25 Cdo 1097/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1097/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1097/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1097.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 736/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1097/2025-193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5, proti žalované: J. D. D. B., zastoupená Mgr. Annou Obrjen, advokátkou se sídlem Jaselská 205/25, 602 00 Brno, o zaplacení 1 352 310 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 301/2022, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, č. j. 21 Co 214/2024-152, takto: I. Dovolání žalobkyně i žalované se odmítají. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 14 190 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její právní zástupkyně. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 4 C 301/2022-120, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 1 352 310 Kč s příslušenstvím (výrok I), a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 73 011 Kč (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s pojištěným B. G. (dále jen „pojištěný“) čtyři pojistné smlouvy, u nichž jí byla dodatkem ze dne 23. 11. 2016 doložena změna obmyšleného, kterým se namísto původního obmyšleného stala žalovaná. Pojištěný však již ke dni 7. 4. 2016 trpěl závažnou duševní poruchou a nebyl schopen domyslet důsledky takového jednání. Poté, co pojištěný dne 24. 12. 2016 zemřel, žalobkyně vyplatila k žádosti žalované ve dnech 7. 4. 2017 až 10. 4. 2017 pojistné plnění 1 352 310 Kč. Žalobkyně se dozvěděla o vzniklém bezdůvodném obohacení a o tom, kdo za něj odpovídá, nejpozději vyrozuměním Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 11. 2019 o podání žaloby synem pojištěného (původním obmyšleným), který se domáhal plnění z předmětných pojistných smluv. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je promlčen, jestliže žaloba byla podána dne 6. 12. 2022. 2. Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 21 Co 214/2024-152, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a shodně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se po doplnění dokazování ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně je promlčen, neztotožnil se však s jeho závěrem, že rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty je datum vyrozumění o podání žaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, jestliže nebylo postaveno najisto, zda bylo žalobkyni doručeno a kdy jí byla doručena žaloba. Odvolací soud uzavřel, že rozhodný okamžik nastal dříve a je jím den doručení žádosti Policie České republiky o spolupráci ze dne 30. 5. 2018 (dále jen „žádost PČR“), ke kterému došlo prokazatelně před 11. 6. 2018. V této žádosti byl jasně popsán šetřený skutek, včetně toho, že pojištěný nemohl být z důvodu svého špatného zdravotního stavu ke dni 23. 11. 2016 způsobilý sepsat a podepsat žádosti o změnu obmyšlené osoby. Žádost PČR obsahovala i odkaz na znalecký posudek z oboru psychiatrie, který byl součástí policejního spisu a žalobkyně do něj mohla z důvodu svého právního zájmu na věci při dostatečně pečlivém přístupu nahlédnout. Odvolací soud neshledal uplatněnou námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1897/2014, či usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020) je třeba rozpor námitky promlčení s dobrými mravy dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna. Samotná reakce žalované ze dne 23. 3. 2021, kterou odmítla předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 4. 3. 2021 jako předčasnou a naznačila svou ochotu věc řešit smírně v závislosti na výsledku řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 104 C 203/2017, není natolik intenzivní okolností, aby odůvodnila tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Odvolací soud shledal důvody pro moderaci nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 150 zákona č., 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Proti tomuto rozsudku podaly včasná dovolání žalobkyně i žalovaná. 4. Žalobkyně nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem, který stanovil počátek běhu promlčecí lhůty od doručení žádosti PČR a ani s jeho závěrem, že námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Plnila v domnění, že žalovaná je obmyšlenou osobou, což se následně ukázalo jako nesprávné. Po vyplacení pojistného plnění jí byly sděleny pochybnosti původního obmyšleného, jednalo se však o pouhé domněnky. Pro řešení otázky, zda šlo o neoprávněný majetkový prospěch, bylo nezbytné znalecké zkoumání duševního stavu pojištěného. Odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) zvolil příliš přísný výklad počátku promlčecí lhůty. Žalobkyně dovolacímu soudu klade jako dosud neřešenou otázku, jakou míru péče a aktivity musí vynaložit potenciální ochuzený, pokud jde o získání vědomosti, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání, rozhodné pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Možnosti žalobkyně jako ochuzené obstarat si informace o duševním stavu osoby činící právní jednání jsou omezené. Sice se k ní dostala informace o probíhajícím šetření podezření z podvodu, nemohla však spolehlivě dovodit, že jí nárok vůči žalované svědčí, a to ani kdyby obratem nahlédla do trestního spisu a seznámila se se založeným znaleckým posudkem vypracovaným znalkyní MUDr. Martou Holanovou. Znalecký posudek byl nadto zaměřen především na posouzení duševního stavu pojištěného v době sepsání závěti, znalkyně se obdobím změny pojistných smluv zabývala pouze okrajově a nebyl dostačující ani v řízení o dědické právo, kde byl zadán a vyhotoven nový znalecký posudek. Pokud by byla žaloba podána již v roce 2018, řízení by bylo pravděpodobně přerušeno a žalobkyně by byla nucena vynaložit nemalé prostředky na jeho zahájení a vedení. Smyslem a účelem institutu promlčení je motivace k včasnému uplatnění nároku, ale také ochrana dlužníka (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5165/2015, a ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1295/2014). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení poté, co se seznámila se závěry znaleckého posudku MUDr. Zimulové, který potvrdil původní znalecký posudek. Žalovaná avizovala, že bude ochotná domluvit se po skončení řízení o dědickém právu, a tak žalobkyně byla ochotna posečkat a vyhnout se zbytečnému sporu. Žalobkyně vystupovala při uplatňování nároku aktivně, žalovaná nebyla v nejistotě a smyslem odkládání podání návrhu nebylo ani zhoršení jejího postavení. Žalobkyně dovolacímu soudu klade jako další v jeho rozhodování dosud neřešenou otázku, zda je při posuzování otázky promlčení třeba přihlížet také k tomu, jaký je smysl a účel tohoto institutu, zejména pokud je zde vícero možných okamžiků, ke kterým lze vztáhnout počátek běhu promlčecí lhůty. Pokud je žalobkyni kladeno za vinu, že po obdržení žádosti nenahlédla do trestního spisu, kde se nacházel znalecký posudek MUDr. Marty Holanové, tak u žalobkyně nejde podle trestního řádu o právo nárokové, a tak by neměl být takový argument používán v její neprospěch. Rozsudek odvolacího soudu znamená nepřístojný tlak na věřitele, aby žaloval potenciální nárok rychle, a neakcentuje realitu běžného života a pojišťovací praxe. Po ochuzeném nelze požadovat, aby vynaložil nepřiměřené prostředky k získání vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení, zvláště je-li závislý na informacích, k nimž nemá zaručený přístup. Žalobkyně jako další v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou předkládá otázku, zda je třeba při posuzování toho, kdy se ochuzený měl seznámit s rozhodnými okolnostmi, zohlednit jeho procesní možnosti dané příslušnými procesními předpisy (t