Nejvyšší soud 26 Nd 393/2026 – Pověření a nařízení exekuce

Soudní exekutor JUDr. Jiří Bulvas, Exekutorský úřad Praha 1, požádal Okresní soud v Chomutově o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 153 533 Kč.

Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 3. 6. 2026, č. j. 26 EXE 7029/2026-34, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc postoupena Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti (viz § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že lustrací v Informačním systému základních registrů zjistil, že povinný má ukončen trvalý pobyt na území České republiky.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Povinný nemá v České republice místo pobytu a nebyl doposud zjištěn ani žádný jeho majetek v České republice (exekuční soud před pověřením exekutora provedením exekuce existenci majetku povinného nezjišťuje – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nelze tak zjistit podmínky pro určení místní příslušnosti exekučního soudu (§ 45 odst. 2 exekučního řádu).

Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově, u něhož bylo řízení zahájeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 26 Nd 119/2013).