§ 869 občanský zákoník – Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let…
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 869 Občanského zákoníku (40/1964 Sb.) stanoví, že právní úkony učiněné v období tří let před účinností tohoto zákona lze napadnout, pokud důvod pro napadení trval i po účinnosti zákona, přičemž toto právo muselo být uplatněno do jednoho roku od účinnosti zákona, jinak zaniklo. (§ 869 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Lhůta nebo doba: „Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti…“
- Lhůta nebo doba: „toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne.“
- Judikatura: na § 869 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Umožňovalo napadnout platnost určitých právních úkonů, které byly provedeny ještě předtím, než nový Občanský zákoník nabyl účinnosti.
- Podmínkou pro napadení bylo, že důvod pro neplatnost nebo odporovatelnost úkonu existoval nejen v době jeho provedení, ale přetrvával i po účinnosti nového zákona.
- Pro uplatnění práva napadnout takový úkon byla stanovena roční lhůta, která začala běžet od data účinnosti zákona.
Na co si dát pozor
- Pokud právo odporovat nebylo uplatněno v roční lhůtě po účinnosti zákona, zaniklo.
- Možnost odporovat se týkala pouze úkonů učiněných v konkrétním tříletém období před účinností zákona.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 869
Jak soudy aplikují § 869
Odvolací soud uzavřel, že z toho důvodu je jejich ujednání v této části dohody neplatné (§ 863 a § 869 o. z. o.). V době uzavření dědické dohody tu konkrétní právní nástupci M. K. nebyli.
Změny smlouvy provedené jejím dodatkem považoval odvolací soud za nesrozumitelné a neurčité (§ 869 o.z.o.). Vlastnické právo žalobců tak nebylo doloženo platnou smlouvou, která nenabyla účinnosti z jiných důvodů než pro nedostatek zápisu do pozemkových knih.