25 Cdo 2770/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2770/2024-848 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: B. D., zastoupený JUDr. Pavlem Zuskou, advokátem se sídlem Sokolovská 131/86, Praha 8, proti žalovaným: 1) SPARROW flight services, s. r. o., IČO 26419017, se sídlem Beranových 65, Praha 9, zastoupená JUDr. Janem Camrdou, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, a 2) EVEKTOR - AEROTECHNIK a. s., IČO 25560280, se sídlem Okružní 234, Bradlec, zastoupená JUDr. Hanou Císlerovou, LL.M., advokátkou se sídlem Ovocný trh 573/12, Praha 1, o náhradu škody, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 223/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 18 Co 340/2023-822, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů dovolacího řízení 23 910 Kč k rukám advokátky JUDr. Hany Císlerové, LL.M., do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 5 C 223/2013-573, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 18 Co 225/2020 -654, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 1 344 420 Kč s příslušenstvím a 57 484,05 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nehodou letadla provozovaného první žalovanou dne 20. 8. 2010. Žalobce podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 18 Co 225/2020-654, dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, č. j. 25 Cdo 1327/2021-679, zamítnuto (dovolací soud uzavřel, že provozovatel letadla neodpovídá za škodu na zdraví pilota – žalobce, který si ji způsobil tím, že přes výslovný zákaz provozovatele a bez řádné předletové přípravy s letadlem vzlétl, aniž řádně uzavřel kryt kabiny letadla a po jeho samovolném otevření nezvládl přistávací manévr) a ve vztahu k nákladovým výrokům odmítnuto. Následně žalobce podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3238/2021, odmítl. Žalobce ve lhůtě stanovené v § 233 o. s. ř. podal žalobu na obnovu řízení. 2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 4. 2024, č. j. 18 Co 340/2023-822, potvrdil usnesení ze dne 6. 6. 2023, č. j. 5 C 223/2013-784, (ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2024, č. j. 5 C 223/2023-812), kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu na obnovu řízení pro nedůvodnost, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud při posouzení návrhu žalobce na obnovu řízení vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Sdělení policie, že za jí prověřovaný skutek neoprávněného zmocnění se letadla a následné nehody nebyl nikdo (ani žalobce) stíhán, nemůže podle odvolacího soudu představovat novou skutečnost či důkaz ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť žalobce mohl tuto skutečnost uplatnit v původním nalézacím řízení, které probíhalo v letech 2013–2020. K druhému žalobcem tvrzenému důvodu obnovy řízení spočívajícímu ve zpochybnění věrohodnosti v tomto řízení slyšeného svědka, zaměstnance žalované 1) N., poukazem na jeho výpověď na policii ze dne 25. 4. 2022 (kdy mu bylo 82 let), vysvětlil, že po dvanácti letech od nehody je pochopitelné, že si svědek na rozhovor s žalobcem přesně nepamatuje, a tato skutečnost nečiní jeho předchozí výpověď u soudu v roce 2017 nevěrohodnou. Pozdější výpověď N. nepřináší ani žádné nové skutečnosti, které by mohly přispět k odlišnému hodnocení důkazů. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalobcem tvrzené „nové“ důkazy a skutečnosti nemohly žalobci přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, nelze je tak podřadit pod důvody obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007). 3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřoval v dosud dovolacím soudem neřešených otázkách: 1) zda je okolnost, že nedošlo k zahájení trestního stíhání žalobce (za skutek neoprávněného zmocnění se letadla) novou skutečností podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a 2) jak posoudit věrohodnost dřívější výpovědi svědka v situaci, kdy si svědek při pozdější výpovědi (po 12 letech) rozhodné okolnosti podle svých tvrzení nepamatuje. Podle žalobce je usnesení odvolacího soudu v hodnocení obou důvodů obnovy založeno na nesprávném právním posouzení věci, neboť žalobou na obnovu řízení lze zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení důkazů založeno, např. věrohodnost svědků. Byl přesvědčen, že pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě, nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy; není nutné, aby soud v tomto směru dospěl k bezpečnému závěru (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu sp. zn. Rv I 463/48, Rc 55/1950, a sp. zn. 4 Cz 81/67, Rc 6/1968). Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaná 2) se ve vyjádření vymezila vůči dovolacím námitkám a uvedla, že v původním nalézacím řízení nebylo prokázáno, že by žalobce od zaměstnance žalované 1) N. obdržel souhlas se zapůjčením letadla a s jeho vzletem. Považovala za nepochybné (a žalobce to sám tvrdil), že se žalobce v den nehody se svědkem setkal a hovořil s ním a byla přesvědčena, že ani obsah pozdější výpovědi svědka N. před policií ze dne 25. 4. 2022 (že si svědek setkání s žalobcem nepamatoval) není způsobilý přivodit pro žalobce příznivější výsledek sporu. Žalovaná 2) proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je žaloba na obnovu řízení v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je institutem procesního práva, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4165/2013, uveřejněné pod č. 53/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh obč.“). Skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou být podle § 228 odst. 1 o. s. ř. důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení. To znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“ a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, dále ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, nebo ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012). Byly-li důkazy účastníku již v původním řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí. Při výkladu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl v soudní praxi přijat právní názor (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012), že důvodem žaloby na obnovu řízení mohou být nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena například věrohodnost svědka, tedy jinak řečeno nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení