26 Cdo 3665/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3665/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2024 Spisová značka:26 Cdo 3665/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3665.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Moderační právo soudu Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 2051 o. z. § 13 předpisu č. 67/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3665/2023-336 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Petry Kubáčové v právní věci žalobce R. S., narozeného 7. 11. 1978, bytem v Praze 9 - Libni, Podvinný mlýn 2281/12, zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, o zaplacení 244.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 179/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, č. j. 35 Co 136/2022-264, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, č. j. 35 Co 136/2022-264, se v části výroku I, v níž změnil výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 2. 2022, č. j. 14 C 179/2019-188, tak, že žalobu o zaplacení 214.800 Kč „s příslušenstvím“ zamítl, a ve výroku II, III a IV zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 6. 2019 (rozšířenou v průběhu řízení – změnu připustil Obvodní soud pro Prahu 9 – dále též jen „soud prvního stupně“ – usnesením ze dne 17. 12. 2021, č. j. 14 C 179/2019-166) domáhal po žalovaném zaplacení částky 244.800 Kč s úroky z prodlení (8,5% úrokem z prodlení z částky 137.850 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení z částky 106.950 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení) představující pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za rok 2015 za období od 18. 6. 2016 do 15. 12. 2021 (2007 dní), za rok 2016 za období 29. 6. 2017 do 15. 12. 2021 (1631 dní), a za rok 2017 za období od 7. 7. 2018 do 15. 12. 2021 (1258 dní), a to za porušení povinnosti doručit mu řádné vyúčtování nákladů a záloh na služby za rok 2015, 2016, 2017. 2. Soud prvního stupně rozsudkem (druhým v pořadí) ze dne 17. 2. 2022, č. j. 14 C 179/2019-188, zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 137.850 Kč od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021 (výrok II), jinak žalobě vyhověl (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 157.285,70 Kč (výrok III) a zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení ve výši 5.023 Kč (výrok IV). 3. Zjistil, že žalovaný doručil žalobci (vlastníkovi bytové jednotky č. 2281/18 a nebytové jednotky č. 2281/179 v domě č. p. XY v XY, ulice XY) vyúčtování záloh na služby za rok 2015, 2016 a 2017, která však trpí vadami – chybí v nich koeficienty pro výpočet započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru, jsou uvedeny pouze náklady na jednotlivé služby a není uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh na služby, vyúčtování za úklid společných prostor a provoz osobního výtahu nejsou provedena podle velikosti spoluvlastnického podílu a vyúčtování nákladů za příspěvky na odměňování osob, vedení účetnictví apod. není vůbec zmíněno a vyčísleno. Ve vyúčtování za rok 2016 je pak zásadní chybou, že žalovaný provedl vyúčtování spotřeby studené vody podle průměrné ceny komodity (v průběhu zúčtovacího období došlo ke změně ceny vody). Žalobce, který v roce 2016 a 2017 zaplatil zálohy na služby ve výši 15.000 Kč a 20.000 Kč, jednotlivá vyúčtování reklamoval, žalovaný jeho reklamaci neuznal. 4. Uzavřel, že obsahují-li vyúčtování za roky 2015 – 2017 chyby (nejsou řádná), nesplnil žalovaný svou povinnost předložit žalobci řádná vyúčtování, a je proto povinen zaplatit žalobci pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Neshledal důvody pro její odepření, neboť žalovaný neuvedl žádné konkrétní důvody, proč po něm nebylo spravedlivé požadovat předložení řádného vyúčtování, ač byl v tomto směru řádně poučen. Tvrzení žalovaného, že řádné vyúčtování fakticky nelze provést, nemůže obstát; žalovaný dlouhodobě a opakovaně předkládá v podstatě stále stejná vyúčtování, aniž by doznala změny např. v doplnění koeficientů podlah či zpřesnění rozložení plateb ve smyslu § 1180 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“). „Ze stejného důvodu“ nepřistoupil ani k moderaci pokuty ve smyslu § 2051 o. z., na rozdíl od žalovaného považoval zajištěnou povinnost za závažnou (je základem dalšího vyrovnání mezi vlastníky a společenstvím jednotek); neztotožnil se ani s jeho námitkou, že žalobci nevzniká škoda – žalobce v letech 2016 a 2017 určité zálohy zaplatil, nastalá situace je projevem dlouhodobého sporu účastníků (žalobce, který očekává problémy s vyúčtováním, raději zálohy nehradí). Takový (byť neetický) postup žalobce lze sice považovat za nesolidární s ostatními spoluvlastníky, nedosahuje však (s ohledem na celkově vyostřený vztah mezi účastníky) intenzity zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. K tvrzení žalovaného, že výbor rozhodl o snížení pokuty na částku 1 Kč denně, uvedl, že taková pravomoc náleží ve smyslu § 1200 odst. 2 o. z. pouze shromáždění vlastníků. 5. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem (druhým v pořadí – jeho předcházející rozsudek ze dne 19. 5. 2020, č. j. 35 Co 72/2020-83, stejně jako první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2019, č. j. 14 C 179/2019-30, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 26 Cdo 2998/2020-107) ze dne 14. 2. 2023, č. j. 35 Co 136/2022-264, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 15.000 Kč zrušil a řízení v této části zastavil (pro zpětvzetí žaloby v této části), potvrdil ho ohledně částky 15.000 Kč „s příslušenstvím“ a úroku z prodlení od 17. 6. 2019 do 24. 1. 2023 ve výši 9,75 %, a změnil ho v části týkající se částky 214.800 Kč „s příslušenstvím“ tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (dále též jen „měnící výrok“); žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalobci i žalovanému uložil (každému z nich) zaplatit státu náklady ve výši 2.511,50 Kč. 6. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že vzhledem k tomu, že vyúčtování trpí vadami, je žalovaný v prodlení se splněním své povinnosti doručit žalobci řádná vyúčtování za rok 2015, 2016 a 2017. Na rozdíl od něj však měl za to, že v projednávané věci jsou naplněny předpoklady pro moderaci pokuty ve smyslu § 2051 o. z. Vycházel přitom ze svého rozsudku č. j. 23 Co 233/2022-308 (v uvedené věci žalobce požadoval pokutu za prodlení s doručením vyúčtování za rok 2014). Za plně použitelné i v projednávané věci považoval jeho závěry – že žalobce opakovaně a dlouhodobě zpochybňuje předepsané zálohy, které neplatí ve stanovené výši, stejně jako následná vyúčtování, aniž by popíral, že mu jsou služby dodávány; porušování povinností z jeho strany má výrazně nepříznivý dopad na ostatní vlastníky a hospodaření společenství („žalobce dlouhodobě těží z předmětných sporů“) a namítání formálních vad vyúčtování hraničí s výkonem práva odporujícím dobrým mravům; žalovaný však rovněž dlouhodobě (několik let) porušuje svou povinnost provést řádné vyúčtování, i když s ohledem na složitost problematiky vyúčtování musí každé společenství využít smluvně třetí osobu, odpovědnost podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nese samo. Dospěl pak k závěru, že s ohledem na několikaleté porušování povinnosti provést řádné vyúčtování nemohla být pokuta snížena na nulu (jak se domáhal žalovaný), a za přiměřenou považoval pokutu v „symbolické“ výši 10.000 Kč (viz bod 19 uvedeného rozsudku). S těmito závěry se ztotožnil i v projednávané věci, a to včetně „otázky míry moderace pokuty na 10.000 Kč za každý rok prodlení žalovaného s předložením řádného vyúčtování“. Měl za to, že moderace neměla přímou návaznost na zákonnou výši denní pokuty, nebyl tedy ani důvod moderovat pokutu na 5.000 Kč od 1. 1. 2016 s ohledem na její zákonné snížení na 50 Kč denně. Proto uzavřel, že „je namístě postup podle § 2051 o. z. a moderace pokuty podle zákona č. 67/2013 Sb. na částku 10.000 Kč za každý rok, pro který je žalovaný v prodlení s řádným vyúčtováním podle zákona č. 67/2013 Sb., v daném případě za roky 2015, 2016 a 2017, celkem tedy na částku 30.000 Kč“. 7. Rozsudek odvolacího soudu (měnící výrok)