24 Cdo 832/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 832/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2025 Spisová značka:24 Cdo 832/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.832.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba určovací Dědic závětní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.10.2025II.ÚS 3219/25 Martin Smolek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost3. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 832/2025-608 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Natašou Tuvorovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V Podluží č. 679/2, proti žalovanému R. S., zastoupenému Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 341/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 30 Co 334/2024-572, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2571/2016 žalovaný, jako syn zůstavitele A. S., zemřelého dne 11. 10. 2016, jemuž svědčí vedle zákonné dědické posloupnosti (první) závěť zůstavitele sepsaná ve formě notářského zápisu dne 4. 4. 1997, zpochybnil (pozdější) rukou psanou závěť zůstavitele, jež byla sepsána dne 21. 11. 2013 a jež svědčí k části majetku žalobkyni jako bývalé manželce zůstavitele. Vzhledem k tomu, že mezi dědici vznikl spor o dědické právo, bylo žalobkyni ve smyslu § 170 odst. 1 z. ř. s. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. 7. 2018, č. j. 34 D 2571/2016-123, uloženo, aby do tří měsíců od právní moci takového usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti žalovanému jako dědici ze závěti a současně ze zákona žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele. 2. Žalobkyně se proto žalobou podanou dne 9. 11. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4, jejíž petit upravila k výzvě soudu dne 22. 11. 2018, domáhala určení, že „je dědičkou ze závěti ideální poloviny nemovitostí – st. pozemku parc. č. XY spolu s id. polovinou chaty ev. č. XY a pozemku parc. č. XY v XY, vše zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY pro obec a k. ú. XY“ (dále jen „chata v XY“), že „předložená směnka znějící na částku 1 127 000 Kč se zahrnuje do dědictví“, že „žalobkyně je vlastníkem id. poloviny bytové jednotky č. XY vymezené v budově č. p. XY, XY a XY v ulici XY v XY, postavené na parc. č. XY, XY a XY, společně se spoluvlastnickým podílem ve výši 603/165753 na společných částech budovy č. p. XY, XY a XY na pozemku parc. č. XY, XY a XY, a spoluvlastnickým podílem ve výši 603/165753 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, to vše zapsané na LV č. 7521 a č. 6656 vedeném pro obec XY, k. ú. XY, u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY“ (dále jen „byt XY“) a že „žalovaný je povinen nahradit žalobkyně náklady řízení“. Žalobu odůvodnila především tím, že se zůstavitelem žili spolu i po rozvodu trvale ve společné domácnosti, že předmětnou rukou psanou závěť ze dne 21. 11. 2013 zůstavitel sepsal z důvodu velmi špatného chování žalovaného k jeho osobě, neboť žalovaný zůstavitele slovně i fyzicky napadal, a že závěť uložil zůstavitel do peněženky a nosil ji stále u sebe, což je důvodem jejího značného opotřebení. Další své žalobou uplatněné nároky žalobkyně zdůvodnila tím, že se o zůstavitele starala, uhradila i velkou část jeho dluhů z podnikání a se zůstavitelem se dohodla, že jí přenechá polovinu nemovitostí. Za tímto účelem sepsala žalovaná se zůstavitelem dne 11. 11. 1999 smlouvu o převodu ideální poloviny bytu XY, ke vkladu do katastru nemovitostí však již nedošlo, neboť se o tomto právním jednání žalovaný dozvěděl a žalobkyni a zůstavitele fyzicky napadl. Žalobu pak žalobkyně dne 10. 10. 