28 Cdo 2292/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2292/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 1. 2010 Spisová značka:28 Cdo 2292/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2292.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2292/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Lesy České republiky, státní podnik, IČ: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, proti žalované : Lom Skalka, s. r. o., IČ: 46968121, se sídlem v Ochozu u Brna, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šidlem, advokátem se sídlem v Brně, Panská 12/14, o vyklizení a předání pozemků, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 C 72/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2007, č. j. 16 Co 101/2004 – 107, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Brno – venkov rozsudkem ze dne 3. 12. 2003, č. j. 12 C 72/2002 – 65, rozhodl tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované vyklizení a odevzdání pozemku parcelního čísla 584/1 – pronajatá část o výměře 80.480 m2, a pozemku, parcelního čísla 584/200 o výměře 6.472 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Brno – venkov na listu vlastnictví č. 1216 pro obec a území Ochoz u Brna, okres Brno – venkov (výrok I.) zamítl. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud v záhlaví uvedeném rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadenho výroku tak, že žalovaná je povinna vyklidit pozemky, parcelní číslo 584/1 o výměře 80.480 m2 a parcelní číslo 584/200 o výměře 6.472 m2, nacházející se v obci a katastrálním území Ochoz u Brna a zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Brno – venkov na LV č. 1216 – (dále též „předmětné pozemky“) – (výrok I.). Ve zbývající části výroku I. (tedy ohledně odevzdání uvedených pozemků žalobci) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.). Dále rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Odvolací soud vzal za prokázané, že dne 3. 8. 1998 uzavřel žalobce jako pronajímatel se žalovanou jako nájemkyní nájemní smlouvu na předmětné pozemky, když nájem byl dohodnut na dobu určitou od 1. 6. 1998 do doby ukončení provádění hornické činnosti a následného provedení rekultivačních prací na ložisku v dobývacím prostoru zahrnujícím předmětné pozemky. Podle nájemní smlouvy pronajímatel mohl tuto smlouvu vypovědět v případě, že nájemkyně je o více než dva měsíce v prodlení s placením nájemného. Mezi účastníky bylo nesporné, že k takovému prodlení ze strany žalované skutečně došlo. Žalobce dal žalované z nájemní smlouvy výpověď datovanou dne 26. 9. 2001. Tuto výpověď žalovaná obdržela, nijak ji nezpochybnila a nedomáhala se u soudu její neplatnosti. Dne 16. 1. 2002 byla žalovaná vyzvána k předání pozemků žalobci, avšak k tomuto kroku prozatím nepřistoupila a pozemky dále využívá k těžební činnosti. Žalované byla povolena otvírka, příprava a dobývání v kamenolomu Ochoz u Brna v rozsahu vyznačeném v předmětném plánu, který byl schválen v závodním lomu a který byl přílohou žádosti žalované o povolení. Rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 15. 12. 1995 bylo prokázáno, že žalovaná má oprávnění k hornické činnosti v rozsahu podle § 2 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (dále jen „zákon č. 61/1988 Sb.“). Předmětné pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a žalobce má k nim právo hospodaření. Dopisem ze dne 14. 10. 2003 žalovaná podala žádost u žalobce, v níž ve smyslu části druhé čl. II., bodu 3 zákona č. 150/2003 Sb. požádala žalobce o uzavření kupní smlouvy nebo nájemní smlouvy, jejímž předmětem by byly předmětné pozemky. Žalobce s uzavřením těchto smluv nesouhlasil s tím, že nájemní smlouva mezi účastníky pozbyla účinnosti dne 31. 12. 2001 a od té doby žalovaná tyto pozemky užívá bez právního důvodu. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že vykonává-li státní podnik (žalobce) právo hospodaření s majetkem státu, který je jako vlastník tohoto majetku zapsán v katastru nemovitostí, je v řízení o ochranu vlastnického práva k tomuto majetku též aktivně věcně legitimován. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – považoval žalobní nárok na vyklizení předmětných nemovitostí ve smyslu § 126 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále jen „obč. zák.“) za oprávněný. Právní důvod k užívání předmětných pozemků, jenž žalované vznikl na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi stranami dne 3. 8. 1998, zanikl výpovědí z nájmu k 31. 12. 2001. Po tomto datu užívá žalovaná sporné nemovitosti bez právního důvodu. Žalovaná má sice právo na uzavření nájemní smlouvy nebo kupní smlouvy podle zákona č. 206/2002 Sb., resp. zákona č. 150/2003 Sb., avšak současně nemá právo do té doby (rozuměj do doby uzavření příslušné smlouvy) pozemky užívat. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že žalované bylo již v minulosti vydáno Českým báňským úřadem rozhodnutí o dobývacím prostoru na těchto pozemcích za účelem těžby vápence. Tato skutečnost totiž sama o sobě nezaložila žalované právo předmětné pozemky užívat. Proti výroku I. odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem a také v tom, že řízení bylo postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Co se týče vad řízení, žalovaná namítá, že pozemky parcelní číslo 584/1 a 584/200, nacházející se v obci a k. ú. Ochoz u Brna, v současné době neexistují a neexistovaly ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou ani zapsány na LV č. 1216. To z toho důvodu, že na základě řízení byla obnovou operátu provedena změna číslování těchto parcel. Toto řízení bylo ukončeno ke dni 18. 10. 2006. Další vadou řízení je nesprávné označení katastrálního úřadu ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Dovolatelka však především brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že předmětné pozemky užívá bez právního důvodu. Ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v tomto řízení prokázala, že na základě dosavadních platných předpisů jí byl stanoven dobývací prostor na předmětných pozemcích a že příslušnou žádost ve smyslu zákona č. 206/2002 Sb. podala včas. Má tak právo na to, aby s ní žalobce uzavřel kupní smlouvu nebo smlouvu nájemní ohledně předmětných pozemků. Jelikož k dohodě mezi účastníky zatím nedošlo, „nelze v tomto případě učinit závěr, že by žalovaná užívala předmětné pozemky bez právního důvodu, když právním důvodem je právě ta skutečnost, že má právo na uzavření příslušné smlouvy k těmto pozemkům.“ Dovolatelka argumentuje tím, že z předložených povolení vyplývá její oprávnění na předmětných pozemcích provádět dobývání ložiska devonských vápenců. Z příslušných právních předpisů vyplývá oprávnění žalované k užívání předmětných pozemků, a to především z § 27 odst. 6 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), podle něhož se území na povrchu v hranicích dobývacího prostoru využívá k dobývání výhradního ložiska. „Užíváním předmětných pozemků žalovanou nemůže být zasahováno do vlastnického práva vlastníka nemovitostí. Vlastnické právo České republiky k těmto pozemkům prolamuje sám vlastník (Česká republika) tím, že povoluje těžit vyhrazený nerost na svém území, tedy stanovuje dobývací prostor se všemi důsledky z toho vyplývajícími.“ Z rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že věc posuzoval pouze formálně, přičemž naprosto odhlédl od dopadů svého rozhodnutí do praktických záležitostí žalované. Tímto rozhodnutím je podle žalované porušeno její právo k dobývání výhradního ložiska, zaručené horním zákonem. Žalovaná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby následně zrušil rozsudek soudu odvolacího a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se plně ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu včetně právní argumentace v odůvodnění rozhodnutí. Žalobce stále setrvává na stanovisku, že žalovaná užívá předmětné pozemky ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro žalobce bez právního důvodu. Přitom neexistuje žádné rozhodnutí, které by žalobci stanovilo povinnost strpět užívání pozemků ze strany žalované. Zákon č. 206/2002