28 Cdo 4404/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4404/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2012 Spisová značka:28 Cdo 4404/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4404.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.4.2012IV.ÚS 1359/12doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto25.4.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4404/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců a) J. H., bytem S., b) J. K., bytem S., c) O. K., bytem S., d) B. R., bytem S., e) M. T., bytem S., f) JUDr. L. S., bytem v H., všech zastoupených JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská 19/21, proti žalovaným 1. Honebnímu společenstvu S., S., 2. Mysliveckému sdružení NIVA, IČ 63455471, S. M., o neplatnost výpovědi ze smlouvy o nájmu honitby, o určení neexistence práva nájmu honitby ve vztahu k žalovanému č. 2 a o určení existence práva nájmu honitby žalobců, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 419/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 38 Co 60/2009-330, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2008, č. j. 5 C 419/99-316, v odstavci I. zamítl návrh žalobců, aby soud určil, že oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě S.-M. jsou žalobci, členové Myslivecké společnosti S.-M. Dále v odstavci II. zamítl návrh žalobců, aby soud určil, že žalovaný č. 2 není oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě S.-M. V odstavci III. zamítl návrh žalobců, aby bylo určeno, že výpověď nájemní smlouvy pro výkon práva myslivosti ze dne 11. 3. 1996 daná žalovaným č. 1, je neplatná. Vyšel ze zjištění, že žalobci se domáhají požadovaného určení jako členové Myslivecké společnosti S.-M. Vzal za prokázané, že na základě nájemní smlouvy uzavřené podle ustanovení § 16 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti byla oprávněným nositelem práva honitby v oblasti S.-M. pouze Myslivecká společnost S.-M. jako oprávněný nájemce a nikoli pouze jednotliví členové této společnosti. Též zjistil, že mezi Mysliveckou společností S.-M. a žalovaným č. 1 byla uzavřena smlouva o nájmu honitby na dobu od 1. 4. 1993 do 31. 3. 2003. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. s tím, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem. Vyslovil, že určovací žaloba má povahu preventivní, a to za situace, kdy hrozí porušení práva a nikoli za situace, kdy již k porušení práva či právní povinnosti došlo. Zaujal názor, že žaloba je podána fyzickými osobami, které však nejsou subjekty, jímž by svědčilo právo myslivosti podle ustanovení § 11 zákona č. 512/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 2. 2011, č. j. 38 Co 60/2009-330, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně žalobu zamítl z procesních důvodů pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s tím, že již nebylo třeba se zabývat hmotně-právní stránkou věci. Zaujal názor, že ani pokud by skutková tvrzení obsažená v žalobě byla v řízení prokázána, žalobě by nemohlo být vyhověno z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobců. Vyslovil, že i v případě, že by žalobě na požadovaném určení bylo v této věci vyhověno, soud prvního stupně správně uvedl, že v právním postavení žalobců by nedošlo k žádné změně. Dovodil, že na určovací žalobě, jak byla v tomto řízení podána, tak nemůže být dán naléhavý právní zájem. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že na požadovaném určení nemohou mít žalobci naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali zřejmě z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdili, že soudy obou stupňů nepřihlédly k meritu věci, t. j. neplatné výpovědi z nájemní smlouvy uzavřené mezi Honebním společenstvem S.-M. a Mysliveckou společností S.-M. na období od 1.4.1993 do 31.3.2003, která byla neplatně vypovězena dne 11.3.1996. Namítali, že jsou ve sporu aktivně legitimováni podle zákona č. 512/1992 Sb. Dále dovozovali, že možnost členů obrátit se na soud se také dána zákonem č. 89/1990 Sb. Nesouhlasili s konstatováním soudu prvního stupně, že právní vztah k nájmu honitby skončil dne 31. 3. 2003. Podle dovolatelů naléhavý právní zájem trvá, neboť žalobci požadují, aby mohli výkon práva myslivosti provádět. Vytýkali soudu prvního stupně, že se nevypořádal ani s otázkou, zda byl výbor honebního společenstva zvolen na shromáždění vlastníků a zda byl oprávněn rozhodovat o výpovědi. Dále tvrdili, že souhlas pro provozování honitby by dán pouze pro Mysliveckou společnost S.-M. Konstatovali, že protiprávní stav pokračoval tajnou schůzí Myslivecké společnosti NIVA S.-M. bez 13 členů Myslivecké společnosti S.-M., čímž byli ostatní členové myslivecké společnosti znevýhodněni, kdy mohli využívat k výkonu myslivosti honitbu žalobců. Podle dovolatelů odvolací soud od podání žaloby v roce 1999 rozhodoval 6x, přičemž v dřívějších rozhodnutích nikdy nebyla zpochybněna aktivní legitimace žalobců. Poukazovali na skutečnost, že oprávněným nositelem práva myslivosti byla Myslivecká společnost S.-M., která s obdrženou výpovědí nesouhlasila. Konstatovali, že zákon o myslivosti umožňuje, aby se v případě protiprávního jednání jednotliví členové obrátili na soud, což také určitá skupina učinila. V době podání žaloby v roce 1999 byla žaloba na určení podána oprávněně a v jejím obsahu nechyběl naléhavý právní zájem. Vytýkali soudu, že nemůže neplatný právní akt přehlížet s odůvodněním, že mělo být uznáno, že účinky neplatného právního úkonu (výpovědi ze smlouvy o nájmu) nenastaly. Dále vytýkali dovolacímu soudu, že se nevypořádal s odvolacími důvody uvedenými v odvolání ze dne 8. 12. 2008. Mimo jiné tak zůstala nezodpovězena otázka o neplatnosti výpovědi. Podle dovolatelů řízení je postiženo vadou, neboť byl vlastníkům zemědělské půdy a některým členům Myslivecké společnosti S.-M. odepřen výkon práva myslivosti, který jim podle ustanovení § 11 zákona č. 512/1992 Sb. přísluší včetně aktivní legitimace ve sporu. Dále došlo k upření práva vlastníků rozhodnout o dispozici svého majetku, zejména při výběru nájemců na pronájem honitby. Dovozovali, že z průběhu řízení a vyjádření správních orgánů vyplývá, že výpověď z nájmu honitby na období 1993-203 byla neplatná. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Rozsudek odvolacího soudu je založen na práv