28 Cdo 1589/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1589/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 10. 2012 Spisová značka:28 Cdo 1589/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1589.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 102 předpisu č. 50/1970Sb. § 85 předpisu č. 50/1970Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 10. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.12.2012I.ÚS 4701/12JUDr. Ivana Janůodmítnuto13.3.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1589/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Jiřího Melcera, IČ 41433963, místem podnikání Kutná Hora - Vnitřní Město, Jakubská 99/1, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Nad Štolou 18, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 8, Prvního pluku 7/206, o náhradu škody ve výši 493 486 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 14/2007, o dovolání proti rozsudku Městského soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 17 Co 177/2011-130, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:A. Předchozí průběh řízení Žalobce se žalobou podanou dne 26. 1. 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 1 ve znění jejího částečného zpětvzetí domáhal náhrady škody ve výši 493 486 Kč s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout v důsledku výzvy ze dne 28. 1. 2004, kterou ho Stavební úřad v Kutné Hoře vyzval, aby ukončil užívání provozovny s prodejem masa, uzenin a občerstvení v přízemí objektu č. p. 99, Palackého náměstí v Kutné Hoře (dále jen „předmětné prostory“). Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 11. 2010, č. j. 24 C 14/2007-107, nárok žalobce zamítl. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění. Žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou podnikající v oborech řeznictví a uzenářství a hostinská činnosti, přičemž za účelem výkonu své podnikatelské činnosti má pronajaty předmětné prostory. Předmětné prostory byly v minulosti užívány jako klenotnictví a jako prodejna občerstvení. Dne 26. 4. 2001 podal hygienik Okresního úřadu Kutná Hora Stavebnímu úřadu v Kutné Hoře podnět k provedení stavebního dohledu s tím, že předmětné prostory jsou užívány v rozporu se stavebním zákonem. Dne 15. 5. 2001 proběhlo v předmětných prostorách místní šetření, přičemž s ohledem na zjištěné nedostatky (nebylo doloženo žádné rozhodnutí, které by dokladovalo změnu předmětných nebytových prostor) bylo dohodnuto, že v termínu do 31. 8. 2001 bude stavebnímu úřadu podána žádost o stavební povolení. Dne 27. 9. 2001 vyzval stavební úřad v Kutné Hoře žalobce, aby do 31. 10. 2001 podal žádost o stavební povolení, na základě kterého by předmětné prostory byly uvedeny do souladu s hygienickými, požárními a provozními předpisy. Dne 1. 11. 2001 vlastníci domu, v němž se nacházejí předmětné prostory (dále jen „předmětný dům“), podali žádost o vydání stavebního povolení; dne 27. 3. 2002 bylo vydáno stavební povolení na stavbu stavební úpravy přízemí domu č. p. 99 Palackého nám. v Kutné Hoře – prodejna masa a uzeniny, občerstvení, přípravna hotových teplých pokrmů, prodejna zeleniny, provozní zázemí a zázemí pro zaměstnance provozovny. Dne 8. 9. 2003 vyzval Stavební úřad v Kutné hoře vlastníky předmětného domu, aby neprodleně požádali o kolaudaci stavby (jelikož stavba měla být dokončena do 30. 6. 2003). Dne 8. 10. 2003 požádali vlastnící předmětného domu o kolaudaci stavby, kolaudační rozhodnutí však nebylo vydáno, neboť při místním šetření konaném dne 30. 10. 2003 bylo zjištěno, že (žádné) stavební úpravy nebyly provedeny. Dne 28. 1. 2004 vydal stavební úřad v Kutné Hoře výzvu, kterou vyzval žalobce a vlastníky předmětného domu, aby s ohledem na skutečnost, že v předmětných prostorách nebyly provedeny stavební úpravy dle vydaného stavebního povolení, užívání těchto prostor ukončili. Úkon správního orgánu je dle soudu prvního stupně třeba posuzovat podle jeho obsahu, pročež je nutno výzvu ze dne 28. 1. 2004 považovat nikoliv za výzvu vydanou dle § 102 odst. 1 zákona č. 50/1970 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“), ale za rozhodnutí dle § 96 odst. 1 stavebního zákona; žalobce měl právo se proti uložené povinnosti bránit odvoláním. Pokud žalobci vznikla škoda, pak nikoliv nesprávným úředním postupem, ale nezákonným rozhodnutím, přičemž však podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení tohoto nezákonného rozhodnutí. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2011, č. j. 17 Co 177/2011-130, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výzvu ze dne 28. 1. 2004 sice podle odvolacího soudu nelze považovat za rozhodnutí dle § 96 odst. 1 stavebního zákona, ať již ji však Stavební úřad v Kutné Hoře vydal v návaznosti na kolaudační řízení zahájené žádosti ze dne 8. 10. 2003, nebo v návaznosti na místní šetření ze dne 30. 10. 2003, či na sebe Stavební úřad v Kutné Hoře atrahoval oprávnění státního stavebního dohledu, výzva ze dne 28. 1. 2004 byla vydána v rámci jeho pravomoci; v jejím vydání proto nelze spatřovat nesprávný úřední postup. B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“) dne 7. 12. 2011 dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel ve svém dovolání především polemizuje se závěrem odvolacího soudu, dle kterého Stavební úřad v Kutné Hoře byl oprávněn vydat výzvu dle § 102 odst. 1 stavebního zákona. Odůvodnění tohoto závěru navíc považuje za „značně nepřezkoumatelné“. Další právně významnou otázkou je dle dovolatele to, zda lze výzvou podle § 102 odst. 1 stavebního zákona nařídit okamžité ukončení užívání prodejny, která je kolaudovaná jako prodejna od 19. století, i když nikoliv ke konkrétnímu účelu, a která je ke stejnému účelu je užívána 20 let. Dovolatel dále uvedl, že odvolací soud nepoučil účastníky řízené podle § 118a o. s. ř., pročež je jeho rozhodnutí překvapivé. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 13. 2. 2012 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 5178/2009 uvedla, že žalobce se k pravomoci i postupu Stavebního úřadu v Kutné Hoře opakovaně vyjadřoval, jeho právo skutkově a právně argumentovat nebylo dotčeno, a rozhodnutí odvolacího soudu proto za překvapivé považovat nelze. C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 7. 12. 2011 je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř. Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§ 241a odst. 3 o. s. ř.) nebo namítanou vadou řízení [§ 241a odst. 2 písm. b)]. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení tohoto ustanovení uplynutím dne 31. 12. 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS