25 Cdo 2547/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2547/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2547/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2547.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Televize Právo na odpověď Dotčené předpisy:§ 35 předpisu č. 231/2001 Sb. § 40 odst. 1 písm. c) předpisu č. 231/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2547/2021-262 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyň: a) A. b., se sídlem XY, IČO XY, b) O. R., se sídlem XY, IČO XY, obě zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1, proti žalované: Česká televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4, IČO 00027383, o uveřejnění odpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 46/2019, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. 22 Co 4/2021-235, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. 22 Co 4/2021-235, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 9. 2020, č. j. 16 C 46/2019-174, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 16 C 46/2019-174, ve výroku I zamítl žalobu, jíž se žalobkyně a) domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zveřejnit v pořadu XY nejblíže následujícím po právní moci rozsudku následující odpověď: „Dne 21. 1. 2019 byl v pořadu XY odvysílán díl s názvem XY, který se týkal podnikání společností A. b. a O. r., které provozují autopůjčovnu easyrent.cz. Prezentovány byly zejména zkušenosti s uvedenou autopůjčovnou jejích zákaznic paní J. a paní W.. Společnost A. b. se na nás obrátila s žádostí o uveřejnění odpovědi ohledně části Pořadu, který se týkal paní J., kterou tímto uveřejňujeme. Paní J. si objednala vozidlo XY, když v nabídce naší autopůjčovny je, jak je zřejmé i z webové stránky, i řada levnějších vozidel. Jak vyplývá i z písemné objednávky paní J., nájemné za vozidlo mělo původně činit 19.952,- Kč (včetně DPH), paní J. si nicméně již dopředu dohodla slevu, po které bylo nájemné již od okamžiku objednávky stanoveno na 13.960,- Kč (včetně DPH). Stejně tak bylo dopředu písemně sjednáno, že nájemné bude uhrazeno již při převzetí vozidla, tj. dopředu. Jelikož daný den nebyl vůz XY k dispozici, zavolal několik hodin před sjednanou dobou převzetí vozidla jednatel, pan A. K., paní J., obeznámil ji se situací a nabídl zapůjčení vozidla XY za shodných podmínek. Paní J. změnu akceptovala. Výše nájemného tak byla zachována a nájemné za 11 dní činilo celkem 13.960,- Kč (včetně DPH). Nejednalo se tedy o dvojnásobek původně sjednaného nájemného, jak uvedla paní J. Vozidlo bylo následně předáno, přičemž předání se kromě paní J. účastnili také její dva dospělí synové, pro které bylo podle informací od paní J. vypůjčené auto určeno. Předloženou smlouvu paní J. podrobně nestudovala, proto s ní pan K., který vozidlo předával, její text prošel a upozornil ji na důležité pasáže, tj. zejména povinnosti hlásit veškeré škody či dopravní nehody, ustanovení týkající se smluvních pokut atd. V rámci vypůjčení vozidla byla paní J. složena kauce 20.000,- Kč. Tato měla být dle dohody pouze blokována na platební kartě paní J., transakci však na kartě paní J. nebylo možno provést. Proto si paní J. musela hotovost vybrat v nedaleké čerpací stanici, a uhradila kauci v hotovosti. Výše kauce ve smlouvě uvedena nebyla, což bylo způsobeno právě tím, že částka neměla být předávána, ale pouze blokována na platební kartě. Při vrácení vozidla bylo objeveno jeho poškození – dolík na kapotě, přičemž z fotodokumentace stavu vozidla před a po zapůjčení je zřejmé, že ke vzniku poškození došlo v době, kdy měla paní J. vozidlo vypůjčené. Ostatně, i paní J. v reportáži uvedla, že dolík na vozidle skutečně byl. Za situace, kdy dojde k poškození vozidla, není kauce nikdy vracena na místě, neboť je třeba vyčkat na stanovení výše způsobené škody. Na úhradu vyčíslené škody je pak používána kauce, a zbylá část je případně vrácena klientovi. Paní J. bylo následně fakturováno celkem 33.874,- Kč, z toho na náhradu poškození kapoty částka 12.853,- Kč (kapota nebyla měněna, ale opravou uvedena do původního stavu). Dále byly, vedle výše uvedeného nájemného, které bylo hrazeno předem, nárokovány částky za odstavení vozidla v servisu po dobu opravy (5.247,90 Kč za 3 dny), a 1.813,79 Kč za mytí a čištění vozidla, které bylo vráceno znečištěné, jak lze opět doložit pořízenou fotodokumentací. Veškeré fakturované nároky jsou v souladu s nájemní smlouvou, kterou paní J. uzavřela. Na úhradu výše uvedených byla použita složená kauce; zbylá část kauce ve výši 126,- Kč byla paní J. dne 12. 