28 Cdo 4734/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4734/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 5. 2011 Spisová značka:28 Cdo 4734/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4734.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Daň z přidané hodnoty Náhrada škody Náklady řízení Živnostenské podnikání Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1,2 předpisu č. 82/1998Sb. § 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4734/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Holman Business Partner, spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Baarova 395/1, zastoupen Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Hybernská 24, proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, 2) Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupena JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 3, o 8.264.586,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 100/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č.j. 68 Co 383/2008-67, takto: Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. 68 Co 383/2008-67 i Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 4. 2007, č. j. 21 C 100/2005-44 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. rozsudku potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 4. 2007, č. j. 21 C 100/2005-44, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po obou žalovaných zaplacení částky ve výši 8.264.586,- Kč. Ve výroku I. rozsudku odvolací soud rovněž potvrdil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a prvým žalovaným; současně změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným tak, že jejich výše činí 185.544,80,- Kč. Ve výroku II. rozsudku odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve věci se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 8.264.586,- Kč z nesprávného úředního postupu na žalované České republice, resp. jejích organizačních složkách - Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu financí. Žalobce tvrdil, že v období od května 1996 do října 1996 obchodoval na základě smluv uzavíraných v souladu s ustanovením § 409 a násl. obch. zák. s daňovým subjektem, prokazujícím se občanským průkazem J. Z. V souladu s § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (ve znění zákona č. 133/1995 Sb.), uplatňoval nárok na odpočet daně na vstupu. Na základě provedené finanční kontroly za období květen až červenec 1996 mu byla, na základě rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 10. 1. 2002, č.j. 10220/01-130, doměřena DPH ve výši 3.640.342,- Kč s tím, že daňové doklady nevystavil J. Z., ale „neznámá“ osoba. Dalšími třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 13. 7. 2004 mu byla doměřena DPH za srpen až říjen 1996 (6.206.767,- Kč) a poté daňové penále šesti platebními výměry ze dne 15. 10. 2004 celkem na částku 9.719.596,- Kč; žalobce uhradil 8.264.586,- Kč. Po provedené daňové kontrole bylo zjištěno, že skutečný J. Z. ztratil svůj občanský průkaz v únoru 1996 a ztrátu nahlásil o měsíc později (v březnu 1996). Žalobce tedy obchodoval s „neznámou“ osobou, které byl dne 17. 4. 1996 vydán živnostenský list, znějící na jméno J. Z., zrušen byl podle § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále též „živnostenský zákon“) dne 2. 10. 1997. Žalobce požadoval výše specifikovanou náhradu škody po první žalované z důvodu nesprávného úředního postupu, když se mělo postupovat při vydání živnostenského listu v rozporu s ustanovením § 47 odst. 1 živnostenského zákona; druhá žalovaná měla žalobci způsobit škodu porušením ustanovení § 33 odst. 10 a § 36 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, když řádně neprověřila údaje sdělené mu daňovým subjektem ani při jeho registraci, ani ve své následné vyhledávací činnosti. Soud prvního stupně žalobcův návrh zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že první žalovaná neporušila zákonem stanovené povinnosti při vydávání živnostenského listu, když oznámení živnosti, které učinil údajný J. Z., obsahovalo všechny náležitosti, uvedené v § 45 a násl. živnostenského zákona (ve znění zákona č. 95/1996 Sb.). V případě druhé žalované soud uzavřel, že žalobce nemůže požadovat náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, ale z důvodu vydání nesprávného úředního rozhodnutí; Finanční úřad v Dobříši vyzval žalobce k doložení dokladů opravňujících jeho nárok na daňový odpočet, žalobce však výzvám nevyhověl a byly proto vydány výše uvedené platební výměry. Proti nim žalobce podal opravný prostředek, včetně ústavní stížnosti a využil i opravné prostředky proti všem dodatečným platebním výměrům. V žádném z těchto případů však žalobce neuspěl. Soud rovněž citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 154/99 a jelikož žalobce nebyl v žádném z řízení úspěšný, žádné z rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno a žalobci nemohla v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění zákona č. 58/1969 Sb.) vzniknout škoda. Žalobce by navíc musel prokázat příčinnou souvislost mezi vznikem škody a zrušeným či změněným pravomocným rozhodnutím, což neučinil. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně soud rozhodl tak, že první žalované žádné nevznikly; ohledně druhé žalované soud žalobci uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 155.919,- Kč. Odvolací soud se v meritu věci plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Soud pouze doplnil, že s ohledem na přechodné ustanovení § 36 zákona č. 82/1998 Sb., kterým byl zrušen zákon č. 58/1969 Sb., je třeba věc posoudit podle předpisu účinného v době jeho vydání, tj. podle ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb. V souladu s ustanovení § 20 tohoto zákona je rovněž nutné posuzovat příčinnou souvislost na základě ustanovení § 420 obč. zák. Soud dovodil, že žalobce neprokázal zákonem dané předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem první žalované; příslušný živnostenský odbor neporušil při vydání předmětného živnostenského listu žádnou svou zákonnou povinnost. Námitku žalobce týkající se úředního ověření plné moci zástupce a povinnosti rozhodování na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu (§ 47 živnostenského zákona) soud posoudil jako nepřiléhavou. Vydání živnostenského listu není podle závěrů soudu výsledkem rozhodovací činnosti úřadu, ale jeho povaha je pouze deklaratorní, tj. potvrzující splnění podmínek pro jeho vydání. Ohledně námitek žalobce týkajících se výpisu z rejstříku trestů a náležitosti ohlášení bydliště ohlašovatele soud uzavřel, že živnostenský úřad nemohl ověřovat, resp. zpochybňovat obsah výpisu z rejstříku trestů; živnostenský úřad se o ztrátě občanského průkazu dozvěděl až v prosinci roku 1997. Jak v případě údajů při ohlášení živnosti, tak v případě výpisu z rejstříku trestů, se „neznámá“ osoba prokázala stejnými údaji (podle občanského průkazu J. Z.). Ohledně druhé žalované odvolací soud rovněž potvrdil závěry soudu nižší instance, tedy že tvrzená újma mohla být způsobena pouze nesprávným úředním rozhodnutím. K námitce žalobce ohledně vydání osvědčení o registraci soud dodal, že toto osvědčení je svou povahou rozhodnutím (vydaným podle § 33 zákona č. 337/1991 Sb.) a je proti němu přípustné odvolání; žalobce však žádný opravný prostředek nevyužil (řízení o vydání osvědčení navíc nebyl ani přítomen). Ohledně dalších rozhodnutí druhé žalované, resp. Finančního ředitelství v Praze, soud potvrdil závěry soudu prvního stupně, když v případě rozhodnutí ze dne 10. 1. 2002 došlo pouze k následnému snížení celkově, dodatečně vyměřeného DPH. Odvolací soud v závěru odůvodnění pouze změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou, a to s ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně druhé žalované je plátkyní DPH (došlo tedy ke zvýšení částky o 29.624,80,- Kč na 185.544,80,- Kč); v dalším rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to proti jeho celému znění, tj. proti všem výrokům rozsudku. Podle názoru žalobce se odvolací soud nevypořádal s námitkou týkající se doručování živnostenského listu; jestliže nebyl vyzvednut osobně, nemohl by být nikdy doručen. Doručování se podle jeho názoru dělo do vlastn