zastupovat. Návrh matka podala v době probíhajícího řízení o změnu péče a úpravu styku otce s nezletilou a s poukazem na závěry znaleckého posudku S. ze dne 13.5.2019 (a také znaleckého posudku MUDr. Mgr. Evy Navrátilové v trestním řízení vedeném proti otci), z nichž vyplývá paranoidní vnímání skutečností otcem a jeho nepřátelské postoje k matce, dovozovala, že jakýkoliv výkon rodičovské odpovědnosti vyžadující souhlas obou rodičů by byl otcem okamžitě zneužit k dalšímu boji s matkou a nikoliv k hledání nejlepšího zájmu nezletilé. Poukazovala přitom na již pravomocně ukončené řízení o nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilé do mateřské školy a dále též na neschopnost rodičů se dohodnout na výběru základní školy, na kterou by měla nezletilá nastoupit. Vytýkala otci, že nezletilou nechal hospitalizovat kvůli drobným nesrovnalostem ve vylučování a štípancům od komára ve dnech 14.-15.4.2017 a 26.-27.9.2017. Protože v oblasti vzdělávání a zdravotní péče o nezletilou je třeba rodičovskou odpovědnost vykonávat opakovaně, je podle mínění matky nezbytné rodičovskou odpovědnost otce omezit a předejít tak zbytečným soudním sporům. Okresní soud v Příbrami (poté, co řízení o rodičovské odpovědnosti otce nejprve spojil s řízením o změnu péče a úpravu styku s nezletilou a následně je opět vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí) rozsudkem ze dne 24.9.2020 č.j. 30 P 100/2017-3909 návrh matky na omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce zamítl a rozhodl o povinnosti matky zaplatit otci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně poukázal na preventivní a sankční povahu omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, přičemž zdůraznil, že samotným omezením výkonu rodičovské odpovědnosti nedochází k omezení rodičovské odpovědnosti samotné a že zásadně podle právní teorie platí, že omezení výkonu rodičovské odpovědnosti by mělo být použito tam, kde je omezována povinnost nebo právo, které je třeba opakovaně vykonávat. Při svém rozhodování vycházel mj. ze znaleckého posudku S. ze dne 13.5.2019, vypracovaného pro účely řízení ve věci změny péče a úpravu styku s nezletilou, podle jehož závěrů otec trpí paranoidní poruchou osobnosti, osobnost je organizována nezrale, hraničně; charakterizuje ji používání výrazně nezralých obranných mechanismů. Otec skutečnosti hodnotí vyhraněně, zaujímá jen jeden postoj a údaje, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením, popírá nebo devalvuje. Není schopen alternativních pohledů na skutečnosti, význam událostí si zjednodušuje, a tím se také vyhýbá pochybnostem o sobě. Výchovné působení otce je pro zdravý vývoj nezletilé rizikové a z dlouhodobého hlediska pro vývoj její osobnosti nepochybně ohrožující. Je to nezletilá, kdo má naplňovat očekávání otce, sdílet jeho přání a potřeby. Otec není schopen podporovat dítě k autonomii, respektovat jeho specifické potřeby, v kontaktu s dítětem naopak prosazuje svoje potřeby. V rámci úvah o potřebě zásahu do rodičovské odpovědnosti otce v oblasti výchovy a vzdělávání však soud prvního stupně akcentoval, že po pravomocném ukončení řízení ve věci změny péče a úpravu styku s nezletilou (jehož výsledkem bylo svěření nezletilé do péče matky a otci byl umožněn asistovaný styk s nezletilou pouze tři dny v roce), otec nakonec dal matce souhlas s nástupem nezletilé do jí vybrané základní školy, když „uznal fakt vhodnosti výběru školy pro nezletilou“ (řízení o nahrazení souhlasu otce bylo proto následně zastaveno). Pokud se týká zdravotní péče o nezletilou, je podle názoru soudu prvního stupě sice pravda, že v období let 2016-2017 docházelo mezi rodiči opakovaně k neshodám ohledně způsobu, rozsahu a nutnosti poskytování zdravotní péče o nezletilou, ovšem „od té doby k žádným dalším problémům v tomto směru nedochází, nezletilá je zdravá duševně i fyzicky“. Za dané situace je tak vidět „určitý posun“ v postojích otce, a proto podle mínění soudu prvního stupně „nelze uzavřít, že je prokázána nutnost prevence ochrany nezletilé“ v oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Nezletilá je zatím nemajetná a není třeba spravovat žádný její majetek, a pokud se týká výchovy, „z té je otec fakticky téměř vyloučen pravomocným rozhodnutím o úzkém omezení styku s nezletilou“. