28 Cdo 1050/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1050/2025-1668 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce T. S., zastoupeného JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami II, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 134/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. srpna 2024, č. j. 7 Co 697/2024-1606, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.910,70 Kč k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 1. 3. 2024, č. j. 7 C 134/2022-1512, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2024, č. j. 7 C 134/2022-1569, řízení ohledně specifikovaných pozemků zastavil (výrok I), připustil změnu žaloby (výrok II), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků (výrok III), přičemž žalovaná žalobci převádí pozemky parc. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY a pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, jenž je oddělený konkretizovaným geometrickým plánem (výrok IV), a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobci (výrok V) i státu (výrok VI). Soud uvedl, že mezi účastníky panuje shoda na skutečnostech, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a má nárok na nabytí vlastnického práva k náhradním pozemkům, neboť původně odňaté pozemky nebylo možné vydat pro překážky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Spornou však zůstala výše neuspokojeného restitučního nároku. Soud dal za pravdu žalobci, když onu výši stanovil na základě znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., jež ocenila jako stavební ty odňaté pozemky, které byly určeny územně plánovací dokumentací k výstavbě, a dospěla k závěru o nepoužití srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „oceňovací vyhláška“). Naopak posudek předložený žalovanou (vypracovaný Grant Thornton Appraisal services a.s.), dle kterého měla být řada odňatých pozemků oceněna jako zemědělská půda a aplikovány zmíněné srážky, vyhodnotil jako chybný z důvodu nesprávného použití metodiky. Prokázána byla dostatečná aktivita žalobce, neboť jeho právní předchůdci se účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků, participace jim však byla znemožněna kvůli nesprávnému ocenění nároků. Soud měl za to, že vydání vybraných náhradních pozemků žádná překážka nebrání, přičemž zvláště zdůraznil, že z převodu není vyloučen ani pozemek par. č. XY v katastrálním území XY, který je částečně dotčen plochou plynovodu, protože je naplněna výjimka dle § 6 odst. 1 písm. b), bodu 4, zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). S ohledem na předložené potřebný souhlas žalované nahradil. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 8. 2024, č. j. 7 Co 697/2024-1606, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích III, IV a VI potvrdil (výrok I), ve výroku V změnil, když jinak vyčíslil náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Krajský soud kvitoval skutkové i právní závěry soudu okresního, jehož rozsudek shledal přezkoumatelným. Taktéž považoval za vhodné vycházet ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., který má potřebné formální náležitosti, je přesvědčivý, jeho součástí jsou obsáhlé podklady, znalkyně se v něm vypořádala s přílohou č. 7 oceňovací vyhlášky a obstojí v kontextu ostatních důkazů i ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Souhlasil i s konkluzemi soudu prvního stupně ohledně liknavého postupu žalované a převoditelnosti jednotlivých nemovitostí, přičemž zvláště akcentoval, že zařízení technické infrastruktury (plynovod) nezakládá překážku vydání pozemku. Pro výše uvedené rozsudek okresního soudu (vyjma výroku o náhradě nákladů řízení žalobci) jako věcně správný potvrdil. 3. Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaná dovoláním, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího. Namítá, že krajský soud nesprávně právně posoudil způsob oceňování hřišť a sportovišť a celkově charakter odňatých pozemků, když se přiklonil k názoru okresního soudu, že je možné opírat se o znalecký posudek prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., aniž se vypořádal s námitkami týkajícími se vad tohoto posudku. Sama dovolatelka považuje za správné závěry posudku Grant Thornton Appraisal services a.s. Má za to, že ragbyová ani fotbalová hřiště nejsou stavbami, pročež pozemky směrným plánem určené k umístění takových ploch nelze považovat za stavební. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1118/2005, a judikaturu Ústavního soudu. Kritizuje, že znalkyně i oba soudy vyšly ve svých úvahách primárně ze směrných plánů ze 30. let 20. století a z roku 1964, nikoli však z návrhu směrného plánu z roku 1948, v čemž spatřuje rozpor se závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1444/2019, neboť věc nebyla posouzena komplexně. Úsudek, že se neuplatní srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, považuje za nesouladný s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 3037/2021 a usnesením sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, a domnívá se, že neaplikaci těchto srážek nelze odůvodnit ani zásadou ex favore restitutionis, pročež odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3459/19. Dovolatelka je přesvědčena, že nárok žalobce v patřičné výši (vypočtené jí prosazovaným způsobem) již uspokojila, a proto měla být žaloba zamítnuta. Za nepřevoditelný považuje pozemek par. č. XY v katastrálním území XY. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Opětovně žádá o odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku. 4. K dovolání žalované se vyjádřil žalobce, který daný mimořádný opravný prostředek považuje za nepřípustný. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání ovšem přípustným není. 9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi setrvale dovozuje, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně odebraného pozemku. Pokud byl oprávněné osobě odňat pozemek, jenž měl zemědělskou povahu, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek. Byly-li naproti tomu odnímané pozemky určeny, popřípadě dále využity, jako pozemky stavebního charakteru, je namístě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, byť byly třeba formálně vedeny jako pozemky zemědělské. Pakliže byly tedy pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (čemuž může nasvědčovat například v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3455/2022, ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1834/2024, a ze dne 7. 3. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3175/2024). Dovolací soud ve své judikatorní praxi rovněž aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy o