25 Cdo 165/2025 – Nejvyšší soud

25 Cdo 165/2025-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: O. B., zastoupená Mgr. Kristýnou Ditmarovou, advokátkou se sídlem Palackého 592/19, 779 00 Olomouc, proti žalované: JUDr. Klára Kořínková, Ph.D., IČO 45636575, se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2, o zaplacení 1 039 768,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 89/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 29 Co 201/2024-157, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 15 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 37 C 89/2023-123, uložil žalované zaplatit žalobkyni 28 631,49 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl co do 1 039 768,51 Kč s příslušenstvím (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 71 513,01 Kč (výrok III). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná jako advokátka zastupovala žalobkyni na základě příkazní smlouvy ze dne 1. 4. 2016 v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 211/2016 (dále také jen „původní řízení“), v němž se žalobkyně v souvislosti s úmrtím manžela domáhala náhrady nemajetkové újmy 1 000 000 Kč. V rozporu s výslovným pokynem žalobkyně nepodala žalovaná včas odvolání proti zamítavému rozsudku tohoto soudu ze dne 10. 3. 2020, č. j. 11 C 211/2016-503. Opožděně podané odvolání bylo odmítnuto usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, č. j. 11 C 211/2016-535, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2020, č. j. 75 Co 275/2020-572. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 25 Cdo 374/2021-615. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi porušením povinnosti žalované a vznikem škody není dána příčinná souvislost, neboť v původním řízení bylo prokázáno, že příčinou úmrtí manžela žalobkyně byl nevyléčitelný malobuněčný karcinom neznámého původu, a nikoliv jednání poskytovatelů zdravotní péče non lege artis. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení 68 400 Kč, které žalobkyně dle svého tvrzení žalované zaplatila v rozporu s příkazní smlouvou jako odměnu za právní zastupování, byl shledán důvodný pouze co do 28 631,49 Kč, když ve zbylém rozsahu šlo o plnění dle uzavřené příkazní smlouvy, nadto v rozsahu 24 200 Kč je nárok žalované i promlčen. 2. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. 8. 2024, č. j. 29 Co 201/2024-157, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 30 879,20 Kč. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a shodně uzavřel, že žalobkyně nemohla být v původním řízení úspěšná bez ohledu na pochybení žalované. Vypracované znalecké posudky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové – Univerzity Karlovy a revizní znalecký posudek Fakultní nemocnice Královské Vinohrady vycházejí z lékařských zpráv a zdravotnické dokumentace manžela žalobkyně a přesvědčivě vysvětlují, proč znalec prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., dospěl k nesprávným závěrům. Lékařské zprávy neobsahují žalobkyní namítané nesrovnalosti. Nedošlo k pochybení v předoperačních vyšetřeních, stádium onemocnění bylo stanoveno při primární indikaci manžela žalobkyně k operaci. Manžel žalobkyně podepsal 21. 2. 2010 v 11,00 hod. poučení a informovaný souhlas s operací, když příslušné listiny spolu s poučením obdržel od MUDr. Hluší při předoperačním vyšetření 19. 2. 2010. S manželem žalobkyně byly probírány obě varianty operace, robotická nebo otevřená prostatektomie, ke svévolné změně způsobu operace nedošlo. V daném stádiu onemocnění nebylo nutné při operaci provést odebrání uzlin ani další pooperační CT vyšetření. K pochybení poskytovatelů zdravotní péče nedošlo ani po provedené robotické operaci, včetně dalšího sledování a léčby, jestliže hormonální léčba byla jedním z možných postupů léčby. Při dočasném vysazení této léčby z důvodu toxicity byl manžel žalobkyně dále sledován a při nárůstu hodnoty PSA byla tato léčba obnovena a PSA se snížilo téměř k nulovým hodnotám. Potíže, na které si manžel žalobkyně stěžoval v lednu 2013, byly adekvátně řešeny. Příčinou úmrtí manžela žalobkyně byl agresivní malobuněčný karcinom, který je v jiné variantě než plicní velmi vzácný a má malou efektivitu léčby. Nebylo zjistitelné, že by měl primární původ v rakovině prostaty. Okresní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 10. 