25 Cdo 2277/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2277/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2277/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2277.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o zájezdu (o. z.) Pojištění záruky (o. z.) [ Odvážné smlouvy (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 2521 odst. 1 o. z. § 2869 o. z. § 6 odst. 1 předpisu č. 159/1999 Sb. § 7a předpisu č. 159/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.09.2025I.ÚS 2538/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2277/2024-143 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně: V. E. K., zastoupená JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem se sídlem Kleinerova 1504/24, Kladno, proti žalované: Union poisťovňa, a. s., IČO 31322051, se sídlem Karadžičova 10, Bratislava, Slovenská republika, jednající prostřednictvím odštěpného závodu Union poisťovňa, a. s., pobočka pro Českou republiku, IČO 24263796, se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, o 53 880 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 201/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 55 Co 307/2023-108, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 24. 4. 2023, č. j. 10 C 201/2022-84, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 53 880 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a cestovní kancelář CAORLE TOUR spol. s r. o. uzavřely dne 9. 12. 2019 smlouvu, na jejímž základě žalobkyně uhradila 53 880 Kč za zahraniční zájezd plánovaný na 4. 9. až 13. 9. 2020; součástí smlouvy byly Všeobecné smluvní podmínky účasti na zájezdech. Cestovní kancelář informovala žalobkyni o tom, že má uzavřeno povinné smluvní pojištění s žalovanou pro případ úpadku, zahrnující mimo jiné nárok zákazníka na navrácení zaplacené zálohy nebo ceny zájezdu v případě, že se neuskutečnil. Podle čl. XI odst. 1 a 8 Všeobecných pojistných podmínek povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře VPPZUCKCZ/0718 musí být nárok zákazníkem na pojistné plnění u pojišťovny uplatněn do šesti měsíců od jeho vzniku. Žalovaná vystavila pojistku k pojistné smlouvě o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře i informaci pro zákazníka, tzv. garanční list, zahrnující informaci o pojistné době, pojistné události a nárocích zákazníka, o výši pojistného limitu a rovněž o lhůtě šesti měsíců, ve které je nutno od vzniku pojistné události nárok na pojistné (správně pojistné plnění) uplatnit. Dne 12. 7. 2021 byl zjištěn úpadek cestovní kanceláře CAORLE TOUR spol. s r. o. a žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení za tímto dlužníkem. Dne 31. 8. 2022 se obrátila na žalovanou s nárokem na výplatu pojistného plnění z důvodu úpadku cestovní kanceláře. Soud prvního stupně s odkazem na § 6 odst. 1, § 7a odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, (dále též jen „cestovní zákon“) a § 2868 a § 2869 o. z. dospěl k závěru, že ujednání o šestiměsíční lhůtě bylo platné a zákonné. Pro posuzovaný případ tak platí, že neoznámí-li žalobkyně jakožto osoba, které vzniklo právo na pojistné plnění vůči žalované, vznik škodné události ve lhůtě ujednané v této smlouvě, tj. ve lhůtě šestiměsíční, soud právo na pojistné plnění nepřizná, namítne-li pojistitel (žalovaná) opožděné oznámení škodné události. Jelikož úpadek cestovní kanceláře nastal 12. 7. 2021 a žalobkyně se obrátila na žalovanou se žádostí o poskytnutí pojistného plnění až 31. 8. 2022, tedy po stanovené šestiměsíční lhůtě, je námitka žalované o opožděném oznámení škodné události důvodná. Soud neshledal pochybení na straně žalované, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná vystavila ve prospěch cestovní kanceláře dokumenty určené pro zákazníky cestovní kanceláře, konkrétně pojistku ohledně pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, a dále informaci pro zákazníka, tzv. garanční list. Soud tedy nezjistil, že by žalovaná porušila své povinnosti podle cestovního zákona, a že by tedy z tohoto titulu žalobkyni odpovídala či byla povinna plnit. 2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 55 Co 307/2023-108, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se též s odůvodněním rozhodnutí po stránce právní, které označil za přesvědčivé. Uvedl, že je nesporné, že sjednaná lhůta pro oznámení škodné události byla upravena v rozsahu šesti měsíců, že k tomuto oznámení ze strany žalobkyně došlo opožděně a uvedenou skutečnost žalovaná namítla. Marným uplynutím lhůty sjednané v pojistné smlouvě k oznámení škodné události proto zanikla povinnost žalované pojišťovny k pojistnému plnění. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v řešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to a) „zda soud může přihlédnout k námitce pojišťovny, že spotřebitel uplatnil nárok vůči pojišťovně po uplynutí lhůty dle § 7a odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb. ve spojení s § 2869 o. z., která byla sjednána mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou, aniž by o této lhůtě byl spotřebitel informován, resp. když toto sjednané časové omezení pro uplatnění jeho nároku dle § 7a odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb. nebylo součástí smluvního ujednání mezi spotřebitelem a cestovní kanceláří“, b) „zda dle Rady EU č. 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách (dále jen „Směrnice“), může pojišťovna a cestovní kancelář (pořadatel souborné cestovní cestovních služeb) platně s účinky vůči spotřebiteli (cestujícímu) sjednat lhůtu k oznámení pojistné události dle § 7a odst. 2 Zákona (tj. zákona č. 159/1999 Sb.) ve spojení § 2869 o. z., aniž by o takto sjednané délce doby pro oznámení pojistné události byl spotřebitel informován nebo aniž by šlo o trojstranný vztah“, a c) „zda je úprava pojištění záruky dle § 2868 a násl. o. z. subsidiárně použitelná na pojištění cestovní kanceláře dle § 6 a násl. Zákona (tj. zákona č. 159/1999 Sb.), aniž by šlo o trojstranný vztah nebo aniž by byl spotřebitel o podmínkách pojistné smlouvy informován, resp. zda v případě, kdy o sjednání lhůty pro uplatnění nároku nebyl spotřebitel (cestující) informován se užije ustanovení § 2796 o. z.“. Dovolatelka má za to, že pojišťovna se může marného uplynutí lhůty platně dovolat pouze tehdy, pokud zajistila, že zákazník cestovní kanceláře byl informován o tom, že s cestovní kanceláří sjednala lhůtu podle § 2869 o. z., nebo pokud taková informace je součástí smlouvy o zájezdu. Opačný výklad (tedy že pojišťovna může pouze dvoustranně sjednat limitaci lhůty bez vědomí spotřebitele), je v rozporu se Směrnicí (vede ke zkrácení práva spotřebitele jako cestujícího a slabší smluvní strany), i s § 1814 písm. a) a § 2779 o. z. Pojistná smlouva sjednaná mezi žalovanou a cestovní kanceláří je smlouvou ve prospěch třetího. Ve smyslu § 2768 odst. 1 o. z. by musela dovolatelka s takovým ujednáním pojistné smlouvy souhlasit. Dovolatelka však ani konkludentně nemohla s předmětným ustanovením souhlasit, neboť jej neznala. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením promlčení odvolacím soudem. Předat informaci o pojištění a podmínkách uplatnění nároku na pojistné plnění bylo povinností cestovní kanceláře a její případné nesplnění nemůže jít k tíži žalované pojišťovny. Navrhla, aby bylo dovolání žalobkyně zamítnuto. 5. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že je nezbytné § 7a odst. 2 cestovního zákona vykládat tak, že pojišťovna se sjednané lhůty může vůči spotřebiteli dovolávat pouze v případě, že spotřebitel o existenci této lhůty byl informován. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání, jež bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky důsledků neoz