Nejvyšší soud 26 Cdo 1803/2026 – Určení neoprávněnosti výpovědi

Žalobou, do které vtělila návrh na delegaci vhodnou dle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), došlou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 31. 10. 2025 se žalobkyně domáhá určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy na tam specifikovanou nemovitost ve vlastnictví žalované.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. 11. 2025, č. j. 11 C 283/2025-8, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Praha-západ jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Soud prvního stupně uzavřel, že není místně příslušným, neboť dle § 88 písm. b) o. s. ř. je místo obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a o. s. ř., místně příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, a proto rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu Praha-západ.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 29. 1. 2026, č. j. 57 Co 12/2026-26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, neboť rozhodnutí o delegaci vhodné předchází úkony, které činí soud místně příslušný.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku určení místně soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Podle § 88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).

Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod č. 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018).

V řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu nemovité věci je dána výlučná místní příslušnost dle § 88 písm. b) o. s. ř. (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod 45/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod č. 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1136/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04).

Odvolací soud postupoval správně, potvrdil-li prvostupňové rozhodnutí o vyslovení nepříslušnosti a postoupení věci Okresnímu soudu Praha-západ. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné okolnosti, které by svědčily o místní příslušnosti Okresního ve Frýdku-Místku. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, ničeho vytknout. Úkony, které předchází rozhodnutí o delegaci vhodné, činí soud místě příslušný, kterým v této věci je Okresní soud Praha-západ.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).