Nejvyšší soud 27 Cdo 2636/2024 – Zaplacení 102.500 Kč s příslušenstvím
Nejvyšší soud · 30. 9. 2026 · kategorie D
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024.
Předmět sporu: zaplacení 102.500 Kč s příslušenstvím.
O co šlo: Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 102.500 Kč s příslušenstvím.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně ACQUIRE CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 5, U Santošky 11/2285, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27378420, proti žalované E. C. T. Holding s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Sádce 659/24, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 03202593, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, o zaplacení 102.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 97 ECm 2/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 4 Cmo 35/2024-140, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 102.500 Kč s příslušenstvím. Uplatněný žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že „dne 22. 10. 2020 vyfakturoval právní předchůdce žalobkyně Filip Soják, Stýblova 961/18, 149 00, Praha 4, identifikační číslo osoby 41113560, fakturou č. 2020-0001, splatnou dne 22. 10. 2021, částku 102.500 Kč za výkon funkce jednatele pro žalovanou. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky dne 21. 7. 2022. Žalovaná do dnešního dne ničeho nezaplatila“.
Usnesením ze dne 5. 12. 2022, č. j. EPR 224815/2022-15, Městský soud v Praze zrušil elektronický platební rozkaz vydaný dne 3. 11. 2022 pod č. j. EPR 224815/2022-13, neboť se ho nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 7. 2. 2023, č. j. 97 ECm 2/2022-19, uložil žalované podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení „písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která je připojena“. Současně ji poučil, že neučiní-li tak, ani nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání.
Jelikož žalovaná na výzvu soudu v určené lhůtě nereagovala (učinila tak až později), soud prvního stupně rozsudkem pro uznání ze dne 13. 4. 2023, č. j. 97 ECm 2/2022-43, uložil žalované zaplatit žalobkyni 102.500 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.
Odvolací soud zdůraznil, že rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř. sice soud může rozhodnout i tehdy, má-li se v intencích § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok, který je proti němu uplatňován, uznal, to však neplatí, jsou-li splněny podmínky pro zastavení řízení či odmítnutí žaloby. V projednávané věci není z obsahu žaloby zřejmé, co konkrétně má být předmětem řízení a o čem má soud rozhodnout, když z tvrzení žalobkyně především neplyne, za jaké období výkonu funkce jednatele se domáhá přiznání požadované odměny. Jestliže soud prvního stupně nevyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, nemohla nastat fikce uznání žalobou uplatněného nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř., a nebyly tudíž ani splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť „žaloba je neurčitá“ a soud prvního stupně v rozporu se zákonem nevyzval žalobkyni „k odstranění vad žaloby“, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 114b o. s. ř. se podává, že:
Ustanovení § 114b o. s. ř. dává soudu možnost v rámci přípravy jednání přistoupit k použití tzv. kvalifikované výzvy, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem. Žalovanému je usnesením uloženo, aby se ve stanovené lhůtě ve věci vyjádřil a aby v případě, že žalobou uplatněný nárok zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu. Zároveň je povinen splnit i svou důkazní povinnost tím, že připojí listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označí důkazy, jimiž hodlá prokázat svá skutková tvrzení. Pokud žalovaný těmto svým povinnostem nedostojí a bez vážného důvodu se ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován (fikce uznání uplatněného nároku nastupuje jen v případě, že byl žalovaný o tomto následku poučen). Na základě této fikce pak soud o uplatněném nároku rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř.
Tato úprava sleduje naplnění základních principů civilního řízení, zejména zásady rychlosti a hospodárnosti, má bránit žalovanému v prodlužování soudního řízení a motivovat jej ke spolupráci při projednání věci. Nicméně s ohledem na to, že se tak děje na úkor řádného projednání věci a plného uplatnění procesních práv žalovaného, je nutné při její aplikaci postupovat obezřetně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 o. s. ř. může vést k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci podle čl. 38 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod („dále jen Listina“), jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
K přípravě jednání a v jejím rámci též k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. může soud přistoupit zásadně jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady žaloby.
Žalovanému může být uložena povinnost kvalifikovaného vyjádření jen ve vztahu k dostatečně určité, konkrétní a věcně odůvodněné žalobě.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 27 Cdo 779/2024 (v němž Nejvyšší soud rozhodoval v obdobné věci téže žalobkyně), jakož i judikaturu tam dále označenou.
V poměrech projednávané věci uplatňuje dovolatelka proti žalované nárok na zaplacení částky 102.500 Kč z titulu odměny jejího právního předchůdce za výkon funkce člena statutárního orgánu žalované. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu však dovolatelka nevylíčila všechny rozhodující skutečnosti, když zejména neuvedla to, za jaké období odměnu požaduje. Uvedený nedostatek je nutné považovat (jak správně uzavřel odvolací soud) z pohledu naplnění předpokladů pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. za zásadní nedostatek.
Jestliže v daném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř., nemohla nastat ani fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a nemohly být splněny ani předpoklady k vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2026
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu