25 Cdo 1457/2005 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1457/2005 citace  Právní věta:Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím stavebního úřadu vydaným ve stavebním řízení odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb. stát, a nikoliv obec. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2006 Spisová značka:25 Cdo 1457/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1457.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 140a předpisu č. 320/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:98 / 2007 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 731/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1457/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobců 1/ J. H.,  2/ E. K., 3/ A. H., a  4/ F. R., zastoupených  advokátem, proti žalovanému městu Ř., zastoupenému  advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu pro Prahu - východ pod sp. zn. 4 C 73/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č. j. 30 Co 566/2004-76, takto: I.   Dovolání se zamítá. II.  Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.                                                       O d ů v o d n ě n í : Okresní soud pro Prahu - východ rozsudkem ze dne 17. 6. 2004, č. j. 4 C 73/2000-60, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že Okresní úřad P. rozhodnutím ze dne 29. 9. 1999 zrušil rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu v Ř. ze dne 9. 6. 1999, č. 4546/99, jímž stavební úřad nařídil prvému žalobci odstranění drobné stavby - oplocení a vrat na pozemku parcelní číslo 1223/6 v  k. ú. Ř. u P. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo totiž vydáno v rozporu se stavebním zákonem, a protože demolice byla provedena, vznikla žalobcům materiální škoda, jejíž náhrady se na městu domáhají. Soud dovodil, že Městský úřad v Ř., stavební úřad, rozhodoval ve stavebním řízení při výkonu státní správy, tedy v přenesené působnosti. Protože podle § 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou územními samostatnými celky při výkonu státní správy, který na ně byl zákonem přenesen, odpovídá stát a jeho jménem pak podle § 6 odst. 1 citovaného zákona jednají ministerstva a jiné ústřední správní úřady, žalobci se měli se svými nároky obrátit na příslušný orgán státní správy. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. K odvolaní žalobců Krajský soud v Praze  rozsudkem ze dne 19. 1. 2005, č. j. 30 Co 566/2004-76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že z hlediska pasivní věcné legitimace žalovaného města je rozhodující, zda stavební úřad při rozhodování o odstranění stavby a vydání opatření k výkonu rozhodnutí náhradním výkonem rozhodoval v přenesené působnosti, či zda se jednalo o rozhodování, příp. úřední postup v rámci tzv. samostatné působnosti obcí. Odvolací soud vyložil, že působností obce se rozumí právně vymezený okruh společenských vztahů, předmět, obsah a rozsah činností, v nichž obec realizuje svoji pravomoc. Pravomocí se rozumí souhrn oprávnění, jimiž je obec vybavena, a právních povinností, jež jsou obci uloženy pro potřeby plnění jejích úkolů. Platná právní úprava rozlišuje u obcí působnost dvojího druhu – tzv. působnost samostatnou a působnost přenesenou. Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a jejích občanů (např. otázky uspokojování potřeb bydlení, dopravy a spojů, informací, výchovy a vzdělávání atd.), zatímco u přenesené působnosti jde o výkon státní správy, kdy obec prostřednictvím svých orgánů s konstitutivními účinky rozhoduje o právech a právem chráněných zájmech a povinnostech osob, přičemž sama má na výsledku řízení zájem. Znamená to, že za přenesenou působnost je považován výkon státní správy v rozsahu, který zákon konkrétnímu územnímu samosprávnému celku svěřuje. Odvolací soud uzavřel, že řízením při výkonu státní správy je mimo jiné i stavební řízení. Protože stavební úřad v dané věci rozhodoval při výkonu státní správy, tedy v přenesené působnosti, za škodu jím způsobenou odpovídá stát.         Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí s právním závěrem o nedostatku pasivní legitimace žalovaného a namítají, že škodu jim způsobilo město Říčany, které je svéprávným subjektem podle zákona o obcích. Poukazují na to, že podle § 124 stavebního zákona byl Městský úřad Ř. ze zákona stavebním úřadem, určeným dle § 117 odst. 5 stavebního zákona ministerstvem výstavby a techniky ve zveřejněném seznamu v částce 22/1995 Sb. a v zákoně se nehovoří o tom, že by ministerstvo přeneslo na stavební úřady svoji působnost. Pouze v § 124 stavebního zákona se hovoří o přenesené pravomoci stavebního úřadu. Podle stavebního zákona je město Ř. originálním stavebním úřadem, což koresponduje s § 21 zákona č. 82/1998 Sb. Otázkou zásadního právního významu řešenou v napadeném rozhodnutí podle názoru dovolatelů je posouzení, zda město jako stavební úřad jim způsobilo škodu v rámci samostatné nebo přenesené působnosti. Navrhují, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a  věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.             Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro posouzení otázky předložené k přezkumu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a to zda za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím stavebního úřadu, vydaným ve stavebním řízení, odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb. stát či obec. Podle § 1 odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti.   Podle § 3 písm c) zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily územní samosprávné celky, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem.   Podle  § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.   Podle § 19 zák. č. 82/1998 Sb. územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.   Podle § 20 zák. č. 82/1998 Sb. bylo-li územním celkem v samostatné působnosti v řízení, na něž se vztahují předpisy o správním řízení, vydáno nezákonné rozhodnutí, mají účastníci řízení právo na náhradu škody, která jim tímto rozhodnutím vznikla. Z ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. je zřejmé, že za škodu způsobenou rozhodnutím orgánů územních samosprávných celků, k níž došlo při výkonu státní správy v rámci tzv. přenesené působnosti, odpovídá stát, zatímco územní samosprávné celky odpovídají za škodu jimi způsobenou při výkonu pravomocí v rámci samostatné působnosti. Proto zásadní je zodpovězení otázky, zda rozhodnutí o demolici stavby vydal stavební úřad Městského úřadu v Ř. v rámci samostatné nebo přenesené působnosti obce. Podle opatření Ministerstva pro místní rozvoj České republiky č. OP08/09 ze dne 22. 3. 1999, jímž se uveřejňuje podle § 117 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 83/1998 Sb., seznam okresních a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 1. ledna 1999, byl Městský úřad Ř. v době vydání předmětného rozhodnutí s