28 Cdo 2524/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2524/2025-1065 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce hlavního města Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby: 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, za účasti 1) K. K., zastoupeného JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, 2) D. H. M., t. č. neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem Mgr. Ing. Petrem Ivancem, advokátem se sídlem v Praze 9, Bryksova 761/42, 3) K. M., t. č. neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem Mgr. Hynkem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, 4) J. S., zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 417/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, č. j. 29 Co 468/2024-1003, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit dalšímu účastníkovi řízení 1) náklady dovolacího řízení ve výši 6.134,70 Kč k rukám jeho zástupce, JUDr. Luboše Chalupy, advokáta se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Opatrovníkovi další účastnice řízení 3), Mgr. Hynku Švarcovi, advokátovi se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, se za zastupování další účastnice řízení 3) v dovolacím řízení přiznává částka 6.134,70 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro Prahu 9 po právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 9 na náhradě nákladů další účastnice řízení 3) v dovolacím řízení částku 6.134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Žalobce je povinen nahradit další účastnici řízení 4) náklady dovolacího řízení ve výši 6.134,70 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Františka Steidla, advokáta se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VI. Ve vztahu mezi žalobcem a další účastnicí řízení 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 8. 2024, č. j. 52 C 417/2017-942, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že další účastníci řízení nejsou vlastníky příslušných spoluvlastnických podílů na - ve výroku - specifikovaných pozemcích v katastrálním území XY – dále „předmětné pozemky“ (výrok I), dále zamítl žalobu v části, v níž žalobce požadoval ohledně předmětných pozemků nahrazení výroku I rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, ze dne 23. 10. 2017, č. j. SPU 482776/2017Kav (PÚ 99/91) (výrok II), žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení, a to dalšímu účastníkovi řízení 1) k rukám jeho zástupce ve výši 32.912 Kč a další účastnici řízení 4) k rukám jejího zástupce ve výši 32.912 Kč (výroky III a VI), a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a dalšími účastnicemi řízení 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výroky IV a V). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j. 29 Co 468/2024-1003, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III a VI potvrdil (výrok I), ve výrocích IV a V rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen nahradit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši odměny, která bude samostatným usnesením přiznána opatrovníkům dalších účastnic řízení 2) a 3) (výrok II), a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady odvolacího řízení, a to dalšímu účastníkovi řízení 1) k rukám jeho zástupce ve výši 10.248,70 Kč a další účastnici řízení 4) k rukám jejího zástupce ve výši 10.248,70 Kč (výroky III a IV). 3. Soudy nižších stupňů rozhodovaly o žalobě, jíž se žalobce domáhal projednání věci v občanském soudním řízení (§ 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“), o níž bylo dříve rozhodnuto shora označeným správním rozhodnutím tak, že další účastníci řízení jsou ve vymezených podílech vlastníky předmětných pozemků. Soudy nižších stupňů dospěly k témuž závěru jako správní orgán (jehož rozhodnutí jako správné aprobovaly), že všechny podmínky pro restituci majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), jsou naplněny (další účastníci řízení mají postavení osob oprávněných, přičemž jejich restituční nárok vůči osobě povinné byl uplatněn včas), a to včetně té, že vydání předmětných pozemků nebrání žádná z překážek dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě. Vycházeje ze zjištění, že předmětné pozemky ke dni rozhodování o uplatněném restitučním nároku ani ke dni účinnosti zákona o půdě nebyly zastavěny, netvoří s jinými stavbami či pozemky funkční celek a nebylo prokázáno, že by byly zatíženy veřejným užíváním do takové míry, jež by vylučovala jejich vydání oprávněným osobám, podepřely soudy nižších instancí své konkluze i poukazem na legitimní očekávání dalších účastníků řízení, že o jejich spoluvlastnickém podílu na předmětných pozemcích bude rozhodnuto tak, jako o zbývajícím spoluvlastnickém podílu na těchto pozemcích ve výši ideálních 5/6, jenž byl již dříve právním nástupcům původního vlastníka rozhodnutím pozemkového úřadu vydán. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. spatřuje v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Zdůrazňuje, že předmětné pozemky jsou částečně zastavěné pozemními komunikacemi a parkovacími plochami, částečně jsou užívány jako veřejná zeleň s parkovými chodníky. Domnívá se proto, že předmětné pozemky slouží jako veřejné prostranství, a tudíž je nelze oprávněným osobám vydat pro překážku dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Dále namítá, že pozemní komunikace, parkovací plochy a chodníky představují samostatné stavby v soukromoprávním smyslu, a tudíž převodu pozemků dotčených těmito stavbami na oprávněné osoby brání též jejich zastavěnost ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Upozorňuje rovněž na funkční souvislost předmětných pozemků se sídlištním celkem Černý Most II – 4. etapa. Za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, a tedy taktéž zakládající přípustnost dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř., pak pokládá otázku, zda lze vydat pozemky, které oprávněná osoba nemůže fakticky využívat, v situaci, kdy oprávněná osoba chce tyto pozemky následně prodat zpět osobě povinné. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Další účastník řízení 1) ve svém vyjádření označil dovolání žalobce za nepřípustné a rozsudek odvolacího soudu za věcně správný. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. 6. Nesouhlasně se k dovolání žalobce vyjádřila také další účastnice řízení 3) a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. 7. Ani další účastnice řízení 4) se ve svém vyjádření s dovoláním žalobce neztotožnila, přičemž navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. 8. Další účastnice řízení 2) se k dovolání žalobce nevyjádřila. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání žalobce není pro žádnou z jím vymezených právních otázek přípustné. 12. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemek nelze vydat v případě, že byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastav