28 Cdo 540/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 540/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2009 Spisová značka:28 Cdo 540/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.540.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 540/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce J., s. d. Z., proti žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., jednající pověřeným zaměstnancem Mgr. J. Š., o zaplacení částky ve výši 21.170,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 385/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. 57 Co 367/2008-47, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 21.170,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V odůvodnění svého návrhu uvedl, že se stal trvalým uživatelem pozemku st. p. č. 198, kat. území Ch., obec Ch., a to na základě hospodářské smlouvy o trvalém užívání národního majetku ze dne 23.8.1976, č. Fin 72/75/SNM/Bk. V souvislosti s přijetím zákona č. 103/2000 Sb., který do občanského zákoníku zakotvil ustanovení § 879c ObčZ, požádal žalobce dne 7.8.2000 o změnu práva trvalého užívání k předmětným nemovitostem na vlastnické právo, neboť na základě § 879c ObčZ mohli dosavadní trvalí uživatelé pozemků zastavěných stavbou v jejich vlastnictví o tuto změnu zažádat v období od 1.7.2000 do 30.6.2001 s tím, že jim ke dni 1.7.2001 mělo být právo trvalého užívání ze zákona transformováno na právo vlastnické. Následně bylo ustanovení § 879c ObčZ zrušeno zákonem č. 229/2001 Sb. s účinností ke dni 30.6.2001. Vzhledem k odpadnutí uvedeného právního důvodu požádal žalobce žalovanou o úplatný převod předmětného pozemku do svého vlastnictví, který se měl uskutečnit na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 30.10.2003. Plenárním nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb., s účinností ke dni 31.12.2004, však došlo ke zrušení čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. a k obnovení ustanovení § 879c ObčZ. Žalobce měl tudíž nabýt vlastnické právo k předmětné nemovitosti na základě zákonné transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické a nikoliv z titulu kupní smlouvy. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že zrušení derogačních ustanovení zákona č. 229/2001 Sb. nemá za následek automatické obnovení zrušených zákonných ustanovení a platnost uzavřené kupní smlouvy je tak nutné posuzovat z hlediska platné právní úpravy. Dále uvedla, že uzavřená kupní smlouva není neplatná, ale naopak je neplatná hospodářská smlouva o trvalém užívání národního majetku ze dne 23.8.1976, č. Fin 72/75/SNM/Bk pro absenci podmínek vypořádání při zániku trvalého užívání, což bylo v rozporu s vyhláškou č. 156/1975 Sb. Z uvedeného důvodu neexistoval k předmětnému pozemku vztah trvalého užívání, který by mohl být na základě ustanovení § 879c ObčZ transformován na právo vlastnické. Soud prvního stupně žalobci vyhověl a rozhodnutím ze dne 18.1.2008, č.j. 57 C 385/2006-29, zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 21.170,- Kč s odůvodněním, že námitka neplatnosti hospodářské smlouvy není důvodná, neboť hospodářská smlouva je i přes drobné formální vady určitá a srozumitelná. K absenci podmínek vypořádání při zániku trvalého užívání soud prvního stupně dovodil, že uvedená skutečnost nezpůsobuje neplatnost smluv, neboť smlouva obsahuje náležitosti stanovené zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářským zákoníkem ve znění k 23.8.1976, a z obsahu smlouvy plyne, že podmínky vypořádání v případě zániku trvalého užívání byly vázány na dohodu o zániku trvalého užívání. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že se žalobce stal vlastníkem uvedeného pozemku na základě zákona a následně uzavřená kupní smlouvy je absolutně neplatná podle ustanovení § 39 ObčZ. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 11.8.2008, č.j. 57 Co 367/2008-47, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a zaujal shodný právní názor, když uvedl, že žalobce byl trvalým uživatelem předmětného pozemku a jeho vlastnické právo tak vzniklo obnovením ustanovení § 879c ObčZ nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb., a to ke dni 1.7.2001. Odvolací soud dále konstatoval, že uzavřená kupní smlouva je absolutně neplatná podle § 39 ObčZ a zaplacená kupní cena představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Odvolací soud rovněž odmítl námitku žalované, že transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické podle § 879c ObčZ představuje nepřípustnou veřejnou podporu, která je v rozporu s čl. 87 Smlouvy o založení ES, neboť k nabytí pozemku došlo se zpětnou účinností ke dni 1.7.2001, tedy v době, kdy Česká republika nebyla členem Evropského společenství a právní normy obsažené ve Smlouvě o založení ES tudíž nebyly závazné. B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Konkrétně uvedla, že: hospodářská smlouva o trvalém užívání národního majetku ze dne 23.8.1976, č. Fin 72/75/SNM/Bk, je absolutně neplatná pro rozpor s vyhláškou č. 156/1975 Sb., neboť postrádá dohodu o podmínkách vypořádání při zániku trvalého užívání, o dalších náležitostech smlouvy nemohla být platně uzavřena ani ústní dohoda vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 23 odst. 1 a § 70 hospodářského zákoníku a vyhlášky č. 156/1975 Sb. musela být v dané situaci dodržena písemná forma dohody, pokud neexistovalo právo trvalého užívání žalobce k uvedeným pozemkům, nemohlo dojít ani k jejich transformaci na právo vlastnické podle ustanovení § 879c ObčZ, je-li důsledkem derogačního nálezu Ústavního soudu „oživení“ předchozí právní úpravy, tj. ustanovení § 879c ObčZ, představuje v souzeném případě transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické nepřípustnou veřejnou podporu ve smyslu čl. 87 Smlouvy o založení ES. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil. C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná uvádí následující otázky zásadního právního významu: Zakládá absence náležitostí hospodářských smluv stanovených vyhláškou č. 156/1975 Sb.) takovou vadu, aby mohla být vyslovena neplatnost uzavřených hospodářských smluv a současně neexistence práva trvalého užívání? Soud prvního i odvolacího stupně dospěl k závěru, že absence náležitostí stanovených podzákonným předpisem (vyhláškou č. 156/1975 Sb.) nezakládá neplatnost uzavřených hospodářských smluv. Dovolací soud proto posoudil, zda není napadené rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, což by založilo přípustnost podaného dovolání podle §  237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací soud dospěl k závěru, že nikoliv. Ustanovení § 10 odst. 5 písm. d) vyhlášky č. 156/1975 Sb., ve znění k 23.8.1976, stanoví, že hospodářská smlouva o odevzdání nemovitého národního majetku do trvalého užívání musí obsahovat „základní povinnosti trvalého uživatele a podmínky vypořádání při zániku trvalého užívání.“ Ustanovení § 24 zákona č. 109/1964 Sb