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že „nejsou splněny předpoklady pro omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce tak, jak požaduje matka“. K odvolání matky Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15.2.2021 č.j. 101 Co 20/2021-4065 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování mj. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7.5.2020 č.j. 1 T 140/2018-1786, jímž byl otec uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování (spáchaného vůči matce nezletilé) a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, vytkl soudu prvního stupně, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. Uložil mu, aby se v dalším řízení zaměřil na řádné poučení matky, aby označila jednotlivé důkazy ke svým tvrzením ohledně konkrétních návrhů na omezení otce ve výkonu rodičovské odpovědnosti, provedl řádné dokazování včetně účastnických výslechů obou rodičů, ve věci meritorně rozhodl a v rámci odůvodnění svého rozhodnutí se u konkrétních oblastí rodičovské odpovědnosti vypořádal s provedeným dokazováním a zdůvodnil, na základě čeho, proč a jakým způsobem rozhodl. Okresní soud v Příbrami poté rozsudkem ze dne 19.10.2021 č.j. 30 P 100/2017-4289 „omezil otce nezletilé AAAAA se výkonu rodičovské odpovědnosti tak, že není oprávněný nezletilou zastupovat ve věcech péče o zdraví, včetně psychologické péče, jakož i v oblasti školního vzdělávání a výchovy nezletilé, včetně rozhodování o nich“ (výrok I.); další návrhy matky (na omezení otce ve výkonu rodičovské odpovědnosti tak, že není oprávněn podávat za nezletilou podání na orgány veřejné moci a v řízení před těmito orgány nezletilou zastupovat, není oprávněn spravovat jmění nezletilé; na uložení povinnosti matce sdělovat otci každý měsíc informace o podstatných záležitostech nezletilé v oblasti péče o zdraví, výchově a vzdělání, řízení u orgánů veřejné moci a správy jejího jmění formou e-mailu; na uložení povinnosti otci sdělit matce do tří dnů e-mailovou adresu pro zasílání těchto informací) zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Z výsledků rozsáhlého dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že „ohrožující vliv otce na zdravý vývoj nezletilé dle závěrů soudů v řízení o změnu péče a úpravu styku s nezletilou nedostál od té doby změny“, otec se ani nepokusil za pomoci znalkyní doporučené individuální psychoterapie změnit náhled na svoji vlastní osobu, přestože mu byla doporučována jako zásadní možnost navození změny v působení otce na vývoj jeho dcery. Není ochoten „a zřejmě ani schopen, s ohledem na hraniční poruchu osobnosti cokoliv změnit“. Otec se v minulosti projevil sice jako pečující rodič, ale zároveň nezletilou vystavoval v oblasti zdravotní péče zcela zbytečným hospitalizacím a různým vyšetřením v důsledku svých představ o zdravotních problémech a jejich příčinách, které se většinou ukázaly jako liché. I dnes by vystavil nezletilou dalším znaleckým zkoumáním, protože i pro školní akce by potřeboval znát nestranně a aktuálně přezkoumaný její fyzický a psychický stav, když vyjádření matky a ošetřující lékařky nevěří. Bohužel „z osobnosti otce pramení i to“, že v okamžiku, kdy by i tyto nové zprávy nebyly v souladu s jeho tvrzením, nebyly

Citovaná ustanovení

§ 61 (265/1949 Sb.)§ 858 (89/2012 Sb.)§ 865 (89/2012 Sb.)§ 866 (89/2012 Sb.)§ 868 (89/2012 Sb.)§ 869 (89/2012 Sb.)§ 870 (89/2012 Sb.)§ 871 (89/2012 Sb.)§ 875 (89/2012 Sb.)§ 880 (89/2012 Sb.)§ 44 (94/1963 Sb.)§ 10a (99/1963 Sb.)