26 Cdo 3787/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3787/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2023 Spisová značka:26 Cdo 3787/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3787.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1209 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 9. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2441/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3787/2022-122 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci navrhovatele M. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Voldánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 4/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 6 Cmo 67/2021-81, takto: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám Mgr. Tomáše Voldána, advokáta se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. 11. 2020, č. j. 73 Cm 4/2020-56, zamítl návrh na určení, že usnesení shromáždění účastníka (dále též jen „Shromáždění“ a „Společenství“) přijatá na zasedání konaném 14. 11. 2019 jsou neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. 6 Cmo 67/2021-81, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že z hlediska navrhovatelem uvedených důvodů nečiní napadená usnesení neplatnými, že technické sčítání hlasů zajišťovala třetí osoba (obzvlášť pokud tento postup byl schválen shromážděním účastníka) a že nebyla přítomna IKON spol. s r.o. (tzv. operativní správce) za stavu, kdy byl přítomen její zástupce, jelikož uvedené není v rozporu se zákonem ani s (v době jejich přijetí) platnými stanovami účastníka. Dovolaní navrhovatele (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se účastník (Společenství) prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, je z posléze uvedených důvodů zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 276/2017, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3435/2019, či ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3333/2021). Ve vztahu k otázce nepřizpůsobení stanov Společenství právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 podle § 3041 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“), dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K účinně nastoleným otázkám způsobu hlasování na Shromáždění a jeho usnášeníschopnosti lze uvést následující. V usnesení ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3777/2019, Nejvyšší soud dovodil, že způsob, jakým členové společenství (vlastníci jednotek) hlasují na shromáždění (např. zvednutím ruky, hlasovacími lístky, aklamací atd.), jakož i způsob, jak se ověřuje dosažení většiny potřebné pro přijetí usnesení, by měly být (jako součást pravidel rozhodování shromáždění) upraveny ve stanovách společenství [§ 1200 odst. 2 písm. d) o. z.]. Určují-li stanovy společenství například, že členové společenství „výslovně“ projevují svoji vůli tak, že odevzdávají hlasy (stanovami určeným způsobem) pouze pro a proti návrhu usnesení, přičemž u ostatních přítomných členů (kteří nehlasovali ani pro, ani proti) platí, že se zdrželi hlasování, nemusí ti členové společenství, kteří se chtějí zdržet hlasování, projevit svoji vůli „výslovně“ (postačí, když jsou přítomni a nehlasují ani pro, ani proti návrhu usnesení). Vyloučit nelze ani takovou úpravu způsobu hlasování (a počítání hlasů), kdy své hlasy odevzdají (stanovami určeným způsobem) toliko ti přítomní členové, kteří hlasují proti a kteří se zdržují hlasování, s tím, že ostatní přítomní členové s návrhem usnesení souhlasí (platí, že hlasují pro návrh usnesení). Nicméně, při tomto způsobu hlasování (a počítání potřebné většiny) je o to více nezbytné, aby před každým hlasováním bylo ověřeno (a následně uvedeno v zápisu ze shromáždění), kolik členů společenství je aktuálně přítomných na zasedání shromáždění (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1951/2018). Neurčují-li však stanovy společenství [v rámci náležitosti uvedené v § 1200 odst. 2 písm. d) o. z.] něco jiného, projevuje každý přítomný člen společenství svoji vůli (to, zda hlasuje v konkrétním případě pro návrh usnesení, proti tomuto návrhu, či zda se zdržuje hlasování) „výslovně“; v takovém případě zásadně nelze z toho, že neučiní nic, dovozovat, že hlasoval pro návrh usnesení (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018). V projednávané věci Stanovy Společenství ze dne 15. 5. 2003 (dále jen „Stanovy“) způsob hlasování na shromáždění vlastníků neupravují. Všichni členové by tudíž svou vůli (ať už je jakákoliv) měli projevovat „výslovně“. Nelze však přehlédnout, že ihned po zahájení Shromáždění vlastníci jednotek o způsobu hlasování rozhodovali. P. S. sdělil, že se bude hlasovat pomocí čárových kódů a vysvětlil, že každý člen obdržel tři karty s unikátním čárovým kódem (červenou PROTI, zelenou PRO a oranžovou ZDRŽEL SE), které se při hlasování dají v ruce nad hlavu k dispozici skrutátorům, kteří hlas odečtou čtečkou čárových kódů. Dále sdělil, že výbor si objednal na prezenci a hlasování „firmu“ J. N. NOVA. Dále pan S. sdělil, že výbor navrhuje hlasovat jen PROTI a ZDRŽEL s tím, že hlasy PRO se dopočítají. V následujících hlasováních (č. 5, č. 7 a č. 9) následně zvolili zapisovatele (P. S.), ověřovatele zápisu (J. H.) a skrutátory (M. K., P. J. a D. V.). Za této situace se dovolacímu soudu jeví jako přiléhavý závěr, že takový způsob hlasování je přípustný, resp. že neodporuje zákonu ani Stanovám. Jestliže totiž o něm vlastníci na Shromáždění řádně rozhodovali, nelze jim takto vytvořenou vůli upřít a nastolenou otázku tedy odvolací soud vyřešil souladně s ustálenou rozhodovací praxí. V již citovaném usnesení ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3777/2019, Nejvyšší soud dále vysvětlil, že společenství vlastníků (zejména jeho statutární orgán) je povinno kontrolovat (zjišťovat) schopnost shromáždění usnášet se (kvórum) při každém rozhodování (hlasování) vlastníků jednotek, nikoli pouze na počátku jednání shromáždění, resp. změnil-li se v průběhu jednání počet přítomných členů společenství, uvést do zápisu údaj o počtu přítomných členů společenství při každém hlasování, a zároveň i údaje, které osvědčují, jaká usnesení byla přijata [k náležitostem zápisu ze shromáždění viz obdobně Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1217]. Jestliže společenství uvedenou povinnost poruší a v důsledku toho znemožní přehlasovanému vlastníku vést v řízení o neplatnost