28 Cdo 3506/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3506/2024-189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně G. H., zastoupené Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 542/27, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 1 C 141/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. září 2024, č. j. 17 Co 89/2024-175, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 1 C 141/2023-132, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obci XY (výrok I), zamítl žalobu ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Částečně tak vyhověl žádání žalobkyně, která se jakožto osoba oprávněná podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu shora zmíněných pozemků. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyni coby vnučce původního vlastníka svědčí dosud plně nevypořádaný restituční nárok. Za účelem jeho uspokojení se od roku 2003 aktivně účastnila veřejných nabídek, přičemž usilovala převážně o pozemky v okresech XY a XY. V nynějším řízení žádá převod dvou pozemků, obou zařazených žalovanou do veřejné nabídky. Shledávaje postup žalované liknavým a nevida překážky bránící vydání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obci XY, jenž svou hodnotou nevyčerpává restituční nárok žalobkyně, okresní soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Poněvadž druhý žádaný pozemek (parc. č. XY v katastrálním území XY) byl v mezidobí vydán jakožto náhradní pozemek jinému restituentovi pravomocným rozhodnutím v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 57/2022, žalobu ve vztahu k němu zamítl. 2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 9. 2024, č. j. 17 Co 89/2024-175, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním dotčených výrocích I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, pokládal-li za splněné podmínky, za nichž se žalobkyně coby restituentka může domáhat uspokojení části svého nároku i soudní cestou skrze vydání konkrétního jí vybraného pozemku, včetně liknavosti na straně žalované. Rozvedl, že ani v odvolacím řízení nebyla prokázána opodstatněnost námitek žalované o nevhodnosti náhradního pozemku, potažmo překážkách jeho vydání. Odvolací soud shledal pozemek, který je součástí zemědělského půdního fondu a v katastru nemovitostí označen jako trvalý travní porost, převoditelným, čemuž nebrání ani blízkost pozemní komunikace. Ostatně o vhodnosti k vydání svědčí i jeho zařazení do veřejné nabídky samotnou žalovanou. Přitakávaje právnímu názoru soudu prvního stupně, jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. 3. Proti rozsudku krajského soudu brojí dovoláním žalovaná, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro rozpor řešení otázky liknavosti a svévole žalované s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Má za to, že liknavost jejího postupu ve vztahu k žalobkyni nelze dovozovat z pouhé délky období, v němž se žalobkyně uspokojení svého nároku domáhá. Odklon od judikatury (konkrétně citované) dále spatřuje i v posouzení vhodnosti předmětného pozemku pro vydání jako pozemku náhradního. Odvolacímu soudu vytýká, že přehlédl mylné zařazení pozemku do veřejné nabídky i dotčenost jeho části přilehlou veřejnou komunikací. S ohledem na vylíčené tedy navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně žádá odklad právní moci napadeného rozsudku. 4. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající dle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalované přípustné není. 9. Z konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je vymahatelný soudní cestou a může být v odůvodněných případech realizován uložením povinnosti žalované uzavřít s restituentem smlouvu o převodu konkrétního náhradního pozemku i mimo veřejnou nabídku (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, publikovaný pod č. 62/2010 Sb. rozh. obč.). Předestřený postup pak v souladu s judikaturou dovolacího i Ústavního soudu nelze pokládat za ve vztahu k ostatním oprávněným osobám diskriminující, ba je v souladu s principem ovládajícím soukromé právo, dle kterého si každý má střežit svá práva – vigilantibus iura scripta sunt (viz mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3241/2020). Nastíněný princip rovnosti byl respektován odvolacím soudem i v nynějším sporu, pročež nelze přitakat výtce dovolatelky, poukazuje-li na rozpor napadeného rozhodnutí s nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12. Odkaz na citovaný nález nadto není možné považovat za zcela přiléhavý, neboť akcentovaný princip rovnosti v něm byl Ústavním soudem aplikován na pravidla o ekvivalentní ceně náhradního pozemku. 10. K samotnému aspektu liknavosti žalované, jakožto jednomu z předpokladů pro výjimečný způsob uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku, pak lze připomenout následující. Podle judikatury Nejvyššího soudu je možné postup žalované (potažmo jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR) ve vztahu k restituentům označit za přinejmenším liknavý tehdy, nemůže-li se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup dlouhodobě domoci svých práv (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, a ze 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014). Jedním z faktorů determinujících úsudek o liknavosti žalované, byť nikoliv výlučným, je i doba, po niž zůstává nárok neuspokojeným, přičemž nelze odhlížet ani od délky předchozího řízení před pozemkovým úřadem (k tomu viz mimo jiné rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1587/2020, a ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2760/2020). K dalším hlediskům liknavosti viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2158/2024, jakož i v něm citovaná rozhodnutí, a rozsudek téhož soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020. 11. V judikatuře Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu státu je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů. Přijaté úvahy pak přísluší dovolacímu soudu zkoumat toliko z hlediska jejich (ne)přiměřenosti (k tomu viz např. shora jmenovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či jeho usnesení ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3422/2023, jakož i v něm citovaná rozhodnutí). Samotná skutková zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a výtky vůči nim nemohou založit přípustnost dovolání (na přípustnost dovolání je možné usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.); k tomu přiměřeně srovnej kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč. 12. Úsudek odvolacího soudu stran liknavého postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně není možné pokládat za nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem aktuálního případu. Soudy nižších stupňů shodně odkázaly na dřívější řízení týchž účastníků před Okresním soudem v Trutnově, respektive Krajským soudem v Hradci Králové, a vyzdvihly aktivitu žalobkyně účastnící se řady veřejných nabídek, jíž ovšem neodpovídala (žádoucí) rychlá a účinná ochrana jejích práv coby restituentky ze strany s