25 Cdo 96/2026 — Nejvyšší soud

25 Cdo 96/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 96/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.96.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1508/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 96/2026-224 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená advokátkou JUDr. Karolinou Besser, sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2, proti žalované: Kopa logistic networks ČR s.r.o., IČO 07629745, sídlem náměstí Přátelství 1518/2, 102 00 Praha 10, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2, o 115 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 136/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2025, č. j. 72 Co 186/2025-205, takto: I. Dovolání se odmítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Odůvodnění: 1. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2025, č. j. 72 Co 186/2025-205, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 1. 2025, č. j. 46 C 136/2024-166, kterým tento soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 115 550 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady nákladů vynaložených na odtah a parkování tří vozidel provozovaných žalovanou, vyšel odvolací soud z těchto skutkových zjištění soudu prvního stupně: Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Zastupitelstvem hl. m. Prahy a je oprávněna k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hl. m. Prahy a policistů Policie ČR a k jejich střežení. Žalobkyně má oprávnění vymáhat pohledávky hl. m. Prahy za odtah silničních vozidel a za jejich umístění a střežení na parkovištích. Dne 28. 4. 2021 představovala tři vozidla ve vlastnictví žalobkyně překážku silničního provozu na pozemní komunikaci Podnikatelská v Praze 9. Uvedeného dne příslušník Policie ČR nařídil jejich odtah. Přivolaný pracovník žalobkyně seznal, že vzhledem k charakteru uvedených vozidel nebude žalobkyni k jejich odtahu postačovat její běžné technické vybavení. Po telefonické domluvě se proto na místo dostavil pracovník „TECHNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY WUKA“ a odtah provedl. Žalovaná byla o odtahu, důvodech odtahu a o umístění vozidel vyrozuměna Policií ČR. V souvislosti s odtažením vozidel vystavila Obchodní společnost WUKA – GROUP, s.r.o., žalobkyni dne 3. 5. 2021 fakturu na částku 24 037,86 Kč a dne 4. 5. 2021 fakturu na částku 6 978,07 Kč. Celková částka za odtah a parkovné činí v případě vozidla 1 částku 102 650 Kč, v případě vozidla 2 částku 5 450 Kč a v případě vozidla 3 částku 7 450 Kč. Pozemní komunikace v ulici Podnikatelská, Praha 9, parc. č. 1327/1 není ve vlastnictví hl. m. Prahy. 2. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimovaná. Citoval § 45 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, ve znění účinném od 1. 10. 2020 do 22. 5. 2021, a uzavřel, že povinnost k odstranění vozidla tvořícího překážku silničního provozu má primárně provozovatel vozidla. Pokud tuto povinnost za provozovatele splní někdo jiný, pak má provozovatel povinnost hradit náklady na odtah vozidla. Odvolací soud se též ztotožnil s tím, jak soud prvního stupně posoudil pokyn policisty, který odtah nařídil, tedy že pokyn k odstranění vozidel provozovaných žalovanou dal policista a odtahem pověřil žalobkyni. Nebylo přitom tvrzeno, že by byl tento pokyn policisty napaden a shledán nezákonným. Soud v projednávané věci nemá pravomoc přezkoumávat zákonnost tohoto pokynu, a proto je lhostejné, zda byl adresátem tohoto pokynu vlastník pozemní komunikace či nikoli. Právě žalobkyni vznikla škoda způsobená provedením odtahu vozidel a jejich střežením na odstavném parkovišti. Proto žalobkyni svědčí právo žalobou uplatněné. Dále odvolací soud uvedl, že pokud by nebylo možné dovodit právo žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů na odtah vozidel dle § 45 zákona o silničním provozu s ohledem na skutečnost, že žalobkyně není vlastníkem účelové komunikace, ze které byl odtah proveden, svědčilo by žalobkyni právo na úhradu vynaložených nákladů z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalobkyně totiž plnila za žalovanou to, co žalovaná měla po právu plnit sama. 3. Žalovaná (dovolatelka) podala proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost dovolání žalovaná spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Jde o otázku vzniku závazkového vztahu z titulu udělení pokynu k odtahu vozidla z veřejně přístupné účelové komunikace ve vlastnictví fyzické osoby, a to mezi provozovatelem vozidla a tím, kdo odtah fakticky provedl, pokud odtah provedla osoba odlišná od vlastníka komunikace, a dále o otázku závaznosti pokynu policisty pro jakoukoli další osobu odlišnou od provozovatele vozidla nebo vlastníka komunikace (zda pokyn Policie ČR k provedení odtahu automaticky zakládá aktivní legitimaci osobě, která tento pokyn vykoná, bez ohledu na splnění podmínek dle § 45 zákona o silničním provozu). Žalovaná namítá, že žalobkyně nebyla ve sporu aktivně věcně legitimovaná, neboť nebyla ani ona, ani hlavní město Praha vlastníkem účelové komunikace v době, kdy z této komunikace byla vozidla provozovaná žalovanou odtažena. Fakticky vzniká závazkový právní vztah způsobením škody, kterou představují náklady na odtah vozidla a parkovné, mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k odtahu vozidla oprávněná a které vznikla škoda. Touto osobou může být jen vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, která na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje odtah vozidel. Žalovaná činí výklad § 45 odst. 1, 4 zákona o silničním provozu a je přesvědčena, že žalobkyně by mohla být ve sporu úspěšná jen tehdy, pokud by prokázala, že je vlastníkem komunikace, na níž se předmětná vozidla nacházela, anebo že má s takovým vlastníkem uzavřenu smlouvu, na jejímž základě zabezpečuje odtah vozidel. Žalovaná nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně byla k odtahu vozidel oprávněna z důvodu pokynu Policie ČR; to odporuje § 45 odst. 1, 4 zákona o silničním provozu. Pokyn policejního orgánu nezakládá aktivní legitimaci k uplatnění civilněprávního nároku. Žalovaná odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. III ÚS 150/03, podle kterého je objektivně odpovědný ten, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích; má povinnost tuto překážku neprodleně odstranit a neučiní-li tak, je povinen nahradit náklady na její odstranění vlastníku pozemní komunikace. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen o. s. ř.), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání není přípustné. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Přípustnost dovolání je dána jen tehdy, jestliže na právní otázce, která byla dle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Tento předpoklad však není splněn v případě, kdy závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žaloby je založen současně na dvou (či více) nezávislých důvodech, avšak dovoláním je napadána správnost řešení otázky týkající se jen jednoho důvodu (či nikoli