24 Cdo 784/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 784/2025-605 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci navrhovatele R. V., zastoupeného Mgr. Michalem Kubišem, advokátem se sídlem v Praze, Plynární č. 1617/10, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 D 19/2019, o návrhu na odvolání vykonavatele závěti R. Š., o dovolání R. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2024, č. j. 24 Co 304/2024-588, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. října 2024, č. j. 9 D 19/2019-577, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po J. V., zemřelém dne 23. 12. 2018 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 1. 2019, č. j. 9 D 19/2019-3. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli jako soudní komisař byla pověřena Mgr. Marie Trčková, notářka v Příbrami (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). 2. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. 9 D 19/2019-527, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 9. 3. 2021, nahradil soupis pozůstalosti prohlášením jediného dědice ze závěti o pozůstalostním majetku ze dne 15. 12. 2020 (výrok I.), stanovil ke dni smrti zůstavitele obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 638 387 616,82 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 51 187 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 638 336 429,82 Kč (výrok II.), a potvrdil nabytí (ve výroku specifikovaného) dědictví „jedinému dědici ze závěti, pozůstalému vnukovi F. V., který uplatnil výhradu soupisu“ (výrok III.), dále rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů včetně DPH notářky Mgr. Marie Trčkové, jako pověřené soudní komisařky, a jejich zaplacení uložil dědici ze závěti do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.) a že účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Dále Okresní soud v Příbrami uvedl, že „byla nařízena dědická posloupnost zřízením svěřenského nástupnictví“, že „dědictví v případě, že závětní dědic zemře dříve, než uplyne lhůta pro výplatu odkazů, jak je uvedeno v závěti ze dne 15. 10. 2018 (NZ 715/2018, N 794/2018), přejde na následného dědice, kterým je pozůstalá vnučka D. V.)“, a že „přední dědic může s dědictvím volně nakládat“. V odůvodnění předmětného usnesení Okresní soud v Příbrami uvedl, že zůstavitel „pro případ své smrti pořídil, zanechal závěť sepsanou notářským zápisem notáře v Příbrami JUDr. Ivana Houdka ze dne 15. 10. 2018, N 794/2018, NZ 715/2018“, v níž „za dědice celé své pozůstalosti povolal svého vnuka F. V., pro případ, že by vnuk nežil nebo z jiného důvodu nedědil, povolal mu za náhradníka vnučku D. V.“, že „v závěti také zřídil svěřenské nástupnictví“, že dále „zřídil odkaz ve formě peněžité renty“ svým vnučkám D. V. a V. J. a svému synovi R. V., „kterou je povinen jim vyplácet dědic vnuk F.“, přičemž „obsahem tohoto práva na odkaz je zejména: povinnost dědice vnuka F. pravidelně vyplácet každému z odkazovníků peněžitou částku ve výši 10% (slovy: deset) procent z dividend či vyplaceného zisku, nebo prodeje akcií nebo podílů, které v daném roce obdrží jako akcionář nebo společník právnických osob, jejichž akcionářem nebo společníkem se děděním stane, po odečtení nákladů na správu pozůstalosti (do doby skončení pozůstalostního řízení) odměny a hotových výdajů vykonavatele závěti a v případě, že bude prodej akcií či podílů předmětem daně z příjmů, tak po odečtení této daně, a to počínaje kalendářním rokem následujícím po mé smrti a konče 25. (slovy: dvacátým pátým) rokem po mé smrti; pokud však souhrnná výše vyplacených částek dosáhne ¾ (slovy: tři čtvrtin) hodnoty pozůstalosti již v průběhu této doby, končí tato povinnost rokem, kdy se tak stane; jednotlivé roční dávky jsou pak splatné vždy do 30. 9. (třicátého září) daného roku“, a dále že zůstavitel odkazovníkům stanovil rozvazovací podmínku, povolal jim náhradníky, jakož ohledně odkazů dále zřídil svěřenské nástupnictví, a že „za správce pozůstalosti povolal svého vnuka F.“ a „za vykonavatele závěti povolal R. Š.