Nejvyšší soud 26 Nd 37/2026 – Pověření a nařízení exekuce

Soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí 44/4, požádal Obvodní soud pro Prahu 5 o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 22.426 Kč s příslušenstvím.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. 36 EXE 2876/2025-20, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (§ 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“), neboť povinný (který má v exekučním návrhu uvedenou adresu v XY) neprochází informačním systémem základních registrů, není veden v cizineckém informačním systému, není ve vazbě ani ve výkonu trestu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů – dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Povinný nemá v České republice místo pobytu a nebyl doposud ani zjištěn žádný jeho majetek (exekuční soud před pověřením exekutora provedením exekuce existenci majetku povinného nezjišťuje – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nelze tak zjistit podmínky pro určení místní příslušnosti exekučního soudu (§ 45 odst. 2 exekučního řádu).

Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož bylo řízení zahájeno.