27 Cdo 622/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 622/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2018 Spisová značka:27 Cdo 622/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.622.2018.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpětná účinnost právních předpisů Směnečný a šekový platební rozkaz Lhůty Určení lhůty k provedení procesního úkonu Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 175 o. s. ř. čl. II bod 1 předpisu č. 404/2012Sb. § 53 předpisu č. 45/2013Sb. § 50d o. s. ř. § 202 odst. 1 písm. m) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 71 předpisu č. 182/1993Sb. § 229 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 622/2018-663 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně BLACK SYSTEM s. r. o., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 422, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 28122470, zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Pod Novým lesem 127/44, PSČ 162 00, proti žalovanému V. P., zastoupenému Mgr. Richardem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, PSČ 150 00, o zaplacení 13.650.000 Kč s postižními právy ze směnky, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 12 Cmo 128/2014-356, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 252/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017, č. j. 11 Cmo 11/2016-577, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22. 1. 2018, č. j. 11 Cmo 11/2016-642, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou pro zmatečnost podanou u Krajského soudu v Praze dne 4. 8. 2014 se žalovaný domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 12 Cmo 128/2014-356, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 59 Cm 252/2012-260, kterými bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Praze dne 16. 10. 2012 pod č. j. 59 Cm 252/2012-24 (dále též jen „směnečný platební rozkaz“) z důvodu jejich opožděného podání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2015, č. j. 59 Cm 252/2012-527, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vyšel přitom z toho, že: 1) Dne 16. 10. 2012 byl Krajským soudem v Praze vydán směnečný platební rozkaz, jímž bylo žalovanému alternativně uloženo buď zaplatit 13.650.000 Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnu ve výši 45.499 Kč a náhradu nákladů řízení, anebo podat proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu do tří dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudu námitky. 2) Dne 3. 4. 2013 podal žalovaný návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu, uváděje, že se z omluvitelného důvodu nemohl se směnečným platebním rozkazem seznámit a dozvěděl se o něm až 20. 3. 2013, kdy nahlédl do soudního spisu poté, kdy se dozvěděl, že je proti němu vedena exekuce. 3) Usnesením ze dne 29. 8. 2013, č. j. 59 Cm 252/2012-187, Krajský soud v Praze rozhodl o neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu (dále též jen „rozhodnutí o neúčinnosti doručení“). V rozhodnutí o neúčinnosti doručení soud účastníky řízení poučil o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Rozhodnutí o neúčinnosti doručení bylo doručeno oběma účastníkům 30. 8. 2013. 4) Proti rozhodnutí o neúčinnosti doručení podala žalobkyně odvolání, jež bylo žalovanému doručeno 16. 9. 2013 a které vzala žalobkyně posléze zpět z důvodu, že odvolání proti tomuto rozhodnutí není podle § 202 odst. 1 písm. m) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. 5) Zpětvzetí odvolání proti rozhodnutí o neúčinnosti doručení bylo žalovanému doručeno 27. 9. 2013. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 11. 2013, č. j. 12 Cmo 384/2013-233, odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání zastavil. 6) Žalovaný dne 27. 9. 2013 podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, jež byly usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 59 Cm 252/2012-260, odmítnuty jako opožděné. 7) Usnesením ze dne 23. 4. 2014, č. j. 12 Cmo 128/2014-356, Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byly odmítnuty námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen 30. 8. 2013, stejně jako rozhodnutí o neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu. Na této skutečnosti podle odvolacího soudu nemůže nic změnit ani nesprávné poučení o přípustnosti odvolání proti rozhodnutí o neúčinnosti doručení. Odvolací soud shledal, že třídenní lhůta pro podání námitek uplynula v souladu s právní úpravou účinnou ke dni vydání směnečného platebního rozkazu 2. 9. 2013, a odmítl argumenty žalovaného odkazující na nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 16/12 (dále též jen „Pl. ÚS 16/12“). Uzavřel proto, že námitky podané dne 27. 9. 2013 jsou opožděné, když neshledal důvodným argument žalovaného, podle něhož lhůta k podání námitek činí tři měsíce od doručení směnečného platebního rozkazu. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3779/2008, považoval za nepřípadný. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro zmatečnost je věcně správné, když „z přechodných ustanovení novely občanského soudního řádu, zákona č. 404/2012 Sb. a zákona č. 45/2013 Sb., nevyplývá, že by pro směnečné platební rozkazy, vydané za účinnosti občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, měla platit jiná zákonná lhůta než třídenní. Naopak v čl. II přechodných ustanovení zákona č. 45/2013 Sb. je u § 53 přechodné ustanovení, podle nějž proti směnečnému platebnímu rozkazu, který byl vydán v období od 1. 5. 2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 5. 2013, resp. 1. 8. 2013), lze námitky podat nejpozději ve lhůtě 15 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona. Byl-li takový směnečný platební rozkaz doručen po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, lze námitky podat ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Z toho vyplývá, že na směnečný platební rozkaz vydaný 16. 10. 2012 se jednoznačně vztahují ustanovení občanského soudního řádu v tehdy platném znění a tedy i tehdy zákonná lhůta pro podání námitek v délce 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu“. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. je změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, podle kterého žalobě pro zmatečnost nelze vyhovět. Pokyn Krajského soudu v Praze (aby žalovaný v případě, že chce odvrátit účinky směnečného platebního rozkazu, podal proti směnečnému platebnímu rozkazu ve lhůtě 3 dnů od jeho doručení námitky), který je vzhledem ke specifičnosti právní úpravy směnečného řízení uveden ve výrokové části, má nejen hmotněprávní dopad, je však také závazným procesním poučením o lhůtě k podání námitek, respektive o jejich náležitostech. Toto poučení je v souladu s právní úpravou platnou a účinnou ke dni vydání směnečního platebního rozkazu, tj. k 16. 10. 2012, uvedenou v § 175 odst. 1 o. s. ř. Jiná lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nemůže být dovozena ani z následně vydaných novelizací občanského soudního řádu. Podle odvolacího soudu, chtěl-li žalovaný odvrátit účinky směnečného platebního rozkazu ukládajícího mu zaplacení směnečných nároků žalobkyni, bylo jeho povinností podat proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky ve lhůtě 3 dnů od jeho doručení. Odvolací soud dále dovodil, že rozhodnutí o neúčinnosti doručení nabylo ve smyslu § 50d odst. 3 o. s. ř. právní moci doručením oběma účastníkům, tedy dne 30. 8. 2013. Je proto bezvýznamné, že soud vyznačil na tomto rozhodnutí právní moc uvedením pozdějšího data (17. 9. 2013), zřejmě s ohledem na nesprávné poučení o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Podle odvolacího soudu k tomuto poučení nelze přihlížet, neboť je ve zřejmém rozporu s § 202 odst. 2 písm. j) o. s. ř., který odvolání proti takovému rozhodnutí nepřipouští. Odvolací soud tak uzavřel, že lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu počala běžet 31. 8. 2013. Námitky podané žalovaným dne 27. 9. 2013 jsou proto podle odvolací