27 Cdo 1236/2024 – Nejvyšší soud

27 Cdo 1236/2024-100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Jaroslava Výborného, MBA, bytem v Jesenici, Za Rybníkem 560, PSČ 252 42, zastoupeného JUDr. Robertem Matasem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalované České exportní bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 701/34, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 63078333, o zaplacení 1.470.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Cm 42/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 169/2023-80, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 169/2023-80, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2023, č. j. 64 Cm 42/2023-58, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení 1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 9. 9. 2022 se žalobce jako bývalý předseda představenstva žalované po ní domáhá zaplacení 1.470.000 Kč s příslušenstvím jako protiplnění z konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o výkonu funkce. 2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2023, č. j. Ncp 935/2022-19, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (první výrok), a po právní moci tohoto rozhodnutí věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (druhý výrok). b) Řízení před soudem prvního stupně 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 7. 2023, č. j. 64 Cm 42/2023-58, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 4. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce byl 2. 7. 2020 valnou hromadou žalované (opětovně) zvolen členem představenstva žalované a následně jej představenstvo zvolilo svým předsedou. 2) Dne 30. 6. 2020 žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o výkonu funkce. V článku 5 smlouvy o výkonu funkce byla sjednána konkurenční doložka, kterou se žalobce zavázal, že po dobu 6 měsíců ode dne zániku jeho funkce člena představenstva nebude vykonávat výdělečnou činnost, která bude shodná s předmětem činnosti žalované, a to ani jako člen statutárního orgánu, ani jako zaměstnanec, v instituci vykonávající činnost na území České republiky na základě bankovní licence podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a nebude vykonávat ani jinou činnost, která má vůči žalované soutěžní povahu. Za plnění tohoto závazku měla žalobci náležet náhrada ve výši jedné poloviny maximální celkové roční odměny připadající na kalendářní rok, v němž došlo k zániku funkce. Tato náhrada měla být vyplácena na účet žalobce v šesti rovnoměrných měsíčních splátkách s tím, že první splátka bude provedena v prvním měsíci následujícím po měsíci, v němž počalo běžet období trvání závazku. Součástí konkurenční doložky bylo rovněž ujednání, podle něhož od uplatnění konkurenční doložky mohla žalovaná rozhodnutím jejího statutárního orgánu „upustit“, s účinností od doručení písemného sdělení o neuplatnění konkurenční doložky žalobci, a to nejpozději v den účinnosti zániku jeho funkce (dále jen „konkurenční doložka“). 3) Žalobce 3. 11. 2021 odstoupil z funkce člena představenstva žalované s tím, že požádal o ukončení funkce k 28. 2. 2022. Představenstvo žalované zánik funkce žalobce k 28. 2. 2022 schválilo a tímto dnem jeho funkce zanikla. 4) Dne 25. 2. 2022 byla žalobci doručena pozvánka na zasedání představenstva žalované konané 28. 2. 2022, s tím, že představenstvo mělo projednat návrh na rozhodnutí o odstoupení od dohody o konkurenční doložce. 5) Zasedání představenstva se konalo 28. 2. 2022 od 8:30 hod. do 8:45 hod. Žalobce se ze zdravotních důvodů omluvil. Představenstvo žalované rozhodlo o odstoupení od konkurenční doložky. 6) Odstoupení od konkurenční doložky bylo dne 28. 2. 2022 doručeno žalobci na adresy Za Rybníkem 560, 252 42 Jesenice, a Sýkorová 450, 252 42 Jesenice, a to vhozením do jeho poštovních schránek. 5. Na takto ustaveném skutkovém základě se soud prvního stupně nejprve zabýval tím, zda odstoupení od konkurenční doložky bylo žalobci řádně doručeno. Vyšel přitom z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (kterým je i odstoupení od konkurenční doložky) nastává jejich dodáním do sféry dispozice adresáta (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). I v poměrech právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), účinné od 1. 1. 2014, podle soudu prvního stupně platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018. 6. Soud proto uzavřel, že odstoupení od konkurenční doložky nabylo vůči žalobci právních účinků dne 28. 2. 2022, kdy mu bylo vhozeno do jeho poštovní schránky. Odstoupení od konkurenční doložky tudíž bylo „platné a účinné“. 7. Současně se soud neztotožnil s argumentací žalobce, který odkazoval na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19, a tvrdil, že odstoupení od konkurenční doložky bylo neplatné. Soud závěry citovaného nálezu neaplikoval, neboť vycházejí ze zásady ochrany zaměstnance jakožto slabší smluvní strany. V projednávané věci však mezi žalobcem a žalovanou neexistoval pracovní poměr a žalobce ve vztahu k žalované nebyl slabší smluvní stranou. 8. Jelikož si žalobce a žalovaná sjednali možnost odstoupit od konkurenční doložky i poslední den výkonu funkce (a to i bez udání důvodu), nelze jednání žalované považovat za rozporné s dobrými mravy či s principem rozumného očekávání. c) Odvolací řízení 9. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a „zcela se ztotožnil s právně správným odůvodněním“. 11. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud se domníval, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1889/19 nelze v projednávané věci použít, neboť vztah mezi žalovanou a žalobcem není vztahem pracovněprávním. Namítá-li žalobce, že k odstoupení od konkurenční doložky došlo v poslední den výkonu jeho funkce, pak obecně nelze v uplatnění práva v řádné lhůtě spatřovat porušení smlouvy, zákona anebo dobrých mravů. II. Dovolání a vyjádření k němu 12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda se i na konkurenční doložku sjednanou ve smlouvě o výkonu funkce použijí ustanovení občanského zákoníku o dobrých mravech a zda se při odstoupení od ní použijí závěry formulované v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1889/19, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena. 13. Podle dovolatele co do uplatnění konkurenční doložky není rozdíl mezi postavením člena představenstva akciové společnosti vykonávajícího funkci na základě smlouvy o výkonu funkce a vrcholového manažera téže společnosti zaměstnaného na základě pracovní smlouvy. Dovolatel proto nevidí důvod, proč by se základní principy odstoupení od konkurenční doložky, které Ústavní soud formuloval v nálezu sp. zn. II. ÚS 1889/19, neměly uplatnit i ve vztahu mezi společností a členem jejího statutárního orgánu. 14. Podle názoru dovolatele byl postup žalované, která dovolateli zaslala pozvánku na zasedání představenstva v pátek 25. 2. 2022 v 19:52 hod. (zasedání představenstva se mělo konat 28. 2. 2022), „zjevně účelový“. Dovolatel oznámil své rozhodnutí odstoupit z představenstva žalované již v listopadu 2021 a žalovaná neměla žádný spravedlivý důvod, proč s rozhodnutím o odstoupení od konkurenční doložky otálet. 15. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že odvolací soud správně posoudil její odstoupení od konkurenční doložky jako souladné se smlouvou o výkonu funkce. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. III. Přípustnost dovolání 16. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. 17. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení jím otevřené otázky odstoupení od konkurenční doložky sjednané mezi akciovou společností a členem jejího voleného orgánu, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena. IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava 18. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. b) K odstoupení od konkurenční doložky v kontextu zneužití práva 19. Z ustálené judikatury Nejvyšš