28 Cdo 1804/2024

Krajský soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 1. 2024, č. j. 16 C 47/2023-98, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 Co 50/2022-58 (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. 5 Co 20/2024-109, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu nebyla žalovaná zastoupena advokátem, dovolání nebylo sepsáno advokátem a ani nebylo zjištěno, že by žalovaná měla právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem.

Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Soud prvního stupně předložil spis dovolacímu soudu, aniž dovolatelku vyzval, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta či notáře a aby podala řádné dovolání prostřednictvím tohoto zástupce. Tento postup odpovídá závěrům Nejvyššímu soudu, jemuž je z vlastní činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že dovolatelka dlouhodobě zneužívá práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení činí velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 – zmíněná rozhodnutí, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). K obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 (toto usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), a konkrétně ve vztahu přímo k dovolatelce např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 2735/20. Je tedy zřejmé, že dovolatelka je obeznámena s povinností být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupena, jelikož jí tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení.

Žalovaná rovněž nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení pro nedostatek podmínek řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatelku znovu nevyzýval. Z postoje dovolatelky v tomto i v dalších řízeních je totiž zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalovaná tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků. Nejvyšší soud eviduje desítky řízení o dovoláních žalované, z nichž většina je zastavována (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1851/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1843/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1462/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022), nebo je dovolání žalované odmítáno (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 977/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 20 Cdo 136/2024). Jednání dovolatelky lze tudíž považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejího názoru neoprávněně zasaženo.

Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).

Dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měla dostatečný prostor. Dovolací soud tedy dovozuje, že i když žalovaná nebyla vyzvána, aby splnila podmínku povinného zastoupení dle ustanovení § 241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena její procesní práva. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky.

V souladu s ustanovením § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, nebo dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).