25 Cdo 1926/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1926/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2024 Spisová značka:25 Cdo 1926/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1926.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 82 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1926/2023-446 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně: E. B., zastoupená Mgr. Alešem Gnidou, advokátem se sídlem Horská 1928, Vsetín, proti žalovanému: M. Z., zastoupený JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín IV, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: M. Z., omezený ve svéprávnosti, zastoupený opatrovníkem městem Poděbrady, se sídlem úřadu Jiřího náměstí 20/I, Poděbrady, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 177/2019, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 21 Co 305/2022-321, takto: I. Dovolání proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 21 Co 305/2022-321, se zamítá, jinak se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč k rukám advokáta Mgr. Aleše Gnidy do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, sp. zn. 11 C 177/2019-265, žalovanému uložil, aby umožnil osobní setkávání žalobkyně s M. Z., narozeným XY, bytem XY, (dále též jen „M.“), bez přítomnosti žalovaného, a to i mimo místo trvalého bydliště M. v každý sudý týden kalendářního roku od pátku 15:00 hod. do neděle 17:00 hod. (běžný režim), a dále každý kalendářní rok v době ode dne 1. 7. od 15:00 hod. do dne 16. 7. 15:00 hod., a ode dne 1. 8. od 15:00 hod. do 16. 8. 15:00 hod., a dále každý lichý kalendářní rok v době od 23. 12. od 17:00 hod. do 2. 1. následujícího kalendářního roku do 15:00 hod. (mimořádný režim), když v době mimořádného režimu se neuplatní běžný režim. Dále žalovanému uložil, aby žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku sdělil aktivní a funkční telefonní číslo a e-mailovou adresu M. a aby umožnil komunikaci žalobkyně s M. prostředky komunikace na dálku. Rozhodl též o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je matkou M., žalovaný je jeho otcem. Žalobkyně a žalovaný spolu nežijí. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 5. 2016, č. j. 13 P 56/2012-113, byl M. z důvodu trvalé duševní poruchy (mentální retardace středně těžkého stupně) omezen ve svéprávnosti, žalovaný byl jmenován jeho opatrovníkem, předtím byla jeho opatrovníkem žalobkyně. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 1. 2017, č. j. 22 P 175/2016-315, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, č. j. 24 Co 153/2017-393, byl M. jmenován veřejný opatrovník město Poděbrady. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 7. 2020, č. j. 22 P 175/2016-769, bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti M. tak, že není způsobilý k právním jednáním v žádných záležitostech, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života s tím, že není způsobilý volit a být volen. Opatrovnicí M. byla jmenována jeho matka E. B., s vymezením konkrétních oprávnění a povinností při výkonu opatrovnické funkce. Zároveň však byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu bydliště M., který od října roku 2016 bydlí u žalovaného. Do té doby měla M. ve své péči žalobkyně a měla s ním hezký vztah. Rozsudek Okresního soudu v Kolíně č. j. 22 P 175/2016-769 byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 24 Co 205/2020-1235, tak, že opatrovníkem omezeného ve svéprávnosti bylo jmenováno město Poděbrady. Po nařízení předběžného opatření usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2019, č. j. 21 Co 276/2019-38, jímž soud uložil žalovanému umožnit žalobkyni kontakt se synem, se žalobkyně stýká s M. v jeho bydlišti v krátkém časovém úseku (desítek minut) tak, že M. stojí za brankou na zahradě u domu, žalobkyně na ulici před brankou a krátce spolu hovoří, pak M. odejde do domu. Povinnost žalovaného umožnit žalobkyni kontakt s M. podle předběžného opatření je od dubna roku 2020 vymáhána soudním výkonem rozhodnutí ukládáním pokut. Žalobkyně nezná nové telefonní číslo