25 Cdo 2202/2018 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2202/2018-213 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) L. L., narozený XY, b) N. L., narozený XY a c) M. L., narozený XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalované: Č., IČO XY, se sídlem XY, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 146/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, č. j. 23 Co 309/2017-161, takto: I. Rozsudek odvolacího soudu se ve výrocích I, II a III mění tak, že žalovaná je povinna částky 500.000 Kč žalobci a), 200.000 Kč žalobci b) a 300.000 Kč žalobci c) zaplatit společně s M. B., narozeným XY, trvale bytem XY, jemuž byla tato povinnost pravomocně uložena rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2016, č. j. 4 To 13/2016-1997, s tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého, jinak se dovolání žalované zamítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení 9.365 Kč, z toho žalobci a) částku 4.682,50 Kč, žalobci b) částku 1.873 Kč a žalobci c) částku 2.809,50 Kč, vše k rukám zástupce žalobců Mgr. Bc. Ivo Nejezchleba, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 17 C 146/2015-107, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 10.000.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěli tím, že dne 30. 9. 2013 byla M. B. zavražděna R. L., manželka žalobce a) a matka žalobců b) a c), při výkonu práce vedoucí pošty XY, kde žalovaná nezajistila dostatečné zabezpečení poštovního úřadu proti loupeži. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že poštovní pobočka ve XY byla v souladu s interním předpisem žalované zajištěna mříží na okně a lokálním alarmem, umístěným na budově. Pachatel, kterého paní L. znala, vešel do budovy krátce před zavírací hodinou kolem 17. hodiny, přinutil ji otevřít trezor zadáním číselného kódu a druhý trezor pomocí čipu a poté ji usmrtil údery tupým předmětem do hlavy. Žalovaná pak nezjistila, že pošta XY nebyla v den loupeže uzavřena obvyklým způsobem, takže paní L. našel až kolem deváté hodiny večerní její manžel a jeho bratr, kteří ji hledali, když nepřišla z práce. M. B. byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2016, č. j. 4 To 13/2016-1997, odsouzen za zločin vraždy R. L. k trestu odnětí svobody v trvání devatenácti let a v adhezním řízení mu bylo uloženo zaplatit náhradu nemajetkové újmy každému z žalobců v částce 1.240.000 Kč. Žalovaná každému z žalobců zaplatila na náhradu podle § 378 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále též jen „zákoník práce“), a podle kolektivní smlouvy částku 250.000 Kč, dále ještě dobrovolně každému z žalobců zaplatila náhradu ve výši 100.000 Kč, žalobcům společně poskytla jednorázovou sociální výpomoc 15.000 Kč a peněžní dar 6.000 Kč, a prostřednictvím pojišťovny Kooperativa, a. s., uhradila náklady pohřbu paní L. v částce 30.265 Kč. V době tragédie bylo paní L. 40 let, jejímu manželovi 44 a synům 15 a 18 let. Žalobce a) pracoval jako příslušník XY, synové chodili do základní a střední školy. Úmrtím paní L. byl vážně zasažen rodinný život žalobců, následky tragické události již mají a dále budou mít neblahý dopad pro celý jejich další osobní život. Žalobci b) a c) přišli o matku v době dospívání, zejména mladší syn, žalobce c), nesl ztrátu matky těžce, výrazně se zhoršil jeho školní prospěch. Žalobce a) je v péči lékařů, trpí depresivní poruchou, není schopen vykonávat nejen své původní, psychicky náročné povolání, ale pro psychické obtíže není schopen žádného soustavného zaměstnání. Žalobce a) událost zasáhla zvlášť výrazně i proto, že to byl právě on, kdo zavražděnou manželku našel, celá rodina pak trpěla tím, že vyšetřování zločinu a pátrání po pachateli trvalo několik měsíců a celá událost byla opakovaně probírána nejen v obci XY, kde rodina žije, a kde se všichni znají, ale též v médiích. Obvodní soud posoudil uplatněný nárok podle právní úpravy účinné v době vzniku tvrzené újmy, tedy do 31. 12. 2013, a to podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „obč. zák.