28 Cdo 1047/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1047/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2012 Spisová značka:28 Cdo 1047/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1047.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Myslivost Dotčené předpisy:§ 22 odst. 2 předpisu č. 449/2001Sb. § 22 odst. 4 předpisu č. 449/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1047/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského, JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců a) M. A., bytem ve V. B. a b) S. K., bytem v P., zastoupených JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, proti žalovanému H. s. V. B., se sídlem ve V. B., zastoupenému Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru 17, o neplatnost valné hromady, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 426/2009, o dovolání prvního žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2011, č. j. 12 Co 373/2011-254, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni, shora uvedeným byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 2. 2011, č. j. 8 C 426/2009-218, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že veškerá rozhodnutí valné hromady žalovaného konané dne 29. 8. 2009, jsou neplatná. Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobci domáhali určení, že veškerá rozhodnutí přijatá valnou hromadou členů žalovaného honebního společenstva konanou dne 29. 8. 2009 jsou neplatná. Žalobci žalobu podali ve lhůtě podle § 8 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů a tvrdili, že valná hromada byla svolána v rozporu se stanovami žalovaného, neboť pozvánka na ni s programem nebyla všem členům společenstva zaslána do jejich bydliště či sídla. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v souladu s návrhy účastníků, zjistil úplně skutkový stav věci a vyvodil z něj správné závěry skutkové i právní. Zjistil, že honební starosta, jímž byl první žalobce, nevyhověl žádosti některých členů žalovaného ze dne 16. 5. 2009 o svolání valné hromady, ti pak valnou hromadu svolali v souladu s § 22 odst. 1 zákona o myslivosti na den 29. 8. 2009 v 16 hodin v klubovně MS V. B. (,,M.“) a na vyhlášce uvedli jak program této valné hromady, tak i seznam i podpisy jejích svolavatelů. Žalobci namítali, že předmětná valná hromada byla svolána způsobem, který neodpovídá stanovám žalovaného, neboť pozvánku na valnou hromadu nezaslali jednotlivým členům na adresu bydliště či sídla, ale vyvěsili ji na vratech rodinného domu ve V. B. Věc posoudil ve smyslu § 22 odst. 2 zákona o myslivosti s tím, že honební starosta je povinen vyrozumět všechny členy honebního společenstva o konání valné hromady s uvedením místa, data, hodiny a pořadu jednání. Vyslovil, že žalobci odkazovali na článek 6, bod 3 stanov žalovaného ze dne 23. 8. 2002, podle něhož je honební starosta povinen zaslat pozvánku na valnou hromadu všem členům honebního společenstva na adresu sídla nebo trvalého bydliště, přičemž namítali, že valná hromada byla svolána v rozporu s tímto ustanovením. Ze spisu však vyplývá, že mimořádná valná hromada žalovaného konaná dne 20. 10. 2003 přijala mj. i usnesení o změně sídla z ,,V. B.“ na ,,V. B., H.“ a usnesení o změně článku 6, bodu 3 stanov shora citovaného tak, že honební starosta vyrozumí všechny členy honebního společenstva o konání valné hromady vyvěšením oznámení v sídle honebního společenstva. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že postup svolavatelů nebyl v rozporu se zákonem a se stanovami žalovaného. Navíc poukázal na to, že stanovy řeší svolání valné hromady prostřednictvím honebního starosty, avšak v daném případě valnou hromadu svolával potřebný počet členů společenstva, jejichž žádost o svolání valné hromady tehdejší honební starosta, t. j. první žalobce, neakceptoval. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že k důkazu zápisem z valné hromady žalovaného ze dne 9. 11. 2007 již nemohl pro koncentraci řízení přihlížet. Souhlasil i s názorem soudu prvního stupně o tom, že by podle ustálené judikatury nemohla být vyslovena neplatnost usnesení předmětné valné hromady, neboť práva žalobců jako členů žalovaného honebního společenstva porušena nebyla, členové společenstva včetně žalobců o konání valné hromady mohli vědět, žalobci se jí zúčastnili a svá členská práva mohli uplatnit. