26 Cdo 2076/2000 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2076/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2001 Spisová značka:26 Cdo 2076/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2076.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2076/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., v právní věci žalobce A/ E. P., B/ M. P., C/ B. J., D/ J. K., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1/ L. Č. r., 2/ J. C. M., jako právního nástupce J. C. M., zemřelého dne 2.12.1998, oběma zastoupeným advokátem 3/ K. Co. M., zastoupené advokátem, o určení domnělých oprávněných osob k uplatnění nároku na vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 14 C 71/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8.6.2000, čj. 23 Co 302/2000, 23 Co 309/2000-176, takto : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.června 2000, čj. 23 Co 302/2000, 23 Co 309/2000-176, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Příbrami svým původním rozsudkem ze dne 15.7.1998, čj. 14 C 71/98-27, rozhodl, že žalobci jsou oprávněni ve smyslu ustanovení § 4 a § 4a zákona č. 229/1991Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon o půdě"), k uplatnění nároku podle ustanovení § 9 tohoto zákona k pozemkům v katastrálních územích D., S. H., K. H., P., R., N. K. a V. Ch., a to vůči okruhu účastníků, z nichž odvolání podaly pouze žalované S. l. Č. r. Tento rozsudek byl ve vztahu k odvolateli zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26.10.1998, čj. 23 Co 564/98-52, pro vady, spočívající v neurčitosti soudního výroku, jakož i v tom, že soud nerozhodl o návrhu na přistoupení další osoby do řízení a neprovedl dostatečná skutková zjištění. Odvolací soud vyslovil i právní názor, že pro posouzení věci bude důležitý závěr o tom, zda nárok na vydání nemovitostí uplatnila i jiná oprávněná osoba, a zda tato osoba nepozbyla nemovitostí dříve. Nato soud prvního stupně po doplnění řízení, poté, kdy připustil přistoupení žalovaných 2/ a 3/ do řízení, rozhodl ve věci znovu, rozsudkem ze dne 17.3.1999, čj. 14 C 71/98-103, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26.1.2000, čj. 14 C 71/98-155, a opravného usnesení ze dne 26.3.2000, čj. 14 C 71/98-157. Žalobce uznal oprávněnými k uplatnění nároku dle ustanovení § 9 zákona o půdě k blíže specifikovaným nemovitostem v katastrálních územích K. H., P., R. a S. H., naproti tomu žalobu zamítl ve vztahu k nemovitostem v katastrálním území Dobříš a dalším pozemkům v katastrálních územích K. H. a S. H. Soud prvního stupně učinil závěr, že o převodu vlastnictví k pozemkům, ohledně nichž žalobě vyhověl, uzavřeli právní předchůdci účastníků, tj. J. C. M. jako prodávající, a J. P. jako kupující, dne 23.3.1928 smlouvu s dodatkem ze dne 5.9.1939, která nebyla zaknihována. Dále uzavřeli ohledně dalších nemovitostí smlouvu o převodu dne 12.8.1938, jež rovněž nebyla zaknihována. Výměrem Ministerstva zemědělství ze dne 5.6.1948 pak byly předmětné nemovitosti "konfiskovány" ve smyslu zákona č. 142/1947 Sb. V. P. Ten byl dle názoru soudu prvního stupně jako oprávněný držitel "naturálním vlastníkem" ve smyslu příslušných ustanovení tehdy platného obecného zákoníku občanského ( o.z.o.), který ostatně lhůtu k provedení zápisu o převodu vlastnictví do pozemkových knih neukládal. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobci doložili, že bylo naplněno ustanovení § 4a zákona o půdě, protože doklad o vlastnictví předložili, a své vlastnictví nemohli doložit jen pro nedostatek zápisu tohoto právního titulu v pozemkových knihách. Zamítavý výrok soud blíže neodůvodnil. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni účastníci. Žalovaní se v plném rozsahu odvolali proti výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, žalobci se odvolali do zamítavého výroku soudu ve vztahu jen k některým pozemkům. Krajský soud v Praze v odvolacím řízení rozhodl rozsudkem z 8.6.2000, čj. 23 Co 302/2000, 23 Co 309/2000-176, tak, že potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně v rozsahu, v jakém byl napaden odvoláním, a výrok, jímž soud prvního stupně žalobě vyhověl, změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl. Odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru než soud prvního stupně, totiž k takovému, že ve věci není rozhodující, zda smlouva uzavřená mezi právními předchůdci účastníků byla zaknihována, či nikoli, ale zda šlo vůbec o smlouvu účinnou a platnou. Uvedenou smlouvu i s dodatkem, uzavřeným po 10 letech, posuzoval z hlediska zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o první pozemkové reformě"). Dle skutkových zjištění, která nebyla zpochybněna, podléhal zemědělský majetek J. C. M. záboru podle tohoto zákona, což mělo za následek omezení jeho dispozičních práv. Odvolací soud dospěl k závěru, že trhová smlouva z roku 1928 (dochovaná jen v duplikátu), a její dodatek z 5.9.1939, se příčila zákonu o první pozemkové reformě, protože předmětem převodu byla výměra půdy přesahující 500 ha, a žalobci nedoložili, že byl udělen souhlas Státního pozemkového úřadu v P. s tímto převodem. Ve smyslu uvedeného zákona, jakož i ustanovení § 879 o.z.o., tedy šlo o smlouvu nicotnou , která byla i úkonem neplatným ve smyslu ustanovení § 878 o.z.o., protože šlo o převod nemožný. Změny smlouvy provedené jejím dodatkem považoval odvolací soud za nesrozumitelné a neurčité (§ 869 o.z.o.). Vlastnické právo žalobců tak nebylo doloženo platnou smlouvou, která nenabyla účinnosti z jiných důvodů než pro nedostatek zápisu do pozemkových knih. Z neplatného právního úkonu nemohla vzniknout ani oprávněná držba.. Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 29.6.2000, byl napaden včas podaným dovoláním žalobců; jeho přípustnost dovozují z ustanovení § 238 odst. 1 písm.a) o.s.ř., a dovolací důvod spatřují v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem (§ 241 odst. 3 písm.d) o.s.ř.). Dle jejich názoru nepřihlédl odvolací soud k důkazům, které se týkají souhlasu Státního pozemkového úřadu s prodejem revíru K. H. V. P.; z nich mj. vyplývá , že tento úřad vystavil potvrzení, že smlouva z 23.3.1928 byla uzavřena na základě zákona o první pozemkové reformě. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství z roku 1948 (jímž byl na majetek V. P. aplikován zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy), se nezabývalo otázkou vlastnictví, ani platností trhové smlouvy z roku 1928. Tuto smlouvu nepovažují za nicotnou. Naopak souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně. Argumentují i ustanoveními zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle něhož za vlastníka půdy se považoval i ten, kdo ji měl v držbě, na koho byla půda převedena, i když převod nebyl ještě dovršen knihovním zápisem, jakož i okolnostmi nucené správy, která byla vložena na předmětný majetek v roce 1942 a uvolněna v roce 1945 pro V. P. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že odvolací soud rozhodl na základě vyhodnocení všech rozhodných skutečností. Poukázali na to, že V. P. nabyl ve stejné době panství O., což bylo řádně zaknihováno. Pokud strany v průběhu dvaceti let nebyly schopny požádat o intabulaci příslušné smlouvy, bylo to tím, že k ní nesměřovaly. Smlouva totiž nebyla míněna vážně, jejím smyslem bylo pomoci J. C. M. vyčlenit předmětné pozemky ze záboru podle první pozemkové reformy. Žalovaní rovněž upozorňují na to, že smlouva nebyla předložena ke zpoplatnění Důchodkovému úřadu, a nemohla se i proto stát právoplatnou. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17.zákona č.30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen "o.s.ř."). Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 o.s.ř. a je přípustné zčásti podle ustanovení § 238 odst. 1 písm.a) o.s.ř., pokud směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok soudu prvního stupně a žaloba byla zamítnuta, ve zbývající