28 Cdo 1579/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1579/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2006 Spisová značka:28 Cdo 1579/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1579.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1579/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce V. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Honebnímu společenstvu S., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 236/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28.2.2005, č.j. 18 Co 6/2005 - 185, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 28. února 2005, č.j. 18 Co 6/2005-185, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 6.11.2002 u Okresního soudu v Chrudimi domáhal se žalobce určení, že rozhodnutí žalovaného přijatá na valné hromadě žalovaného dne 10.8.2002, kterými bylo rozhodováno o přeměně Honebního společenstva S. podle ustanovení § 69 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen ,,zákon o myslivosti“) o přijetí nebo změně stanov žalovaného a o volbě jeho orgánů, jsou neplatná. Okresní soud v Chrudimi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4.11.2004, č.j. 6 C 236/2002-164, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobce je členem žalovaného, a to od roku 1992. Vzal za prokázáno, že žalovaný žalobci nezaslal písemnou přihlášku na předmětnou valnou hromadu, která se konala 10.8.2002. Dále zjistil, že členové honebního společenstva byli o konání valné hromady informováni jen vyvěšením pozvánky na vývěskách jednotlivých obcí. Žalobce tak nebyl informován o konání valné hromady, neboť nebyl pozván na valnou hromadu. Okresní soud dále dovodil, že žalobce již v den stížnosti, která byla doručena Okresnímu úřadu v Ch. 20.8.2002, věděl o tom, že valná hromada proběhla dne 10.8.2002 a jaká rozhodnutí byla přijata. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 22 odst. 8 zákona o myslivosti s tím, že žalobce jako člen honebního společenstva byl oprávněn postup odporující zákonu napadnout a domáhat se vyslovení neplatnosti valné hromady, avšak jen v prekluzívní lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl a nejpozději do 3 měsíců od konání valné hromady. Dospěl k závěru, že žalobce byl povinen žalobu podat nejpozději dne 4.9.2002 a pokud ji podal až dne 6.11.2002, učinil tak opožděně a jeho právo zaniklo. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28.2.2005, č.j. 18 Co 6/2005-185, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyslovil, že podal-li žalobce žalobu až dne 6.11.2002, učinil tak po uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce měl být pozván na valnou hromadu způsobem podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona o myslivosti. Nicméně podle dovolacího soudu samotné vadné doručení (či jeho absence) k účasti na valné hromadě neplatnost rozhodnutí valné hromady nezakládá. Přitom žalobce ve skutkovém vylíčení v žalobě spojoval důvod k vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady podle ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, za neplatné jen se skutečností, že nebyl k jednání valné hromady úmyslně obeslán způsobem, upraveným v ustanovení § 22 odst. 2 citovaného zákona, ve znění ku dni konání valné hromady, jež proběhla 10.8.2002. Z toho důvodu dovozoval, že rozhodnutí přijatá valnou hromadou jsou nezákonná. Podle odvolacího soudu pokud ovšem v žalobě, která došla soudu 6.11.2002, neuvádí jiné skutečnosti, pro které považuje rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám (tvrdí totiž také, že neví, co bylo předmětem valné hromady), je závěr okresního soudu o zániku jeho práva na místě. Podle odvolacího soudu platí i další závěr, podle něhož ten, kdo se domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, musí tvrdit a dokládat další skutečnosti, pro které v důsledku jeho neúčasti při valné hromadě je její rozhodnutí nezákonné nebo odporující stanovám. Např. může jíž o to, že svým hlasováním mohl zvrátit přijaté rozhodnutí valné hromady. Nic takového žalobce netvrdil a ani se z provedených důkazů nepodává. Poukázal v této souvislosti na ustanovení § 22 odst. 7 zákona o myslivosti, jež dovoluje určitou bezformálnost rozhodování členů honebního společenství, kteří mohou přijímat rozhodnutí i mimo valnou hromadu s následným předložením návrhu rozhodnutí členům k vyjádření a většinou hlasů je pak rozhodnutí přijato. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení § 237 odst. 1, písm. c) o.s.ř., odst. 3 o.s.ř. Tvrdil nesprávnost rozhodnutí soudu s tím, že toto je v rozporu s hmotným právem. Ten spatřuje v posouzení otázky „zda valná hromada žalovaného proběhla zákonným způsobem a zda rozhodnutí na této valné hromadě přijatá jsou z důvodu zákonného (nebo nezákonného) postupu platná či nikoliv“. Odkazoval na skutkové vylíčení případu, podle něhož žalovaný na den 10.8.2002 svolal transformační valnou hromadu honebního společenstva, žalobce jako člena tohoto společenstva (zřejmě záměrně) neobeslal, na valné hromadě pak změnil stanovy a zvolil orgány transformovaného společenstva. Dovolatel nesouhlasil s hodnocením soudů obou stupňů, když soud prvního stupně sice považoval samotné svolání valné hromady a rozhodnutí valné hromady za nezákonná, avšak žalobu považoval za podanou po uplynutí prekluzívní lhůty k podání žaloby o neplatnosti rozhodnutí. Podle soudu prvního stupně se totiž žalobce dozvěděl o konání valné hromady nejpozději dne 20.8.2002. Za vadné považuje dovolatel rovněž posouzení věci odvolacím soudem, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil se stejnou argumentací, podle níž žalobce věděl o konání valné hromady nejpozději dne 20.8.2002. Navíc však své rozhodnutí opřel o závěr, že tehdy platný zákon o myslivosti byl velmi přísný a následně zákonodárcem přijaté změny zákona (možnost svolat valnou hromadu jen vyrozuměním, když se již nevyžaduje obeslání) postup žalovaného zhojil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl konstatovat platnost přijatých rozhodnutí, neboť pouhé znemožnění účasti nestačí k neplatnosti valné hromady. K tomu by musel žalobce prokázat, že svým hlasováním mohl způsob valné hromady zvrátit, jinak řečeno, že by mohl ostatní přehlasovat. Podle dovolatele odvolací soud nepřípustným způsobem rozlišil pojem obeslání člena honebního společenství a jejich vyrozumění, když nesprávně dospěl k závěru, že absence neobeslání členů honebního společenství nespojoval zákon s neplatností valné hromady. Za zásadní pochybení odvolacího soudu pak dovolatel považuje aplikaci pozdější právní úpravy na vztahy, které byly upraveny předchozí právní úpravou, jejíž obsah odvolací soud nerespektoval. V této souvislosti připomněl dovolatel, že důvodem změny zákonné úpravy bylo postižení případů nezjistitelných právních vztahů nebo osob mimo území republiky. V posuzované věci však o podobný případ nešlo, neboť svolavatel o žalobci jako členovi honebního společenství věděl a jeho adresu znal. To svědčí pro správnost tvrzení dovolatele, že se tak stalo se strany svolavatele záměrně. Dovolatel setrval na své argumentaci, podle níž nezákonnost svolání valné hromady mělo za následek její nezákonnost. V tomto směru odkazoval na ustanovení § 22 odst. 8 zákona o myslivosti. K právu hlasovat, jež přísluší členovi honebního společenstva, náleží neoddělitelně též informace o tom, že se bude rozhodovat a o čem, což by mělo být patrno z obsílky, jakož i právo navrhovatel změny stanov, navrhovatel volené orgány, vyjadřovat s k zamýšleným návrhům apod. Postupem svolavatele, akceptovaným odvolacím soudem, byl dovolatel těchto dalších práv zbaven. Navrhl proto připuštění dovolání, zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podl