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v souladu s § 22 odst. 4 věta druhá zákona o myslivosti byla předmětná valná hromada usnášení schopná. Dospěl k závěru, že je třeba se ztotožnit i s tím, že formální nedostatky zápisu z valné hromady nemohou způsobit neplatnost jejich rozhodnutí a rovněž s tím, jak soud prvního stupně vyhodnotil námitky ohledně plných mocí, které udělili někteří členové žalovaného (mj. i žalobcům). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal první žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovozoval existenci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdil přípustnost dovolání pro existenci otázek zásadního právního významu, které formuloval takto: 1) zda při výkladu pojmu sídla sdružení, může být za ně považováno i oplocení soukromého domu. Namítal, že požadavku sídla odpovídá jen taková nemovitost, která je veřejnosti přístupná. Podle dovolatele může být sídlem pouze místo schopné plnit funkci sídla honebního společenstva s tím, že sídlo každé právnické osoby slouží kromě jiného k umožnění kontaktu s právnickou osobou, k uskutečňování jednání, přijímání došlé pošty atd. Konstatoval, že tímto sídlem může být dům č. p. V daném případě však oznámení o konání valné hromady bylo vyvěšeno na vratech, která jsou součástí oplocení vymezujícího hranice pozemku náležejícího k nemovitosti. Poukazoval na skutečnost, že vyvěšení oznámení o konání valné hromady na oplocení domu nelze považovat za oznámení učiněné v souladu se stanovami, neboť oplocení nemůže být sídlem honebního společenstva, jelikož všem členům společenstva musí být zřejmé, kde se mohou s tímto oznámením seznámit. Podle dovolatele nebylo možné zveřejňovat vyvěšením oznámení o konání valné hromady na jiných místech v okolí domu č. p. (např. jižní plot, severní plot, garáž, kůlna, apod.). Dovozoval, že oznámení o konání valné hromady nebylo oznámeno členům společenstva v souladu se stanovami, t. j. vyvěšením v sídle společnosti. Dům je navíc soukromým majetkem, takže se nejedná o místo veřejně přístupné. Umožnění přístupu k domu třetím osobám závisí pouze na vůli vlastníka domu, takže není zaručen rovný přístup pro všechny členy HS k vyvěšenému oznámení. 2) za další otázku zásadního právního významu považoval první žalobce i způsob aplikace ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. Dovozoval, že způsob svolávání valné hromady postupem podle stanov žalovaného zvýhodňuje členy honebního společenstva bydlící v místě sídla honebního společenstva oproti členům bydlícím v jiných částech republiky, u kterých je vyloučeno, aby se dozvěděli o konání valné hromady. Podle dovolatele ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. výslovně ukládá starostovi společenstva povinnost vyrozumět všechny členy honebního společenstva o konání valné hromady s tím, že způsob vyrozumění může upřesnit valná hromada. To však neznamená, že vyrozumění bude provedeno vyvěšením pozvánky pouze v jediném místě, a to dokonce mimo sídlo společnosti. Namítal, že způsob svolávání valné hromady podle stanov honebního společenstva je neplatný pro rozpor se zákonem, a to i pro porušení rovnosti členů honebního společenstva ohledně vyrozumění o konání valné hromady. Namítal v této souvislosti, že soudy nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1579/2009, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že je nutné posoudit rozhodnutí přijatá valnou hromadou honebního společenstva jako neplatná, pokud nedošlo k vyrozumění členů společenstva o svolání valné hromady v souladu se zákonem a stanovami. 3) dále tvrdil, že zápis neobsahuje podstatné náležitosti, proto jej nelze považovat za řádný doklad o jejím průběhu. Posouzení těchto nedostatků je v rozporu se závěry rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2908/2010, v němž zaujal názor, že pouze právní úkon, který je prostý vad a jasného obsahu, může zakládat práva a povinnosti z něj plynoucí. Podle dovolatele i v tomto případě se jedná o otázku zásadního právního významu. 4) za otázku zásadního právního významu konečně považoval výklad u