na syna, zprávy mu posílá na jeho emailovou adresu, která je jí známa, M. na zprávy žalobkyně nereaguje. Do denního stacionáře, kam chodil dříve, již nedochází, od října 2016 také není v kontaktu se širší rodinou ze strany žalobkyně. M. v důsledku své duševní poruchy není schopen přirozeně projevovat svoji skutečnou a svobodnou vůli, je osobou ovlivnitelnou a manipulovatelnou, mentálně na úrovni malého dítěte. Vztahy mezi žalovaným a žalobkyní jsou silně narušené v důsledku jejich dřívějšího problematického soužití a následných sporů mezi nimi. Pod vlivem těchto vztahů žalovaný dlouhodobě projevuje ve vztahu k žalobkyni negativní až agresivní a dehonestující postoje, a to jak před třetími osobami, tak zejména před synem M. M. je formován negativními postoji žalovaného k žalobkyni a navenek projevuje nezájem o setkání či komunikaci s žalobkyní. Dlouhodobá izolace od žalobkyně negativně ovlivňuje vztah M. k ní, přičemž udržení tohoto vztahu a jeho posílení je v zájmu M. Žalovaný brání žalobkyni v kontaktu se synem tím, že jí odmítá sdělit aktuální telefonní číslo na syna, odmítá jí vyhovět při sjednávání termínů osobního setkání, po nařízení předběžného opatření neposkytuje potřebnou součinnost k uskutečnění setkání žalobkyně se synem, průběh jejich setkání, pokud k nim dojde, verbálně narušuje. Toto jednání žalovaného pokládá za rozporné se zájmy M. jeho opatrovník. M. Z. proto (prostřednictvím svého opatrovníka) vstoupil do tohoto řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně. Okresní soud uzavřel, že žalovaný výše popsaným jednáním brání žalobkyni v realizaci práva na vztah se synem jako nejbližší osobou. Tím zasahuje do osobnostních práv žalobkyně ve smyslu § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“, a žalobkyni tak podle § 82 o. z. vzniklo právo, aby jí žalovaný umožnil osobní setkávání se synem M. v uvedeném rozsahu a zároveň umožnil komunikaci se synem prostředky komunikace na dálku, včetně povinnosti sdělit žalobkyni synovo aktivní a funkční telefonní číslo a e-mailovou adresu. Soud dodal, že ačkoli vztah M. k žalobkyni je aktuálně znalcem hodnocen jako negativní, mohly by se krátkodobé pobyty v prostředí u žalobkyně stát rutinní a pozitivní součástí jeho života, za předpokladu, že žalovaný bude plnit povinnosti uložené mu tímto rozsudkem a svého syna bude ke kontaktu s jeho matkou motivovat. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 21 Co 305/2022-321, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Dodal jen tolik, že odvolací námitky žalovaného, založené na historických událostech ohledně partnerského rozchodu účastníků, nesouvisí s předmětem tohoto řízení, a jsou proto nedůvodné. I kdyby totiž žalovaný prokázal, že rozchod účastníků skutečně způsobila žalobkyně (jak tvrdí) a že se k žalovanému zachovala neeticky, nezbavovalo by ji to osobnostního práva na rodinný život, do kterého žalovaný neoprávněně zasahuje negativním ovlivňováním syna účastníků proti žalobkyni. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to výslovně proti všem jeho výrokům, s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od minulé ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která zároveň v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a věc byla odvolacím soudem nesprávně právně vyřešena“. Žalovaný v dovolání rozsáhle rekapituloval průběh řízení před soudy obou stupňů, vyjádřil nesouhlas se závěry obou soudů o příčině rozvratu vztahu žalobce a žalované a o tom, že žalovaný negativně ovlivňuje vztah syna k žalobkyni, ale neformuloval žádnou otázku, kterou by podle něj odvolací soud vyřešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Namítl však, že napadený rozsudek fakticky upravuje styk matky (žalobkyně) se synem, který je zletilý a který se s ní stýkat odmítá. U zletilé osoby takový zásah soudu není možný, zletilého nelze ke kontaktu s rodiči nutit, byl by to nepřípustný zásah do jeho základních práv a svobod. V našem právním řádu není zakotveno právo na styk rodičů se zletilými dětmi. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a v