§ 19 zákon ČNR o dani z přidané hodnoty – Za jakých podmínek má plátce DPH nárok na odpočet daně

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, plátce má nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdanitelná plnění, uskutečněná jiným plátcem nebo zboží z dovozu, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem.

(2) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu,16a) případně evidovaným podle § 11 u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem. V případě, že doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje plátce nárok podle zvláštního právního předpisu.16d)

(3) Nárok na odpočet lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění.

(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou finančního pronájmu, při technickém zhodnocení16c) osobního automobilu a při nákupu vratných lahví. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

(5) Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem jejich dalšího prodeje, a to i formou finančního pronájmu, pokud je uskutečňován plátcem. Odstavec 4 se nevztahuje rovněž na nákup osobních automobilů a vratných lahví určených na vývoz, pokud je uskutečňován plátcem.

(6) Plátce má nárok na odpočet daně z přirážky nad úroveň vstupní ceny bez daně u finančního pronájmu osobního automobilu.

(7) Při použití motorového vozidla, které není součástí obchodního majetku plátce, pro služební účely, pokud jsou uplatňovány cestovní náhrady podle zvláštního právního předpisu, nelze uplatnit nárok na odpočet daně u pohonných hmot.

(8) Při použití osobního automobilu, který má plátce v obchodním majetku, pro účely nesouvisející s podnikáním, nemá plátce nárok na odpočet daně u pohonných hmot spotřebovaných pro účely nesouvisející s podnikáním. Pokud již u těchto pohonných hmot nárok na odpočet uplatnil, je toto použití pohonných hmot považováno za zdanitelné plnění podle § 7 odst. 2 písm. a).

(9) V případě použití přijatých zdanitelných plnění pro účely nesouvisející s podnikáním podle § 7 odst. 2 písm. a) je možno odpočet daně uplatnit nejpozději v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se podle § 9 odst. 1 písm. k) zdanitelné plnění uskutečnilo.

(10) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zvláštního právního předpisu16b) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Plátce nemá nárok na odpočet u náhrad stravného na služebních cestách nad rámec cestovních náhrad,16f) které nelze podle zvláštního právního předpisu16g) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

(11) Plátce, který je fyzickou osobou, nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která se týkají majetku, který není součástí jeho obchodního majetku. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. Toto ustanovení se netýká majetku, který plátce užívá k podnikání nebo k činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem, na základě nájemní smlouvy nebo smlouvy o finančním pronájmu nebo výpůjčce.16h)

(12) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část,17) má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje podniku nebo jeho části a u nichž do uskutečnění tohoto prodeje ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů a vratných lahví, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle odstavce 4.