“, a pro „pokud by pan R. Š. nežil nebo funkci vykonavatele závěti odmítl, povolal za náhradního vykonavatele závěti pana P. K., advokáta“, s tím že „vykonavatel závěti je zejména povinen a) kontrolovat úplnost a přesnost rozdělení příjmů mezi odkazovníky, b) kontrolovat včasnost výplaty odkazovníkům a c) zajistit nápravu v případě zjištěných nesrovnalostí“, a že „vykonavateli závěti náleží za výkon funkce odměna ve výši 100 000 Kč (slovy: jedno sto tisíc korun českých) ročně a náhrada jeho hotových výdajů“, přičemž „odměna vykonavatele závěti bude každoročně upravována o index spotřebitelských cen a životních nákladů za posledních dvanáct (12) měsíců předcházejícího roku, zvěřejněný Českým statistickým úřadem, popř. jiným subjektem, který jej nahradí; při stanovení výše takto upravené odměny se vychází z poslední předcházející výše roční odměny; odměna bude upravována vždy ke dni výplaty odkazovníkům a bude obsahovat rozdíl vzniklý vlivem indexu spotřebitelských cen a životních nákladů za období od počátku kalendářního roku; výpočet zvýšené odměny provede vykonavatel závěti a v dostatečném předstihu toto písemně oznámí správci pozůstalosti tak, aby mu umožnil včas uhradit zvýšenou odměnu“. 3. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Příbrami dne 27. 9. 2024 se R. V. domáhal odvolání vykonavatele závěti R. Š. Namítal, že „dědic v rozporu s vůlí zůstavitele, která směřuje k zachování majetku a zákazu jeho ´drobení´, různými formami majetek rozděluje a tím postupuje proti vůli zůstavitele“, že tím tak „zároveň účelově činí strukturu majetku nepřehlednou a komplikovanou a tedy netransparentní“, aby tak znesnadnil výkon práva navrhovatele, či jej od výkonu práva zcela odradil a tím pádem se na jeho úkor obohatil. S odkazem na vůli zůstavitele stran vykonavatele závěti navrhovatel vykonavateli závěti vytýkal, že ačkoliv se jej dlouhodobě snaží kontaktovat za účelem zjištění, jakým způsobem je odkaz prováděn, a ověření naplňování závěti a v ní stanoveného odkazu v souladu s vůlí zůstavitele, vykonavatel „dlouhodobě zcela ignoruje jakékoli žádosti navrhovatele“, a „porušuje tak své povinnosti stanovené mu zákonem a závětí“, že vykonavatel závěti „nevykonává povinnosti s péčí řádného hospodáře“, když by měl v případě pochybností odkazovníků „vyzvat dědice k transparentnímu auditu“, a zpochybňoval také „nestrannost vykonavatele závěti“ s tím, že zájmy dědice a odkazovníků jsou v tomto případě protichůdné a také vztahy mezi dědicem a navrhovatelem jsou rozporné, nadto je-li odměna vykonavatele hrazena dědicem. Navrhovatel zároveň poukázal, že zůstavitel v závěti také ustanovil náhradníka vykonavatele závěti P. K., advokáta, který by se tak „dnem právních účinků rozhodnutí nadepsaného soudu o odvolání stal v souladu se závětí vykonavatelem“, a „kontinuita a nestrannost dohledu nad plněním závěti“ by tak byla zajištěna. Navrhovatel se proto domáhal, aby soud rozhodl tak, že se odvolává vykonavatel závěti R. Š. ustanovený na základě závěti pořízené zůstavitelem J. V. 4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 10. 2024, č. j. 9 D 19/2019-577, zamítl návrh navrhovatele R. V. na odvolání vykonavatele závěti ze dne 27. 9. 2024. Na základě zjištění, že usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. 9 D 19/2019-527, které nabylo právní moci dne 9. 3. 2021, Okresní soud v Příbrami potvrdil nabytí dědictví jedinému dědici ze závěti, pozůstalému vnukovi F. V., který uplatnil výhradu soupisu, dospěl k závěru, že podle § 188 zákona o zvláštních řízeních soudních právní mocí rozhodnutí o dědictví a) zaniká závěra pozůstalosti a všechna opatření, která byla přijata k zajištění pozůstalosti, b) zaniká správa pozůstalosti; povinnosti uložené ustanovením § 190 odst. 2 nejsou dotčeny, c) je skončeno řízení o pozůstalosti, a tedy že řízení po zůstaviteli právní mocí usnesení ze dne 11. 2. 2021, č. j. 9 D 19/2019-527, skončilo, „čímž zanikla i funkce vykonavatele závěti a správa pozůstalosti přešla na příslušného dědice“. 5. K odvolání R. V. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j. 24 Co 304/2024-588, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Na základě zjištění, že zůstavitel závětí povolal vykonavatele závěti a určil, jaké má povinnosti a jak bude odměňován, že vykonavatel závěti byl vyrozuměn o jeho povolání a tuto funkci neodmítl, a dále že pozůstalostní řízení po zůstaviteli již bylo skončeno, se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že skončením pozůstalostního řízení bez dalšího zaniká funkce vykonavatele závěti, nýbrž dovodil, že „funkce vykonavatele závěti spočívá v jeho činnosti péče o řádné splnění poslední vůle zůstavitele“, že má „oprávnění a povinnosti jak hmotněprávní, tak procesní“, že „vykonavatel závěti přestává vykonávat svoji působnost