27 Cdo 3391/2023 – Nejvyšší soud

27 Cdo 3391/2023 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci společnosti MPA Nemovitosti s. r. o., se sídlem v Ostravě, Habrová 1132/6, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 19095074, zastoupené Mgr. Petrem Čížkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Železná 255/24, PSČ 460 01, o změnu zápisu do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 91970/KSOS, o dovolání společnosti MPA Nemovitosti s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2023, č. j. 5 Cmo 68/2023-RD21, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Ostravě (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. C 91970/RD7/KSOS, Fj 22489/2023/KSOS, zahájil ve věci společnosti MPA Nemovitosti s. r. o. (dále jen „společnost“) řízení o výmazu předmětu podnikání „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné zapsaných v živnostenském rejstříku“ z obchodního rejstříku. [2] Následně rejstříkový soud usnesením ze dne 31. 3. 2023, č. j. C 91970/RD10/KSOS, Fj 22489/2023/KSOS, rozhodl o výmazu předmětu podnikání společnosti ve znění dle předchozího odstavce z obchodního rejstříku (výrok I.) a uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok II.), vycházeje z následujících skutečností: 1/ Společnost má v zakladatelském právním jednání uveden jako jeden z předmětů podnikání „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné č. 1-81“. 2/ V obchodním rejstříku má společnost jako jeden z předmětů podnikání zapsáno „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné zapsaných v živnostenském rejstříku“. [3] Rejstříkový soud (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020) uzavřel, že je zde rozpor mezi zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku a obsahem zakladatelského právního jednání. Vymezení předmětu podnikání pak navíc shledal neurčitým, a tudíž i zdánlivým. [4] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí rejstříkového soudu potvrdil. [5] Odvolací soud posoudil ujednání o předmětu podnikání ve zakladatelské listině společnosti jako určité, vymezené taxativním výčtem jednotlivých oborů živnosti volné; předmětem podnikání jsou obory živnosti volné uvedené v příloze číslo 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), pod čísly 1 až 81. [6] Avšak vymezení předmětu podnikání v obchodním rejstříku neodpovídá požadavku ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). Do obchodního rejstříku se zapisuje předmět podnikání nebo činnosti, nikoliv označení živnosti. Tento požadavek „nelze obcházet neurčitým (navíc v čase proměnlivým) odkazem … na veřejnoprávní předměty podnikání zapsané v jiném veřejném registru (živnostenském rejstříku)“. Takový postup „neguje informační hodnotu zápisu“ v obchodním rejstříku, ze kterého bez dalšího není zjistitelný skutečný předmět podnikání společnosti. [7] Z uvedených důvodů shledal odvolací soud usnesení rejstříkového soudu správným. II. Dovolání [8] Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. dovolacím soudem mají být posouzeny jinak. [9] Posuzováno podle obsahu dovolání předestírá Nejvyššímu soudu otázky 1) určitosti předmětu podnikání v zakladatelském právním jednání dovolatelky, 2) rozporu mezi údajem o předmětu podnikání v zakladatelském právním jednání dovolatelky a zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku, a 3) ústavní konformity závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, majíc za to, že odvolací soud tyto otázky posoudil nesprávně, a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se usnesení rejstříkového soudu ruší. [10] K první otázce dovolatelka zdůrazňuje, že její zakladatel při vymezení předmětu podnikání v zakladatelské listině záměrně vynechal obor činnosti živnosti volné pod bodem 82 přílohy číslo 4 živnostenského zákona (výroba, obchod, služby jinde nezařazené), když odkázal pouze na obory uvedené pod body 1 až 81 přílohy číslo 4 živnostenského zákona. Jde proto o popis určitý, nevyvolávající žádné pochybnosti a neodporující zákonu. Opačný závěr odvolacího soudu dovolatelka shledává rozporným s pravidly výkladu právního jednání. [11] K druhé otázce dovolatelka uvádí, že předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku je taktéž určitý, srozumitelný a v souladu s jejím zakladatelským právním jednáním. Zápisem do obchodního rejstříku dovolatelka výslovně uvedla, že jejím předmětem podnikání jsou pouze ty obory živnosti volné, které má zapsané v živnostenském rejstříku. Duplicitní požadavek na uvádění konkrétních oborů činností živnosti volné v živnostenském i obchodním rejstříku je podle dovolatelky nesmyslný a vede ke zvýšení nákladů a administrativní zátěže podnikatelů. [12] Dovolatelka dovozuje, že pro vymezení jejího předmětu podnikání by stačilo uvést toliko „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, majíc usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 za rozporné s ústavním pořádkem. III. Přípustnost dovolání [13] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [14] První otázka nečiní dovolání přípustným, neboť napadené rozhodnutí nespočívá (jak se domnívá dovolatelka) na závěru o neurčitosti (zdánlivosti) ujednání vymezujícího předmět podnikání v zakladatelském právním jednání dovolatelky. Naopak, odvolací soud posoudil toto ujednání (na rozdíl od rejstříkového soudu) jako určité. [15] Na třetí otázku již odpověděl Ústavní soud, který shledal závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 ústavně konformními (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. I. ÚS 1651/21, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí jako zjevně neopodstatněnou). Nejvyšší soud neshledává důvodu ke změně závěrů formulovaných v označeném usnesení ani na základě strohých argumentů dovolatelky. Ani pro řešení této otázky tak dovolání není přípustné. [16] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro výklad § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. (otevřený druhou otázkou dovolatelky), Nejvyšším soudem v daných souvislostech dosud neřešený. IV. Důvodnost dovolání [17] Podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), společenská smlouva obsahuje také předmět podnikání nebo činnosti společnosti. [18] Podle § 19 z. v. r. návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem. [19] Podle § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r., se do veřejného rejstříku zapíše předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby, vyžaduje-li to jiný zákon. [20] Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. [21] Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý). [22] Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 se podává, že: 1) Předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace je [podle § 98, § 146 odst. 1 písm. b), § 250 odst. 2 písm. a) a § 553 písm. b) z. o. k.] jednou z obligatorních obsahových náležitostí společenské smlouvy (stanov). 2) Účelem takového ujednání společenské smlouvy (stanov) je zajistit, aby obchodní korporace vykonávala výlučně činnosti, které jí její společníci či členové (respektive nejvyšší orgán) určili. Prostřednictvím určení předmětu podnikání nebo činnosti obchodní korporace společníci či členové v obecné rovině realizují právo rozhodovat o základním směřování obchodní korporace. Hodlá-li obchodní korporace změnit předmět podnikání nebo činnosti, děje se tak zásadně změnou příslušných ujednání její