3. 2020, č. j. 11 C 211/2016-503, napravil vady, které mu byly odvolacím soudem vytýkány, rozsáhle doplnil dokazování, vypořádal se se všemi námitkami žalobkyně týkajícími se tvrzených rozporů závěrů znaleckých posudků s lékařskými zprávami a informovaným souhlasem a vyslechl MUDr. Peteru a žalobkyni. Odvolací soud považoval provedený rozsah dokazování za dostatečný, neprovedení četných důkazů navrhovaných žalobkyní bylo soudem prvního stupně odůvodněno. Odvolací soud neshledal uplatněnou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a neshledal ani důvod k moderaci nákladů řízení, jestliže žalobkyni byly všechny rozhodné důkazy z původního řízení známy. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení čtyř otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a odvolací soud se rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003), k čemuž směřuje pátá žalobkyní položená otázka. Namítá, že pokud by žalovaná neporušila své povinnosti advokáta a odvolání podala včas, byla by věc meritorně projednána a žalobkyně by byla v původním řízení úspěšná. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003, a ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3701/2022. Soudy obou stupňů se s jejími námitkami nevypořádávají, nepředkládají ani vlastní argumentační systém a pouze odkazují na závěry znaleckých posudků předložených protistranou v původním řízení a na revizní znalecký posudek, aniž by jimi soud prvního stupně provedl důkaz a učinil z nich skutková zjištění. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 NSCR 7/2014, je tak nepřiléhavý. K důkazu nebyly provedeny ani lékařské zprávy, přestože žalobkyně namítala zásadní rozpory a nesprávnost podkladové zdravotnické dokumentace pro znalecké zkoumání (například zprávy Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 26. 6. 2014). Soudy se měly zabývat celým spisem a nikoli jen rozsudkem vydaným v původním řízení. Postupem soudů obou stupňů došlo v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, k zásahu do práva žalobkyně na spravedlivý proces. Soudy obou stupňů zásadně pochybily, jestliže nekriticky převzaly závěry rozsudku Okresního soudu v Olomouci s poukazem na znalecké posudky provedené k důkazu v původním soudním řízení. Nezabývaly se argumenty v původním řízení uplatněnými žalobkyní a ani tím, zda se s jejími argumenty vypořádal soud prvního stupně v původním řízení podle pokynů odvolacího soudu uvedených ve zrušujícím usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 3. 2019, č. j. 75 Co 225/2018-419. Soudy obou stupňů tak rezignovaly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2213/2005, a ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004) na posouzení předběžné otázky, zda by žalobkyně byla v původním řízení úspěšná, nebýt pochybení žalované. Řádné posouzení této otázky je předpokladem posouzení existence příčinné souvislosti. Žalobkyně v původním řízení namítala zejména pochybení Fakultní nemocnice Olomouc při změně typu operace bez dostatečného informování a poučení pacienta a následné zanedbání pooperačních vyšetření a péče. Soud prvního stupně v původním řízení při učinění závěrů o skutkovém stavu ohledně pacientem zvoleného typu operace vyšel pouze z informovaného souhlasu, který však (stejně jako další zdravotnická dokumentace) obsahuje nesrovnalosti. Závěr o předání informovaného souhlasu při kontrole a jeho následné podepsání doma před nástupem do nemocnice nemá žádný podklad v provedeném dokazování. Manžel žalobkyně s robotickou operací od začátku nesouhlasil, nebylo prokázáno, za jakých okolností měl být s jejím provedením souhlas udělen a ani zda nemohlo dojít k záměně pacientů, jestliže po manželovi žalobkyně nikdy nebyla žádána úhrada za provedení robotické operace, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Provedení jiného typu neakutní operace, se kterým pacient neso