10. 2018 bezhotovostně vrácena. Paní J. společnost A. b. ve věci opakovaně kontaktovala telefonicky i e-mailově, přičemž tato na její podněty vždy reagovala, a to až do doby, kdy paní J. společnost nepravdivě obvinila z toho, že vozidlo poškodila sama. Konečně společnost A. b. uvádí, že pro reportérku pořadu nemohlo být překvapením, když v provozovně komunikovala s panem M. K., neboť již před svou návštěvou s ním telefonovala a jeho přítomnost na místě si výslovně vyžádala. V reportáži bylo současně uvedeno, že na společnost A. b. bylo podáno trestní oznámení. K tomu lze doplnit, že není možné nijak zabránit tomu, aby kdokoli podal trestní oznámení na kohokoliv. Společnost A. b., ani její zástupci či zaměstnanci však nikdy nebyli obviněni z žádného trestného činu a veškerá trestní oznámení byla vždy po podání vysvětlení odložena.“, výrokem II zamítl žalobu, jíž se žalobkyně b) domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zveřejnit v pořadu XY nejblíže následujícím po právní moci rozsudku následující odpověď: „Dne 21. 1. 2019 byl v pořadu XY odvysílán díl s názvem XY, který se týkal způsobu podnikání společností A. b. a O. r., které provozují autopůjčovnu easyrent.cz. Prezentovány byly zejména zkušenosti s uvedenou autopůjčovnou jejích zákaznic paní J. a paní W. Společnost O. r. se na nás obrátila s žádostí o uveřejnění odpovědi ohledně části Pořadu, který se týkal paní W., kterou tímto uveřejňujeme. Paní V. W. si pronajala vozidlo XY, tedy vůz typu „van,“ který je určen především k převozu nákladů. Vozidlo bylo zcela nové, nájezd ke dni zapůjčení byl 205 km. Ve smlouvě byl vedle základního nájemného stanoven také maximální denní nájezd 150 km, přičemž za každý nadlimitní kilometr byla – opět přímo ve Smlouvě a v předávacím protokolu – sjednána částka 8,- Kč. K žádnému ujištění o tom, že paní W. za nadlimitní kilometry platit nebude, nedošlo. Takové ujištění by ostatně bylo v rozporu se zněním smlouvy. Úkolem autopůjčovny není posuzovat, zda je pro zákazníka ekonomicky vhodné pronajmout si vůz k stěhování věcí do Velké Británie, kam měla dle svého vyjádření namířeno paní W. Paní W. nicméně smlouvu před jejím uzavřením určitě studovala, neboť si vyžádala výslovný souhlas společnosti O. r. s tím, aby mohla s vozem Českou republiku opustit, jak vyžaduje smlouva. V souvislosti s udělením souhlasu s možností jet s vozem do zahraničí, byla na existenci limitu navíc výslovně upozorněna. V daném případě došlo k nadlimitnímu nájezdu 2.800 km (vůz byl vypůjčen na 8 dní, tj. maximální nájezd 1.200 km, a celkový nájezd činil 4.000 km). Dle smlouvy měla společnost O. r. nárok na částku 22.400,- Kč (2.800 km á 8,- Kč), přičemž na částečnou úhradu byl použit depozit, respektive kauce, ve výši 20.000,- Kč. Pokud nemá společnost O. r. vůči klientovi pohledávky např. z titulu neuhrazeného nájemného, nadlimitních kilometrů nebo způsobené škody, vrací kauci v souladu se smlouvou v řádu dnů. V tomto případě byly ale pohledávky klienta vyšší než nárok klienta na vrácení kauce. Na závěr společnost O. r. uvádí, že stejně jako je na internetu možné najít její zákazníky s negativními zkušenostmi, jejich drtivá většina je se službami společnosti spokojena a ve svých recenzích to dává najevo.“, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhaly uveřejnění takto formulovaných odpovědí podle § 35 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále též jen „vysílací zákon“), s poukazem na to, že žalovaná v pořadu XY v reportáži ze dne 21. 1. 2019 s názvem „XY“ vylíčila žalobkyně jako nepoctivé subjekty zkracující práva spotřebitelů, a to na základě nepravdivých, neúplných či hrubě zkreslených tvrzení. Žalobkyně a) uvedla následující výroky z reportáže, které měly poškodit její dobro