§ 19 zákon ČNR o dani z přidané hodnoty – Za jakých podmínek má plátce DPH nárok na odpočet daně
Zákon České národní rady o dani z přidané hodnoty · 588/1992 Sb. · Daňové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 19 zákona o DPH stanovuje, za jakých podmínek má plátce DPH nárok na odpočet daně, tedy na vrácení DPH zaplacené za zboží a služby, které použil pro své podnikání. Plátce DPH si může odečíst DPH zaplacenou za nákupy, pokud tyto nákupy souvisí s jeho podnikatelskou činností. (§ 19 zákona č. 588/1992 Sb., zákon ČNR o dani z přidané hodnoty, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: plátce, podnikatel
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění.“
- Odkazuje na: § 11, § 20, § 7, § 9
- Judikatura: na § 19 odkazuje 407 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 588/1992 Sb.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, plátce má nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdanitelná plnění, uskutečněná jiným plátcem nebo zboží z dovozu, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem.
(2) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu,16a) případně evidovaným podle § 11 u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem. V případě, že doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje plátce nárok podle zvláštního právního předpisu.16d)
(3) Nárok na odpočet lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění.
(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou finančního pronájmu, při technickém zhodnocení16c) osobního automobilu a při nákupu vratných lahví. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.
(5) Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem jejich dalšího prodeje, a to i formou finančního pronájmu, pokud je uskutečňován plátcem. Odstavec 4 se nevztahuje rovněž na nákup osobních automobilů a vratných lahví určených na vývoz, pokud je uskutečňován plátcem.
(6) Plátce má nárok na odpočet daně z přirážky nad úroveň vstupní ceny bez daně u finančního pronájmu osobního automobilu.
(7) Při použití motorového vozidla, které není součástí obchodního majetku plátce, pro služební účely, pokud jsou uplatňovány cestovní náhrady podle zvláštního právního předpisu, nelze uplatnit nárok na odpočet daně u pohonných hmot.
(8) Při použití osobního automobilu, který má plátce v obchodním majetku, pro účely nesouvisející s podnikáním, nemá plátce nárok na odpočet daně u pohonných hmot spotřebovaných pro účely nesouvisející s podnikáním. Pokud již u těchto pohonných hmot nárok na odpočet uplatnil, je toto použití pohonných hmot považováno za zdanitelné plnění podle § 7 odst. 2 písm. a).
(9) V případě použití přijatých zdanitelných plnění pro účely nesouvisející s podnikáním podle § 7 odst. 2 písm. a) je možno odpočet daně uplatnit nejpozději v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se podle § 9 odst. 1 písm. k) zdanitelné plnění uskutečnilo.
(10) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zvláštního právního předpisu16b) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Plátce nemá nárok na odpočet u náhrad stravného na služebních cestách nad rámec cestovních náhrad,16f) které nelze podle zvláštního právního předpisu16g) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.
(11) Plátce, který je fyzickou osobou, nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která se týkají majetku, který není součástí jeho obchodního majetku. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. Toto ustanovení se netýká majetku, který plátce užívá k podnikání nebo k činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem, na základě nájemní smlouvy nebo smlouvy o finančním pronájmu nebo výpůjčce.16h)
(12) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část,17) má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje podniku nebo jeho části a u nichž do uskutečnění tohoto prodeje ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů a vratných lahví, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle odstavce 4.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Plátce DPH si může odečíst DPH zaplacenou za nákupy, pokud tyto nákupy souvisí s jeho podnikatelskou činností.
- Pro uplatnění odpočtu daně je nutné mít řádný daňový doklad se všemi předepsanými náležitostmi a tento doklad musí být zaúčtován.
- Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za období, kdy bylo plnění uskutečněno, a nejpozději do tří let od konce tohoto zdaňovacího období.
- Existují výjimky, kdy nárok na odpočet daně nevzniká, například u nákupu osobních automobilů (s výjimkou prodejců nebo automobilů určených na vývoz) nebo u pohonných hmot spotřebovaných pro nepodnikatelské účely.
Na co si dát pozor
- Pečlivě kontrolovat, zda daňové doklady obsahují všechny zákonem předepsané náležitosti.
- Dodržet lhůtu pro uplatnění odpočtu daně, která je tři roky od konce zdaňovacího období, v němž se plnění uskutečnilo.
- Věnovat pozornost výjimkám, kdy nárok na odpočet daně nevzniká, zejména u osobních automobilů a pohonných hmot, aby nedošlo k neoprávněnému uplatnění odpočtu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 19
Jak soudy aplikují § 19
… a dále prodávali motorovou naftu nezjištěného původu, kdy legálnost jejího nabytí zastírali v popisu skutku specifikovanými falešnými fakturami dodavatele Paramo, a. s., a dodavatele Ing. P. H.-T., čímž porušili ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, dále ustanovení § 14 odst. 4 a ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty a ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platných zněních, čímž měli způsobit zkrácení daně z příjmu právnických osob o částku 41.835.640,- …
Dovodil, že podle § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, má plátce nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdanitelná plnění, uskutečněná jiným plátcem, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání.
Sb. rozh. tr. Podstatou možností srovnání výsledků obou řízení v dané věci je však především skutečnost, že otázka oprávněnosti nebo neoprávněnosti požadavku na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty podle § 19 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, účinného do 1. 5. 2004 je předběžnou otázkou.
Související
§ 78 Úprava odpočtu daně (Zákon o dani z přidané hodnoty)§ 78a (Zákon o dani z přidané hodnoty)§ 18 Odpočet daně (Zákon o dani z přidané hodnoty)