25 Cdo 305/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 305/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2000 Spisová značka:25 Cdo 305/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.305.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 305/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Č. p., a. s., proti žalované Z. N., zastoupené advokátem, o 46.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 212/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 1999 č.j. 19 Co 2770/99-49, takto : I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 23. 6. 1999 č.j. 5 C 212/99-29 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 46.000,- Kč s 23 % úrokem od 1. 1. 1999 do zaplacení a zamítl žalobu s návrhem, aby povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku společně a nerozdílně s žalovanou byla uložena druhému žalovanému V. N.; zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že dne 11. 5. 1998 došlo k dopravní nehodě výlučně zaviněné druhým žalovaným, který řídil nákladní automobil Liaz se dvěma přívěsy. Bylo mu sděleno obvinění z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b/ zákona č. 200/1990 Sb. a byla mu uložena pokuta 4.000,- Kč za porušení ustanovení § 7 odst. 1 písm. a/ a c/ zákona č. 12/1997 Sb., § 16 odst. 1 a § 6 odst. 4 vyhlášky č. 99/1989 Sb. a § 22 odst. 1 písm. c/ vyhlášky č. 102/1995 Sb., neboť nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a povaze nákladu, délka pevné soupravy přesahovala délku povolenou, a nepředložil řidičský průkaz ani doklad o zaplacení zákonného pojištění. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla vyplatila poškozeným částky 23.045,- Kč a 23.265,- Kč. Dále okresní soudu zjistil, že držitelkou vozidla Liaz je žalovaná, poslední technická prohlídka tohoto vozidla byla provedena 10. 5. 1988 a zákonné pojištění odpovědnosti za škodu žalovaná zaplatila až po nehodě. Protože žalovaná jako provozovatelka předmětného vozidla připustila, aby tohoto technicky nezpůsobilého vozidla užil k provozu její manžel, který s ním zavinil dopravní nehodu, a protože žalovaná byla v prodlení s placením pojistného, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ a odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb. na náhradu částek vyplacených poškozeným, uplatněný proti provozovatelce vozu, je důvodný. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 1999 č.j. 19 Co 2770/99-49 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o platební povinnosti žalované a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k druhému žalovanému zůstal odvoláním nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry právními. Předmětné vozidlo nemělo v době nehody platnou technickou prohlídku, neboť poslední technická prohlídka byla provedena 10.5.1988, ačkoliv podle § 6 odst. 4 písm. b/ zákona č. 38/1995 Sb. je držitel silničního vozidla povinen přistavit k technické prohlídce nákladní automobil v jednoročních lhůtách, takže podle ust. § 6 odst. 7 zákona č. 38/1995 Sb. bylo vozidlo technicky nezpůsobilé provozu. Provozem tohoto vozidla, jehož držitelkou a provozovatelkou je žalovaná, byla způsobena škoda při dopravní nehodě, kterou zavinil výhradně řidič tohoto vozidla. Protože žalovaná jako provozovatelka je podle ust. § 3 odst. 1 vyhlášky č. 492/1991 Sb. pojištěnou, stíhá ji podle ust. § 11 odst. 1 písm. d/ této vyhlášky povinnost nahradit pojišťovně částky vyplacené poškozeným z důvodu náhrady škody způsobené provozem motorového vozidla, které podle platných předpisů nesmělo být k provozu užito. Odvolací soud připustil dovolání k otázce, zda provozovatel odpovídá za vyplacenou škodu pojišťovnou podle ust. § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 492/1991 Sb., i když nebyl řidičem vozidla, které zavinilo dopravní nehodu. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. a soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně vyložily ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 492/1991 Sb. Namítá, že ve věci není pasivně legitimována, neboť pojištěný odpovídá pojišťovně podle tohoto ustanovení při splnění dvou podmínek, kterými jsou jednak způsobení škody samotným pojištěným a jednak to, že pojištěný užil k provozu motorové vozidlo, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl. Dovozuje, že obě tyto podmínky předpokládají osobní účast pojištěného na způsobené škodě, a tedy jeho zavinění, což odpovídá standardní úpravě náhrady škody v občanskoprávních předpisech, kdy pravidlem je odpovědnost za zavinění a objektivní odpovědnost je spíše výjimkou. Podle názoru dovolatelky i v daném případě by měl platit princip založený na zavinění dopravní nehody pojištěným a vzhledem k tomu, že podle ust. § 3 odst. 1 citované vyhlášky je pojištěným i řidič motorového vozidla, má pojišťovna právo postihu proti němu. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o.s.ř. bez jednání ( § 243a odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 1 o.s.ř., není opodstatněné. Jde-li o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, je dovolání přípustné ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., jestliže odvolací soud přípustnost dovolání svým výrokem vyslovil, a to s argumentem o zásadním významu právní stránky rozhodnutí. Takto založená přípustnost dovolání úzce souvisí s vymezením možného dovolacího důvodu, jímž je z povahy věci důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dané věci je přípustnost dovolání založena toliko výrokem odvolacího soudu, neboť nejde o žádný z případů přípustnosti podle ustanovení § 238 o. s. ř. Dovolání je proto - kromě okolností uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. ( § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), příp. § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., přípustné pouze z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. O nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. se jedná v případě, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že právní předpis nesprávně vyložil. Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 492/1991 Sb., ve znění vyhl. č. 582/1992 Sb., vyhl. č. 327/1993 Sb., vyhl. č. 246/1994 Sb., vyhl. č. 307/1995 Sb., vyhl. č. 317/1996 Sb., a vyhl. č. 321/1997 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla /dále též jen „vyhláška"/, provozovatel i řidič motorového vozidla, na kterého se vztahuje zákonné pojištění (dále jen „pojištěný"), má právo, aby pojišťovna za něho nahradila v rozsahu a ve výši podle příslušných právních předpisů poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody způsobené provozem motorového vozidla jinému a) na zdraví nebo usmrcením; b) poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci; c) vznikem jiné majetkové újmy; avšak jen pokud pojištěný za tuto škodu odpovídá podle zákona a pokud se dále nestanoví jinak. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky má pojišťovna právo na náhradu částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla, proti pojištěnému, který způsobil škodu motorovým vozidlem, které užil k provozu, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl. Podle ustanovení § 11 odst. 4 vyhlášky proti pojištěnému, který v době, kdy nastala skutečnost, která byla důvodem vzniku pojistné události, byl v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna právo na náhradu až do 50 % vyplacených částek. Soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že v dané věci nejde o nárok na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ale o nárok pojišťovny podle vyhlášky č. 492/1991 Sb., která upravuje pojistný vztah mezi pojišťovnou a pojištěným. Podmínky občanskoprávní odpovědnosti za škodu a