28 Cdo 3097/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3097/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 6. 2011 Spisová značka:28 Cdo 3097/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3097.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení před soudem Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 28 předpisu č. 184/2006Sb. § 247 o. s. ř. čl. 36 odst. 2 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3097/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D, a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) K. K., a b) Mgr. D. K., zastoupených Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, za účasti M. Š., o vyvlastnění, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 30/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2010, č. j. 1 Co 282/2009-29, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2010, č. j. 1 Co 282/2009-29, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2009, č. j. 23 C 30/2009-18, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Magistrát města Frýdku-Místku, odbor územního rozvoje a stavebního řádu, oddělení stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 2. června 2008, č. j. SÚ/282/07/Sně, zřídil na základě žádosti a ve prospěch M. Š. (dále též „žalovaná“), za účelem vytvoření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku a stavbě, věcné břemeno, a tím omezil vlastnické právo žalobců K. K. a Mgr. D. K. k pozemku parc. č. 4509/2 a k části pozemku parc. č. 318/1, vše v katastrálním území a obci Morávka. Současně účastníky řízení poučil o možnosti podat odvolání a o projednání vyvlastnění v občanskoprávním řízení před soudem ve smyslu § 28 a § 30 zák. č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Uvedl, že k řízení ve věci vyvlastnění je v prvním stupni příslušný krajský soud, žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě stanovené v § 247 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a zmeškání této lhůty nelze prominout. Proti rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku podali žalobci odvolání. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a památkové péče, rozhodnutím ze dne 15. prosince 2008, č. j. MSK 202552/2008, odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku potvrdil. Současně účastníky poučil, že jde o rozhodnutí konečné, neboť podle § 91 odst. 1 správního řádu se proti rozhodnutí o odvolání nelze dále odvolat. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje bylo žalobcům doručeno prostřednictvím jejich právní zástupkyně dne 17. prosince 2008 a téhož dne nabylo právní moci. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 16. února 2009 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud návrh žalované na vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobců parc. č. 4509/2 a části pozemku parc. č. 318/1, vše v k. ú. a obci Morávka, zamítl. Krajský soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. října 2009, č. j. 23 C 30/2009-18, žalobu pro opožděnost odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že podle § 28 zákona o vyvlastnění žaloba, kterou účastník požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu a že zmeškání této lhůty nelze prominout. Bylo–li tedy rozhodnutí správního orgánu žalobcům doručeno dne 17. prosince 2008 prostřednictvím jejich právního zástupce, rozhodnutí v tento den nabylo i právní moci a žaloba byla podána k soudu až dne 16. února 2009, učinili tak žalobci po uplynutí lhůty, a soud proto žalobu pro opožděnost odmítl. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali žalobci odvolání, v němž namítají, že lhůta pro podání žaloby byla zachována, jelikož se řídili nesprávným poučením vyvlastňovacího úřadu prvního stupně, v jaké lhůtě mají žalobu podat. Tvrdili, že vyvlastňovací úřad byl povinen účastníky poučit ve smyslu § 24 odst. 3 písm. d) zákona o vyvlastnění a že nesprávné poučení rozhodujícího orgánu nemůže jít k tíži účastníka, a zapříčinit tak odmítnutí projednání žaloby. Poukázali na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 332/07 a sp. zn. II. ÚS 487/03. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 18. února 2010, č. j. 1 Co 282/2009-29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že podáním žaloby soud znovu projedná a rozhodne věc, o níž bylo již dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem. Jedná se proto o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu. Připustil, že rozhodnutí ani jednoho vyvlastňovacího úřadu neobsahuje řádné poučení ve smyslu § 24 zákona o vyvlastnění, což však nemůže mít žádný vliv na marné uplynutí 30 denní hmotněprávní lhůty k podání žaloby. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázku zásadního právního významu spatřují v tom, „zda byla jejich žaloba podaná včas, přesto, že byla fakticky podána po lhůtě uvedené v § 28 zák. č. 184/2006 Sb., avšak s tím, že se řídili dle nesprávného poučení vyvlastňovacího orgánu“. Tvrdí, že obdobná otázka, tedy vliv nesprávného poučení rozhodujícího orgánu v jeho rozhodnutí na plynutí a délku hmotněprávní lhůty k podání žaloby, nebyla dosud judikatorně řešena. Další otázkou zásadního právního významu je dle žalobců otázka, „zda má či nemá na marné uplynutí 30denní lhůty k podání žaloby vliv ta skutečnost, že rozhodnutí ani jednoho z vyvlastňovacích úřadů neobsahuje řádné poučení ve smyslu § 24 odst. 3 vyvlastňovacího zákona“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žaloba odmítnuta, je možné v souladu s ustanovením § 239 odst. 3 o. s. ř. dovodit přípustnost dovolání. V daném případě je třeba vyřešit otázku, zda lze za opožděně podanou považovat žalobu směřující proti rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění, jež byla podána opožděně na základě vadného poučení o lhůtě pro podání této žaloby správním orgánem rozhodujícím o vyvlastnění. Rozhodnutí o vyvlastnění je významným zásahem do vlastnického práva coby jednoho ze základních lidských práv chráněného jak Listinou základních práv a svobod, tak i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, což zjevně reflektuje i zákon o vyvlastnění mimo jiné tím, že obsahuje speciální úpravu náležitostí rozhodnutí správního orgánu. Zatímco tedy v případě jiných rozhodnutí správních orgánů nebude jejich zákonnou náležitostí poučení o možnosti domáhat se jejich soudního přezkumu, ať již v řízení před civilními soudy podle části páté občanského soudního řádu nebo před soudy správními podle soudního řádu správního (není-li jinými zvláštními předpisy stanoveno jinak, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. 1 As 35/2005), v rozhodnutích o vyvlastnění by poučení o možnosti jejich soudního přezkumu ve smyslu § 24 odst. 3 písm. d) zákona o vyvlastnění chybět nemělo, a to i s ohledem na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanovící, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Řádné poučení o možnosti domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o vyvlastnění a o lhůtě pro podání žaloby by pak mělo zaručit, že nedojde k faktickému zamezení možnosti domáhat se soudního přezkumu napadeného rozhodnutí u soudu. Stanoví-li zákon o vyvlastn