28 Cdo 175/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 175/2025-419 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce R. J., zastoupeného JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 254/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2024, č. j. 55 Co 197/2024-362, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2024, č. j. 55 Co 197/2024-362, se v části výroku I., v níž byl ve výrocích II. a IV. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. února 2024, č. j. 15 C 254/2022-313, ve znění opravného usnesení ze dne 4. června 2024, č. j. 15 C 254/2022-339, a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení ruší; současně se ve výrocích II. a IV. ruší rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. února 2024, č. j. 15 C 254/2022-313, ve znění opravného usnesení ze dne 4. června 2024, č. j. 15 C 254/2022-339, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2024, č. j. 15 C 254/2022-313, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2024, č. j. 15 C 254/2022-339, zastavil řízení ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, vymezeného geometrickým plánem č. 651-125/2022, vypracovaným Ing. Miladou Jelínkovou (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, vymezeného geometrickým plánem č. 651-125/2022, vypracovaným Ing. Miladou Jelínkovou – dále „předmětný pozemek“ (výrok II.), nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, vymezeného geometrickým plánem č. 651-125/2022, vypracovaným Ing. Miladou Jelínkovou a tvořícím nedílnou součást označeného rozsudku, který je ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů - dále „zákon o půdě“ (výrok III.), a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady řízení ve výši 2.184 Kč (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se podanou žalobou domáhá vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), a to poté, co kdy vztahu k restitučnímu nároku plynoucímu z rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. PÚ 3557/05 (dále „rozhodnutí sp. zn. PÚ 3557/05“), jeho právní předchůdkyně již dne 21. 3. 2012 namísto náhradní naturální restituce uplatnila právo na poskytnutí peněžité náhrady dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, s jejíž výší tehdy souhlasila a jež jí byla téhož roku i vyplacena. Soud prvního stupně uzavřel, že nelze vyhovět žalobě na převod vybraného náhradního pozemku mimo veřejnou nabídku žalované vycházející z požadavku na přecenění restitučního nároku založeného rozhodnutím sp. zn. PÚ 3557/05, neboť daný restituční nárok žalobce byl již dříve na podkladě žádosti jeho právní předchůdkyně vypořádán v plném rozsahu náhradou v penězích, čímž tento nárok zcela zanikl. 3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce proti výrokům II. a IV. i žalované proti výroku III. rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 55 Co 197/2024-362, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. potvrdil (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 492 Kč (výrok II.). 4. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dovodil, že přijetím peněžité náhrady došlo k vypořádání restitučního nároku žalobce dle rozhodnutí sp. zn. PÚ 3557/05 toliko částečně, neboť z provedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobce přijetím finančního plnění považovala tento restituční nárok za zcela vypořádaný nebo se jej hodlala nad rámec poskytnutého plnění vzdát. Konstatoval však, že zbývající dosud nevypořádanou část zmíněného restitučního nároku lze uspokojit výhradně prostřednictvím peněžité náhrady, nikoli převodem náhradního pozemku, jelikož původní oprávněná osoba a ani její právní nástupce nemůže změnit vybranou formu restituční náhrady poté, kdy byl restituční nárok částečně uspokojen. Odvolací soud proto rovněž dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby na převod předmětného pozemku. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti části výroku I., jíž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na dovolacím soudem již vyřešené otázce (hmotného práva), která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolacímu soudu vytýká, že se výslovně nevymezil vůči konkluzím prvoinstančního soudu učiněným s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 974/2023 (označený rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), podle nichž poskytnutím finanční náhrady (podle § 16 odst. 1 zákona o půdě; na základě žádosti jeho právní předchůdkyně a v jí akceptované výši) byl jeho nárok na náhradu za nevydané pozemky vypořádán v celém rozsahu, a tudíž zanikl a žalobce se proto již nemůže domáhat převodu náhradních pozemků. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23 (uvedený nález, stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), připomíná, že k zániku jeho restitučního nároku mohlo dojít jen v tom rozsahu, v jakém mu byla poskytnuta finanční náhrada, tedy v části, ve které byl jeho restituční nárok žalovanou (byť nesprávně) oceněn a evidován; ve zbylém rozsahu - co do jeho skutečné, správně oceněné výše - považuje nárok za neuspokojený; lze jej tudíž vypořádat převodem náhradního pozemku. Dále se domnívá, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. pro existenci otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to, zda v případě, že oprávněná osoba zvolí pro uspokojení části svého restitučního nároku finanční plnění a následně nedojde k plnému uspokojení jejího nároku, přechází na jejího právního nástupce i zvolená forma uspokojení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud vzhledem k možnému převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku odložil právní moc dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu. 6. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem předkládané otázky hmotného práva, zda poskytnutí částečné finanční náhrady podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě brání oprávněné osobě žádat v rozsahu dosud neuspokojené části restitučního nároku o naturální náhradu podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě. Tato otázka, na níž rozsudek odvolacího soudu (rovněž) závisí, nebyla, jak přiléhavě upozorňuje žalobce, dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena a dovolatel proti jejímu vyřešení odvolacím soudem výslovně brojí. 10. Oproti tomu, dovolání není