25 Nd 713/2023 — Nejvyšší soud

25 Nd 713/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2024 Spisová značka:25 Nd 713/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.ND.713.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přikázání věci (delegace) Dotčené předpisy:§ 12 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Nd 713/2023-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské ve věci navrhovatele: J. S., a posuzované: Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková, soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, se sídlem Strojírenská 2210/28, 591 19 Žďár nad Sázavou, o návrhu na omezení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 Nc 2112/2023, o přikázání věci jinému soudu téhož stupně, takto: I. Soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Mgr. Eva Drahozalová, JUDr. Miloš Helcl, Mgr. Jana Homolová, Mgr. Tamara Karásková, Mgr. Jarmila Krejzková, Mgr. Aleš Landsman, JUDr. Ilona Moučková a Mgr. Petr Prachař nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 13 Nc 2112/2023. II. Věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 Nc 2112/2023 se k projednávání a rozhodnutí jinému soudu nepřikazuje. Odůvodnění: 1. Navrhovatel podal u Okresního soudu ve Žďáru na Sázavou návrh na omezení svéprávnosti soudkyně tohoto soudu Mgr. et Mgr. Blanky Jeňkové, který odůvodnil převážně jejím postupem v řízeních (občanskoprávních i trestních), v nichž rozhodovala ve věcech navrhovatele. 2. Předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou předložil věc Nejvyššímu soudu k přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle § 12 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že všichni soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jsou z projednání věci vyloučeni (odkázal na vyjádření soudců na č. l. 4 – 11 spisu) pro poměr k posuzované, která zastává funkci soudkyně téhož soudu. Sdělil rovněž, že navrhovatel navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, a posuzovaná navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Znojmě. 3. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. nejsou splněny. 4. Podle § 12 odst. 1 o. s. ř., nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. 5. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. 6. Podle § 15 odst. 1 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1. 7. Podle ustáleného výkladu § 14 odst. 1 o. s. ř., jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci, mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, a rozumí se jím i stav, kdy soudce získal o věci poznatky jiným než regulérně procesním způsobem, zatímco soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Poměr k účastníkům řízení nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že účastník je rovněž soudcem stejného soudu. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto vztahy spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě. Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). K závěru, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, se Nejvyšší soud poté přihlásil opakovaně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 11 Nd 456/2010, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 117/2017, nebo ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 35/2016, a další rozhodnutí tam uvedená). Akceptoval ho i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09). 8. Ze spisu se podává, že věc byla podle rozvrhu práce nejprve přidělena soudkyni Mgr. Evě Drahozalové, která předložila spis předsedovi soudu se svým vyjádřením v tom smyslu, že se ve věci cítí být podjatá, neboť posuzovaná Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková je její kolegyní, je s ní v častém pracovním kontaktu a jejich vztah je běžný, stejně jako s ostatními kolegy (přejí si k narozeninám apod.). Předseda soudu poté postupně věc přiděloval dalším soudcům, a to Mgr. Tamaře Karáskové, JUDr. Miloši Helclovi, Mgr. Jarmile Krejzkové, JUDr. Iloně Moučkové, Mgr. Janě Homolové, kteří se vyjádřili obdobně, tedy že se cítí být ve věci podjati, protože posuzovaná je jejich kolegyně, přicházejí s ní do styku pracovně, případně se společně zúčastnili mimopracovních aktivit pořádaných soudem. Soudce Mgr. Petr Prachař ve svém vyjádření uvedl, že posuzovaná má kancelář ve stejném patře, a proto sdílí společné prostory na chodbě, kde se pravidelně potkávají, a kromě toho jí nejméně jedenkrát gratuloval k narozeninám, přebíral od ní službu a účastnil se společně s ní školení. Soudkyně JUDr. Jana Trávníčková, kromě toho, že posuzovaná je její dlouholetou kolegyní, mají kanceláře na stejném patře, konzultují spolu právní otázky, uvedla, že je s Mgr. et Mgr. Blankou Jeňkovou v přátelském vztahu, jsou jí známy skutečnosti z jejího soukromého života, a proto se cítí být ve věci podjata. Konečně i předseda soudu Mgr. Aleš Landsman ve svém vyjádření uvedl, že kromě toho, že posuzovaná je jeho kolegyní, je vzhledem ke své funkci vůči posuzované ve vztahu služební nadřízenosti, a i proto jsou zde pochybnosti o jeho nepodjatosti. 9. Jak vyplývá z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu, okolnosti uváděné soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (s výjimkou soudkyně JUDr. Jany Trávníčkové) samy o sobě nepostačují k závěru o jejich podjatosti. Musely by k nim přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nepodjatosti. Avšak žádná taková další okolnost, která by odůvodňovala pochybnost o nepodjatosti soudců tohoto soudu v dané věci nebyla tvrzena. Jak vyplývá z jejich vyjádření, k posuzované mají běžný kolegiální vztah, přičemž se s ní stýkají (až na soudem občas pořádané mimopracovní akce) pouze na pracovišti. Z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. tedy není dán mezi nimi a posuzovanou natolik významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávaní a rozhodnutí věci. Nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu. Ohledně vztahu k navrhovateli či k věci, jež má být projednávána, se žádný ze soudců nevyjádřil, lze tedy předpokládat, že k