24 Cdo 829/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 829/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:24 Cdo 829/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.829.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úschova Řízení o úschovách Pozůstalost (o. z.) Správce pozůstalosti (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1953 o. z. § 1677 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 829/2025-440 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně J. R., zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu č. 363/10, proti žalovanému DIAMO, státní podnik, se sídlem ve Stáži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, zastoupené Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova č. 38/15, o zaplacení 10 352 517,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 39 C 28/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 30 Co 251/2024-413, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 39 C 28/2014-352, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 7 043 975,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 13 588 007,07 Kč od 16. 10. 2012 do 2. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 043 975,91 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 3 308 541,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z této částky od 16. 10. 2012 do zaplacení. Výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že trestnou činností zaměstnance žalovaného bylo právnímu předchůdci žalobkyně ze skladovacích prostor žalovaného odcizeno 1171,404 tun těžkého topného oleje a znehodnoceno příměsí vody 43 076 tun těžkého topného oleje, a že za tuto způsobenou škodu nese žalovaný objektivní odpovědnost. Od celkové výše škody, která podle okresního soudu přesahovala 13 milionů Kč, žalobkyně odečetla a vzala částečně žalobu zpět ohledně částky 6 544 031,16 Kč zaplacených ze soudní úschovy. Ohledně úroků z prodlení soud k okamžiku splnění dluhu uzavřel, že složení této částky do soudní úschovy nepovažuje za důvodné, neboť již k 21. 12. 2017 sdělila notářka (jako soudní komisařka) zástupci žalovaného, že jedinou dědičkou je pozůstalá manželka, a k datu složení této částky do úschovy byly uzavřeny dohody o odbytném se všemi nepominutelnými dědici. Žalovaný podal návrh na přijetí částky do soudní úschovy 29. 3. 2019, když předtím nahlížel do dědického spisu dne 23. 1. 2018. Aby mohlo být složení do soudní úschovy považováno za náhradní plnění, musí být splněny podmínky § 1953 odst. 1 o. z. Pochybnosti o osobě věřitele musejí být ze strany dlužníka důvodné, aby mohl být předmět plnění složen do soudní úschovy s důsledkem zániku závazku. Nemůže jít jen o subjektivní pocit nejistoty na straně dlužníka, kdo je jeho věřitelem. Žalovanému nic nebránilo ve zjištění aktuálního stavu dědického řízení před složením částky do soudní úschovy, když bez vší pochybnosti byla k datu složení této částky do soudní úschovy jedinou dědičkou a držitelkou pohledávky žalobkyně. Dluh proto nebyl v tomto rozsahu splněn v okamžiku uložení do soudní úschovy, ale až poté, co žalobkyně tuto částku skutečně obdržela. 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podali odvolání žalobkyně i žalovaný. Žalobkyně napadla výrok II., a žalovaný výrok I. v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 544 031,16 Kč od 11. 6. 2019 do 2. 4. 2024. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 30 Co 251/2024-413, výrokem zastavil řízení o odvolání žalobkyně z důvodu zpětvzetí odvolání, a výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrok I. v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 544 031,16 Kč od 11. 6. 2019 do 2. 4. 2024. Výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud konstatoval, že 21. 12. 2017 sdělila soudní komisařka zástupci žalovaného, že pozůstalostní řízení dosud nebylo skončeno, je ve fázi zjišťování aktiv a pasiv dědictví, a že probíhá jednání o uzavření dohody o odbytném s nepominutelnými dědici. Zástupce žalovaného nahlížel do pozůstalostního spisu 23. 1. 2018. V pozůstalostním řízení došlo k vypořádání nepominutelných dědiců schválením dohod o odbytném uzavřených dne 3. 3. 2016, 24. 2. 2017 a 22. 11. 2018. Dne 8. 9. 2022 bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné dědičce ze závěti, a to nynější žalobkyni. Dne 29. 3. 2019 byl doručen soudu návrh na přijetí předmětné částky do soudní úschovy. Odvolací soud vyložil, že v době podání návrhu na zahájení řízení o soudní úschově bylo, resp. přinejmenším mělo být žalovanému známo, že v pozůstalostním řízení vystupuje v postavení dědice toliko žalobkyně. Je také patrné, že již před podáním návrhu na zahájení řízení o soudní úschově byly uzavřeny dohody o odbytném se všemi nepominutelnými dědici. Žalovaný měl možnost před podáním návrhu zjistit od soudního komisaře stav pozůstalostního řízení, když oproti stavu v době nahlížení do spisu dne 23. 1. 2018 došlo k uzavření dohody o odbytném s posledním nepominutelným dědicem dne 22. 11. 2018. V době zahájení řízení o soudní úschově tak nebyla sporována platnost ani pravost závěti. Žalovaný proto neměl objektivní důvod pochybovat o tom, kdo je jeho věřitelem či jaký je okruh dědiců. Situace, kdy je věřitel neznámý, typicky nastává, když ještě není ani znám okruh jeho potenciálních dědiců. O takovou situaci se však nejednalo. Relevantní není ani námitka žalovaného o nedostatečném poskytnutí součinnosti žalobkyní. Jednak žalovaný nic takového v návrhu na zahájení úschovního řízení netvrdil, přičemž z hlediska účinků splnění složením do soudní úschovy je podstatné, jak žalovaný skutkově vymezil důvody složení do soudní úschovy. Za druhé byla žalobkyně dopisem žalovaného vyzvána toliko ke sdělení, zda má zájem zahájit jednání o mimosoudním vyřešení sporu. Takové sdělení nepochybně není způsobilé vyvolat prodlení na straně věřitele, v žádném případě z něj neplyne vůle žalovaného uhradit žalobkyni požadovanou částku. S ohledem na rozsah odvolání žalovaného se nelze zabývat jeho námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku ohledně žalobkyni přiznané částky, z níž bylo žalobkyni přiznáno právo na úrok z prodlení, když žalovaný odvoláním nenapadl část výroku přiznávající jistinu. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky, u které se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a otázky, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Předně dovolatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně ohledně způsobené škody, když namítá, že z něj není patrné, jak došlo k jednotlivým útokům (zpronevěrám), což má mít vliv na úroky z prodlení za část předmětného období, a proto měl pro nepřezkoumatelnost odvolací soud jeho rozsudek zrušit. Dále argumentuje, že až do skončení pozůstalostního řízení se o svá práva může přihlásit nový dědic podle § 167 z. ř. s. Dále uvádí, že podle § 1671 o. z., pokud dědic v soudem stanovené lhůtě neuplatní své dědické právo, nezaniká mu dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. Namítá, že podle názoru odvolacího soudu je na dlužníkovi, aby si sám předběžně posoudil, kdo nabyl pozůstalost, ještě před rozhodnutím pozůstalostního soudu. Uvádí, že podle judikatury dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3782/2020) až do pravomocného rozhodnutí o dědictví tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem pozůstalostní řízení skončí. Pokud usnesení o dědictví pro věc nemá význam, nebyl důvod, aby soud v projednávané věci přerušil řízení až do právní moci rozhodnutí o dědictví. Závěrem dovolatel tvrdí, že se žalobkyně dostala do prodlení, když nereagovala na jeho dopis a on neznal číslo jejího účtu. 4. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (