25 Cdo 43/2024

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 11. 2022, č. j. 19 C 169/2022-27, zastavil řízení ve věci samé, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. 69 Co 412/2022-37, potvrdil usnesení okresního soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 14. 2. 2023 dovolání. Okresní soud vyzval žalobce usneseními ze dne 9. 5. 2023, č. j. 19 C 169/2022-68 a č. j. 19 C 169/2022-69, k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč a ke zvolení si zástupce – advokáta pro dovolací řízení. Žalobce podáními ze dne 22. 5. 2023 požádal o osvobození od soudních poplatků za dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Tato žádosti žalovaného byly zamítnuty usnesením okresního soudu ze dne 20. 7. 2023, č. j. 19 C 169/2022-80. K odvolání žalobce bylo usnesení potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 30. 10. 2023, č. j. 69 Co 203/2023-97.

Jelikož žalobce ani poté soudní poplatek za dovolání nezaplatil, Nejvyšší soud jej opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání svým usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 25 Cdo 43/2024-107. Žalobce v určené lhůtě poplatek opět nezaplatil; namísto toho podal dne 9. 7. 2024 k okresnímu soudu novou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Osvobození od soudních poplatků lze dle ustanovení § 138 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) účastníkovi přiznat, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, které nebyly ve lhůtě dle ustanovení § 241b odstavec 3 o. s. ř. odstraněny (a tedy již odstraněny být nemohou), je zřejmé, že dovolání by jinak muselo být odmítnuto jako neprojednatelné dle ustanovení § 243c odstavec 1 o. s. ř. K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. Z pohledu dovolatele jde tedy o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, bez dalšího bránící soudu přiznat dovolateli osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší soud proto zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přihlížeje též k tomu, že u dovolatele jde o opakovanou žádost o osvobození od soudního poplatku za dovolání a opakované rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, spojené se zasíláním opakovaných výzev k zaplacení soudního poplatku, by vedlo jen k nežádoucím průtahům v řízení.

Dále Nejvyšší soud poznamenává, že byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení i podle § 241b odst. 3 o. s. ř. pro nedostatek zastoupení žalobce advokátem.

Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).