“). Nároky žalobců jsou sice odvozeny z pracovního poměru paní L., to však podle obvodního soudu nevylučuje použití § 13 obč. zák. i pro přiznání další náhrady nad 240.000 Kč podle § 378 zákoníku práce, neboť v opačném případě by docházelo k neodůvodněné nerovnosti při uspokojování nároků dle pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. Podle judikatury Nejvyššího soudu však lze k navýšení náhrad nad paušální jednorázové částky podle § 444 odst. 3 obč. zák. cestou ustanovení § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. přistoupit jen v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy, či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo. V této věci obvodní soud vzal v úvahu, že pachatelem vraždy paní L. byla třetí osoba, která byla za zločin odsouzena a bylo jí podle § 444 odst. 3 a § 13 odst. 2 obč. zák. uloženo nahradit každému z žalobců nemajetkovou újmu 1.240.000 Kč. Žalovaná podle závěru obvodního soudu na smrti paní L. nenese žádný podíl. Tvrzení žalobců, že by umístění kamerového systému či jiných zabezpečovacích prvků v poštovním úřadu mohlo smrti paní L. zabránit, je dle obvodního soudu nepodloženou spekulací. Pachatel, kterého paní L. znala, vstoupil do pobočky ještě před jejím uzavřením. Paní L. nepoužila ani lokální alarm, proto se lze stěží domnívat, že by mohla použít jiný systém pro přivolání pomoci, byl-li by instalován. Vzhledem k tomu, že smrt poškozené nastala po razantním útoku během několika minut a v obci XY se nenachází služebna policie, nelze ani předpokládat, že při napojení poštovní pobočky na pult centrální ochrany by mohla dorazit hlídka včas a smrti paní L. zabránit. Žalobcům byla již náhrada nemajetkové újmy přisouzena vůči pachateli vraždy, a to ve výši přesahující rámec nemajetkové újmy, přiznávané v obdobných případech (např. ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015). Tuto finanční satisfakci obvodní soud pokládal s přihlédnutím k principu proporcionality za odpovídající, proto žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 23 Co 309/2017-161, částečně změnil rozsudek obvodního soudu, a žalované uložil, aby žalobci a) zaplatila 500.000 Kč, žalobci b) 200.000 Kč a žalobci c) 300.000 Kč. Ve zbývající zamítavé části rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z obvodním soudem zjištěného skutkového stavu, ten posoudil rovněž podle § 13 obč. zák. a uzavřel, že nepřihlédla-li žalovaná ke skutečnosti, že v regionu severní Morava je nebezpečí přepadení pošty pětkrát vyšší než v jiných částech republiky, a nezabezpečila pobočku ve XY lépe a účinněji, pak nedostála povinnosti stanovené v § 248 odst. 1 zákoníku práce, neboť nevytvořila svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. Tedy ačkoli neporušila své interní bezpečnostní předpisy upravující zabezpečení poštovních úřadů, porušila prevenční povinnost předcházet škodám na zdraví a majetku. Této povinnosti by učinila zadost, pokud by například vybavila poštu kamerovým systémem, trezor pošty ve XY tísňovým kódem, který by (zadán současně s číselným kódem pro otevření trezoru) odeslal tísňový signál na služebnu Policie ČR a bezpečnostní agentury, případně kdyby pracovnici pošty vybavila tzv. klíčenkou pro bezdrátové vyslání tísňového signálu. Porušením své prevenční povinnosti žalovaná protiprávně zasáhla do osobnostních práv žalobců, pro které je traumatizující nejen ztráta blízké osoby, ale i vědomí, že k tragédii nemuselo dojít, kdyby byla pošta lépe zabezpečena. Utrpení žalobců zvýšila také okolnost, že žalovaná vůbec nezaregistrovala, že poškozená neukončila řádně práci na počítači a neuzavřela poštovní úřad, pročež to byl právě žalobce a), který svou ženu našel zavražděnou. Všichni žalobci byli rovněž psychicky zatěžováni pátráním po pachateli, které zejména v důsledku chybějícího kamerového systému trvalo několik měsíců za pozornosti občanů XY i médií. Odvolací soud také uvážil závažnost následků, které ztráta manželky a matky pro žalobce přinesla. Žalobce a) pozbyl v důsledku tragédií vyvolaných psychických obtíží dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce, která vyžaduje psychickou odolnost, žalobci b) a c) matku ztratili ve věku 18 a 15 let, v citlivém období dospívání. Zásah do osobnostních práv žalobců shledal odvolací soud natolik mimořádným, že odůvodňuje přiznání finanční satisfakce, a to v částkách 500.000, 200.000 a 300.000 Kč nad rámec již poskytnutého plnění, které odpovídají pr