Nejvyšší soud 26 ICdo 114/2026 – Popření pohledávky věřitelem

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 190 C 1785/2025-253 (MSPH 90 INS 26977/2014), zamítl žalobu na určení že žalovaná nemá právo na uspokojení své přihlášky pohledávky P3, celkem přihlášené ve výši 25.617.842,17 Kč včetně příslušenství, co do dílčích pohledávek č. 1 ve výši 5.103.685,89 Kč, č. 2 ve výši 5.087.082,71 Kč, č. 3 ve výši 5.047.708,61 Kč, č. 4 ve výši 5.088.820,79 Kč, č. 5 ve výši 3.984.127,93 Kč, č. 6 ve výši 1.278.363,46 Kč a dílčí pohledávky č. 8 ve výši 28.052,78 Kč (dále též jen „pohledávky“), ze zajištění, spočívajícího v zástavním právu na veškerých movitých věcech dlužnice Potraviny Můstek s.r.o. se sídlem 28. října 378/13, 110 00, Praha 1- Staré Město, IČO 24266787, (dále jen „dlužnice“), vnesených do předmětu nájmu tj. v prvním, druhém, a třetím nadzemním, jakož i v prvním a druhém podzemním podlaží budovy č. p. 377, tvořící součást pozemku parc. č. 475, nacházejícím se v katastrálním území Staré Město, do 31. 12. 2013, s výjimkou věcí, které přešly do vlastnictví žalované Malfinit s.r.o. v insolvenčním řízení vedeném u téhož soudu ve věci dlužnice pod sp. zn. MSPH 90 INS 26911/2014 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud vyšel z toho, že mezi právní předchůdkyní žalované jako pronajímatelkou a dlužnicí jako nájemkyní byly uzavřeny ve dnech 16. 9. 2013 a 12. 12. 2013 dvě smlouvy o nájmu nebytových prostor. Jestliže byly nájemní smlouvy uzavřeny před 1. 1. 2014 a již před tímto datem byly do předmětu nájmu vneseny movité věci, vzniklo k těmto věcem zástavní právo ve prospěch žalované (resp. její právní předchůdkyně) k budoucím pohledávkám na nájemném. Není sporné, že do okamžiku vzniku těchto pohledávek nebyly movité věci z předmětu nájmu odstraněny, a zástavní právo proto nadále trvalo. Nesprávný je proto názor žalobkyně, že zajištění vzniká až současně se vznikem splatné pohledávky a že každá jednotlivá pohledávka z dlužného nájemného by měla být zajištěna samostatně. Tento výklad neodpovídá právní úpravě, která připouští vznik zástavního práva i k budoucí pohledávce, pokud je dostatečně identifikována. Jakmile taková budoucí pohledávka vznikne, uplatní se i zástavní právo, které ji zajišťuje, a to v pořadí odpovídajícím okamžiku jeho vzniku. Odvolací soud proto uzavřel, že sporné zástavní právo k movitým věcem dlužnice vzniklo před 1. 1. 2014 a řídí se dosavadní právní úpravou podle § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přičemž jde o právo již vzniklé ve smyslu § 3074 o. z. podle § 672 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že vznik zajišťované pohledávky je jednoznačnou podmínkou vzniku zástavního práva. K 1. 1. 2014 žádné splatné zástavní právo nemohlo existovat, neboť neuhrazené pohledávky pronajímatelky vznikly až mnohem později. Nájemní vztah se do 31. 12. 2013 řídil „starým právem“ a od 1. 1. 2014 se ohledně veškerých práv a povinností řídí „novým právem“. Jelikož v tomto případě před 1. 1. 2014 nevznikla žádná neuhrazená splatná pohledávka, nemůže se její zajištění řídit „starým právem“.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že souhlasí s názorem odvolacího soudu. Zástavní právo podle § 672 obč. zák. vzniká na základě existence nájemního vztahu a zajišťuje budoucí pohledávky na zaplacení nájemného. Došlo-li k vnesení věci do pronajatých prostor před 1. 1. 2014, řídí se takové zástavní právo na základě § 3073 o. z. a § 3074 o. z. předchozí právní úpravou.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), z dále uvedených důvodů přípustné.

Podle § 3073 o. z. se posuzují práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti

Podle § 3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 740/2021, uveřejněný pod č. 88/2022 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) je dále ustálena v závěru, že podle § 3074 odst. 1 věty první před středníkem o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem (jako je tomu v daném případě). Vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů (§ 3074 odst. 1 věty první za středníkem).

Dále není pochyb (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3120/2016), že podle ustanovení § 672 odst. 1 obč. zák. má na zajištění nájemného pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společně domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí. Zástavní právo vznikne splněním zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 672 odst.1 obč. zák., v zásadě tedy vnesením věci na předmět nájmu, nemovitost nebo její část (byt, nebytový prostor). V případě, kdy se věci v najaté věci již nacházely a patřily osobám uvedeným v ustanovení § 672 odst. 1 obč. zák., vzniká zástavní právo dnem, kdy vznikne nájem. Zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly sepsány soudním vykonavatelem, ledaže by byly odstraněny na úřední příkaz, a pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu. Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno, může pronajímatel zadržet věci na vlastní nebezpečí, do osmi dnů však musí žádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat (srov. § 672 odst. 2 obč. zák.).Vznik zákonného zástavního práva podle ustanovení § 672 obč. zák. není dotčen ani tím, že zadržovací právo nevznikne, zadrží-li pronajímatel za účelem zajištění své pohledávky po skončení nájmu věci, které nájemce umístil v (na) pronajaté věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011. sp. zn. 21 Cdo 493/2009).

Nejvyšší soud se ve své judikatuře (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003) dále přihlásil k názoru, že zástavní právo může být zřízeno nejen k zajištění pohledávky, která již vznikla, ale také za účelem zabezpečení pohledávky, která má vzniknout teprve v budoucnu nebo jejíž vznik je vázán na splnění podmínky podle ustanovení § 36 odst. 2 věty první obč. zák. (odkládající podmínky). Pohledávkou, která vznikne v budoucnu, se rozumí pohledávka, jež bude založena na základě smlouvy uzavřené, na základě smlouvy o smlouvě budoucí (§ 50a obč. zák.), popřípadě podle jiného ujednání (dohody, smlouvy) účastníků, jež obsahuje závazek zřídit určitou pohledávku v budoucnosti.

V poměrech zde projednávané věci to znamená, že zákonné zástavní právo k movitým věcem dlužnice vzniklo ze zákona jejich vnesením do předmětu nájmu, tedy před 1. 1. 2014, s tím, že takto mohou být zajištěné rovněž pohledávky vzniklé v budoucnu (nedoplatek nájemného vzniklý od května 2014). Uzavřel-li odvolací soud, že sporné zástavní právo k movitým věcem se tak dle § 3073 o. z. řídí dosavadní právní úpravou, je tento závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).