Nejvyšší soud 25 Nd 345/2026 – Pověření vedením exekuce

U Okresního soudu v Kladně je pod sp. zn. 53 EXE 380/2026 vedeno exekuční řízení, v němž soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan, se sídlem exekutorského úřadu Karlovo nám. 17, 120 00 Praha 2, navrhl, aby byl pověřen vedením exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné podložené exekučním titulem – rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 1. 2026, č. j. 16 C 72/2025-38. V průběhu řízení bylo zjištěno, že povinná neprochází systémem základních registrů a ze zprávy Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky vyplývá, že povinná je státní příslušnicí XY a nemá na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt [oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem dočasné ochrany povinné zaniklo ke dni 23. 4. 2022 ze zákona z důvodu udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU (Polsku)]. Povinná pobývala na území České republiky na různých místech, naposledy byla hlášena od 21. 10. 2024 do 30. 9. 2025 na adrese XY. Usnesením ze dne 2. 6. 2026, č. j. 53 EXE 380/2026-15, Okresní soud v Kladně vyslovil svoji místní nepříslušnost a podle § 11 odst. 3 o. s. ř. předložil věc Nejvyššímu soudu.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, které bylo publikováno pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“ plyne, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před pověřením exekutora provedením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li za této situace Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, publikované pod č. 43/2007 Sb. rozh. obč.).

Vzhledem k tomu, že žádné skutečnosti, jež by svědčily pro určení příslušnosti jiného soudu, nebyly doposud zjištěny, Nejvyšší soud s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil jako místně příslušný soud, u něhož bylo řízení zahájeno, který provedl v řízení prvotní úkony a v jehož obvodu měla povinná poslední známé bydliště.