25 Cdo 1095/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1095/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:25 Cdo 1095/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1095.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnavatelem Pojištění odpovědnosti za škodu Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Promlčení Dotčené předpisy:§ 2820 odst. 1 o. z. § 2917 o. z. § 2927 odst. 1 o. z. § 201 odst. 1 předpisu č. 65/1965 Sb. ve znění do 31.12.1988 § 205d odst. 1 předpisu č. 65/1965 Sb. ve znění do 31.12.2006 § 11 odst. 1 předpisu č. 125/1993 Sb. § 365 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 366 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 384 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 168/1999 Sb. § 619 o. z. § 629 o. z. § 6 předpisu č. 168/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1095/2023-126 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Kooperativa pojišťovna, a. s., IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalované: DIRECT pojišťovna, a. s., IČO 25073958, se sídlem Nové sady 996/25, Brno, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem tamtéž, o 7 585 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 263 C 22/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 44 Co 135/2022-105, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 44 Co 135/2022-105, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2022, č. j. 263 C 22/2020-70, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 263 C 22/2020-70, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 7 585 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 8. 1. 2014 utrpěl F. B. (dále jen „poškozený“) při plnění pracovních úkolů těžká zranění při dopravní nehodě, kterou způsobil K. H., řidič kamionové soupravy, jejíž provozovatel měl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované pojišťovny. Poškozený se domáhal odškodnění pracovního úrazu vůči svému zaměstnavateli, společnosti M. s., s.r.o., později P. n. s., a. s., (dále též jen „zaměstnavatel poškozeného“) v řízení, kde jako vedlejší účastník vystupovala Kooperativa pojišťovna, a. s., u které měla tato společnost sjednáno pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu; rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2020, č. j. 18 C 58/2017-144, bylo žalobě poškozeného vyhověno (právní moc dne 11. 3. 2020) a nynější žalobkyně mu dne 5. 3. 2020 na náhradě za ztížení společenského uplatnění zaplatila přisouzených 7 585 000 Kč s příslušenstvím (zaplatila mu též 1 875 000 Kč, které obdržela od žalované). V nyní projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že podle § 2917 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), má zaměstnavatel poškozeného postih proti provozovateli vozidla, jímž byla způsobena újma na zdraví, tedy i proti žalované pojistitelce odpovědnosti tohoto provozovatele. Právo postihu podle § 2820 o. z. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále též jen „vyhláška“), přešlo ze zaměstnavatele poškozeného na žalobkyni výplatou pojistného plnění za pracovní úraz. Námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná, neshledal soud důvodnou, neboť žaloba byla podána dne 12. 6. 2020, tedy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od výplaty pojistného plnění. Tento den je významný z hlediska § 619 a § 629 o. z., protože následující den (6. 3. 2020) mohla žalobkyně poprvé uplatnit své právo vůči žalované. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 12. 2022, č. j. 44 Co 135/2022-105, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na § 11 odst. 1 vyhlášky a § 2917 o. z. s tím, že účelem těchto ustanovení je založit právo osoby, která je povinna poškozenému hradit škodu, proti osobě, která škodu fakticky způsobila. Dále podle § 2820 odst. 1 o. z. dovodil, že postižní právo zaměstnavatele poškozeného výplatou pojistného plnění přešlo na pojistitele – žalobkyni, a to dnem výplaty pojistného plnění 5. 3. 2020. Ani odvolací soud neshledal důvodnou námitku promlčení, neboť neobstojí odvolací argumentace, že pojistné plnění bylo poškozenému vyplaceno ve výši stanovené podle zákoníku práce, zatímco pojištěnec žalované by odpovídal jen podle občanského zákoníku; i v § 2958 o. z. se totiž upravuje odškodnění nemajetkové újmy v podobě náhrady za ztížení společenského uplatnění a v daném případě se výše odškodnění nejeví nepřiměřená následkům, které poškozený vlivem dopravní nehody utrpěl a které adekvátně vyhodnotil ve svém rozhodnutí i soud v souvisejícím řízení. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka jako dosud neřešenou vymezuje otázku, „jak právně kvalifikovat nárok pojišťovny zaměstnavatele vůči pojišťovně škodícího vozidla v případech, kdy se poškozený rozhodne svůj nárok uplatňovat přímo po svém zaměstnavateli, resp. Po jeho zákonném pojistiteli, nikoliv tedy po škůdci či jeho odpovědnostním pojistiteli. Dále, zda vyplacením pojistného plnění ze strany pojišťovny zaměstnavatele dochází ke vzniku nového nároku, u nějž počíná běžet nová promlčecí lhůta, či zda dochází k legální cesi pohledávky poškozeného, a to se stávající promlčecí lhůtou.“ Od ustálené judikatury Nejvyššího soudu se soudy odchýlily, pokud výši nároku na odčinění újmy z dopravní nehody samostatně neposuzovaly a pouze převzaly zjištěnou výši škody podle pracovněprávních předpisů. Dále v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda při rozhodování o nákladech řízení lze v případě regresního nároku vycházejícího z nemajetkové újmy mezi pojišťovnami aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka též v tom, že bylo zasaženo její právo na spravedlivý proces z důvodu absence řádného a přezkoumatelného zdůvodnění rozhodnutí, neboť soud nezkoumal oprávněnost výše žalované částky, pouze stručně uzavřel, že „výše odškodnění se nejeví nepřiměřená následkům“ (dovolatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18). 4. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že na žalobkyni podle § 2820 o. z. přešlo výplatou pojistného plnění právo zaměstnavatele, avšak tento přechod práva nezakládá nový samostatný nárok vůči škůdci, resp. vůči jeho odpovědnostnímu pojistiteli. Z dikce daného ustanovení plyne, že právo přechází se svým příslušenstvím, zajištěním a případně dalšími právy, není však zde uvedeno, že by vznikalo právo nové. Ten, kdo plnil poškozenému za škůdce, může vstoupit pouze do takových práv poškozeného, která by sám poškozený vůči škůdci měl zachována v rozsahu, v jakém tato práva mohl poškozený vůči škůdci uplatňovat. Tedy zaměstnavatel, resp. žalobkyně, plněním poškozenému pouze vstoupila do práv poškozeného na náhradu škody vůči škůdci. Dále dovolatelka uvádí, že nerozumí tomu, jakým způsobem odvolací soud dospěl k právní kvalifikaci opírající se o § 2917 o. z. Odvolací soud zjevně opomíjí, že žalobkyně se nedomáhá postižního práva podle tohoto ustanovení vůči škůdci, ale práva na pojistné plnění vůči odpovědnostnímu pojistiteli škůdce z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), nikoliv postihu podle § 2917 o. z. Dovolatelka též poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1979, sp. zn. 1 Cz 85/79, uveřejněný pod č. 11/1982 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), na nějž odkazuje též aktuální judikatura, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 375