25 Cdo 2458/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2458/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2026 Spisová značka:25 Cdo 2458/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.2458.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 81 o. z. § 82 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2458/2025-103 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobce: B. S., zastoupený Mgr. Martinem Koudele, advokátem se sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1, proti žalované: M. P., zastoupená Mgr. Ivetou Trejtnarovou, advokátkou se sídlem Staré náměstí 49, Rychnov nad Kněžnou , o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 13 C 215/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2025, č. j. 19 Co 102/2025-88, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. 19 Co 102/2025-88, potvrdil rozsudek ze dne 20. 2. 2025, č. j. 13 C 215/2024-63, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal omluvy ve znění: „Dne 17. března 2022 jsem napsala e-mail adresovaný soudní znalkyni PhDr. Mileně Procházkové a uvedla v něm, že pan B. S. byl léčen na psychiatrii ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové ještě v době, kdy jsme spolu nebyli. Dne 17. října 2023 jsem pak na soudním jednání konaném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 0P 67/2020 opět uvedla, že se pan S. léčil na psychiatrii v době, kdy jsme se ještě neznali. Tyto mé výroky jsou nepravdivé. Za oba tyto své výše uvedené výroky se panu B. S. omlouvám.“ a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, že žalobce a žalovaná byli účastníky řízení o úpravu výchovy a výživy jejich nezletilého syna, vedeného před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 0P 67/2020. V průběhu uvedeného řízení žalovaná při soudním jednání uvedla, že se žalobce v minulosti léčil na psychiatrii, což považovala za sdělení důležité pro posouzení péče o syna. Uvedenou informaci sdělila také soudní znalkyni posuzující výchovné kompetence rodičů pro účely rozhodnutí o péči o nezletilého. Žalobce tvrdil, že byl opakovaně známými či přáteli dotazován, jaký je jeho duševní stav, zda je pravdou, že se léčí na psychiatrii a podobně. Cítil se tím dehonestován. Žalobcem jmenovaní svědci potvrdili, že se k nim od blíže neurčených osob, které nedokázali označit, dostala informace o tom, že by se měl žalobce léčit na psychiatrii. Nebylo prokázáno, že by zdrojem informací byla žalovaná. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně a s jeho závěrem, že sdělení žalované o léčbě žalovaného na psychiatrii, (byť jeho pravdivost nebyla prokázána), adresované soudu a znalci, nebylo zásahem do osobnosti žalobce ve smyslu § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který by vyžadoval nápravu podle § 82 o. z. 2. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu dovolání. Přípustnost dovolání odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud dle žalobce nesprávně dospěl k závěru, že nepravdivé skutkové tvrzení učiněné v rámci soudního řízení, nepředstavuje zásah do osobnostních práv podle § 82 o. z., pokud se jeho obsah nedostal do veřejného prostoru. Žalobce namítal, že k zásahu do osobnostních práv dochází již samotným uvedením nepravdivého údaje, který je objektivně způsobilý ohrozit čest, vážnost nebo dobrou pověst dotčené osoby, aniž by bylo nutné prokazovat, že se informace skutečně rozšířila mezi širší veřejnost. Nepravdivé tvrzení o léčbě na psychiatrii představuje podle něj společensky stigmatizující údaj, který může negativně ovlivnit lidskou důstojnost a společenské postavení. Skutečnost, že žalovaná toto tvrzení uvedla v rámci soudního řízení, má význam pouze pro posouzení případného excesu z výkonu jejích práv, nikoliv pro samotnou existenci zásahu. Druhou otázkou hmotného práva, zakládající přípustnost dovolání, je podle žalobce existence excesu z řádného výkonu práva. Odvolací soud pochybil tím, že daný zásah nepovažoval za exces při výkonu procesního práva, tedy za jednání objektivně schopné zasáhnout osobnostní práva žalobce. Odpovědnost žalované nemůže vyloučit ani skutečnost, že sporné výroky byly učiněny v rámci soudního řízení; z občanského zákoníku ani z judikatury dovolacího soudu nevyplývá, že by nepravdivost tvrzení v řízení zprostila původce odpovědnosti. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 137/2007, podle něhož je zásah do osobnosti dovolen pouze, pokud je zákonný, přiměřený a nezasahuje do oprávněných zájmů fyzické osoby; tato licence nevzniká, pokud dojde k excesu. Posouzení excesu závisí na zhodnocení, zda zásah do osobnosti žalobce byl nevyhnutelným důsledkem legitimního výkonu práva. Podle žalobce uvádění nepravdivých tvrzení soudnímu řízení neprospívá a nemá být považováno za řádný výkon práva. Není rozhodující, zda žalovaná věděla o nepravdivosti výroku, neboť odpovědnost je objektivní, míra zavinění je relevantní pouze pro výši náhrady nemajetkové újmy. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné. 4. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 5. Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka nebo účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jenž se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv či povinností plní (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, publikované pod č. 54/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exces nastává tehdy, pokud účastník řízení nebo jiná osoba, která nemá vztah k předmětu řízení, neoprávněně osočí jiného účastníka z nečestného jednání, použije vůči němu hanlivé označení nebo jinak zasáhne do jeho práva na ochranu cti či vážnosti. V takových případech může jít o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2008, ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 137/2007 nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1107/2006, a ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1404/2006). K neoprávněnému zásahu do osobnostních práv dochází pouze tehdy, je-li jednání objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě, je neoprávněné (protiprávní) a existuje příčinná souvislost mezi zásahem a dotčením osobnostní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1444/2023). O neoprávněný zásah nejde, pokud zásah vznikl přiměřeným způsobem při výkonu zákonem stanovených práv, sleduje veřejný či procesní účel a nedochází k vybočení z mezí přiměřenosti. 6. V daném případě se odvolací soud náležitě zabýval výrokem žalované, která v průběhu soudního řízení ve věci péče o nezletilého syna účas