2023 rozšířila ještě o nárok na určení, že „je vlastníkem celé bytové jednotky bytu XY a st. pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba rekr. objektu ev. č. XY, a pozemku parc. č. XY, zahrada, to vše zapsané na LV č. 1034, vedeném pro obec a k. ú. XY u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY“ (dále jen „nemovitost č. 3“), s tím, že na opravu těchto nemovitostí poskytla finanční prostředky a v rámci dědického řízení pak uplatnila nesplacenou směnku na částku 1 127 000 Kč. S ohledem na to, že o zařazení směnky do pozůstalosti nebylo do té doby rozhodnuto, navrhla žalobkyně výši dluhu z uvedené směnky částečně kompenzovat vznesením nároku na určení, že je vlastnicí nemovitosti č. 3 a rovněž celého bytu XY. Posléze bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2020, č.j. 18 C 341/2018-141, řízení týkající se určovacího nároku směnečného vyloučeno a bylo nadále vedeno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 9/2021. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 1. 2019 uznal jako oprávněný nárok vznesený ve vztahu k nemovitosti uvedené v předmětné holografní závěti, tj. k chatě v XY, neboť dědické právo žalobkyně podle něj zřetelně vyplývá z kupní smlouvy uzavřené mezi zůstavitelem a žalobkyní. Žalovaný naopak zcela neuznal nárok na určení, že žalobkyně je vlastnicí bytu XY a nemovitosti č. 3, a to ani zčásti. Dále uvedl, že „zpochybňuje závěť sepsanou zůstavitelem dne 21. 11. 2013, a to už je pro formu jejího sepsání, neboť v závěti jsou vynechány pasáže a dopisovány různé věci“ a vyjádřil pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitele. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 18 C 341/2018-490, určil, že žalobkyně je dědičkou ze závěti jedné ideální poloviny nemovitostí – chaty v XY (výrok I.) a že žalobkyně je vlastníkem jedné ideální poloviny bytové jednotky XY (výrok II.). Dále zamítl žalobu v rozsahu nároku uplatněného ze strany žalobkyně, a to tak, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem celé bytové jednotky XY, jakož i v rozsahu nároku uplatněného ze strany žalobkyně na to, aby bylo určeno že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti č. 3 (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VIII.). V odůvodnění soud prvního stupně shrnul provedené dokazování a skutková zjištění a konstatoval, že „výsledky znaleckého zkoumání znalce z oboru písmoznalectví JUDr. Jiřího Straky ohledně pravosti textu a podpisu na závěti považuje za naprosto přesvědčivé“, že „shora zmiňovaná holografní závěť má všechny zákonem požadované náležitosti“ a že zůstavitel projevil vůli natolik určitě, že ani „s ohledem na formu závěti, jakou zůstavitel zvolil, tedy využití jakési účtenky k jejímu sepsání, není s podivem, že ani obsah nesplňuje přísné stylistické i kompoziční požadavky, kladené například na závěti sepsané notářem“. Dále soud prvního stupně uvedl, že „odtržení v poslední třetině účtenky odpovídá spíše celkovému opotřebení vzniklému nošením oné účtenky v peněžence a má, tak jak ostatně vyplývá z tvrzení žalobkyně, původ nikoli ve vůli zůstavitele účtenku přetrhnout, a tak závěť odvolat mlčky“, a v této otázce uzavřel, že „žalobkyně se úspěšně dovolala pravosti ručně psané závěti jakožto soukromé listiny tak, jak ukládá § 565 o. z.“. Dále uvedl, že „při určení vlastnictví k bytu XY se soud opřel o skutkový závěr o délce společného soužití žalobkyně a zůstavitele“ a uzavřel, že žalobkyni „svědčí, jakožto osobě, která se zůstavitelem žila nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, ve smyslu § 1636 odst. 1 o. z., dědické právo ke spoluvlastnickému podílu k bytu XY“. Ke třetímu žalobou uplatněnému nároku pak soud prvního stupně dovodil, že „žalobkyně byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 18. 7. 2018, č. j. 34 D 2571/2016-123, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2018, vyzvána, aby ve lhůtě tří měsíců od jeho právní moci podala u zdejšího soudu žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele“, že „toto neučinila, neboť o tento nárok žalobu rozšířila teprve podáním ze dne 10. 10. 2023“, a proto soud v této části žalobu pro nedodržení propadné lhůty zamítl. 5. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 10. 2024, č. j. 30 Co 334/2024-572, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II.